Kabala :: Kavárna

Cukrárna-Kavárna > Rozvoj vlastního "já" > Kabala

JEDNODUCHÉ POCHOPENÍ KABALY

Predmluva

Zdálo by se, že je v živote všechno normální, všechno jde svojí cestou, ale clovek prece jenom stále casteji cítí se v tomto svete neslastným, bezmocným, pocituje nejistotu, obavy o s voji budoucnost, má strach pred smrtí. Není si jistý v tom, bude li všechno tak jako vcera? Ke komu by se mel obrátit za

pomocí, aby se jeho obavy rozplynuly, aby se nedostal do deprese?

Ve svete je množství zpusobu psychologického uklidnení…pocínaje rituálními tancu kolem ohne a amuletu konce modlitebními a náboženskými knihami. A jak je populární udelovat požehnání! Lidé nezacínají žádnou více nebo méne významnou cinnost (vec) pokud se jim nedostane rady od cloveka, který je obdaren nejakou tou nadrazeností. No a co?

Na základe vedeckých výzkumu poslední doby je zjišteno, že síla víry, kterou clovek získává a dle jeho prání je v tomto ujištován , ríká si, že všechno dobre dopadne.

Vezmeme li napr.skupinu nemocných lidí, rozdelíme je…jedné polovine budeme dodávat pocit jistoty, nadeje a druhé, ne…to zaznamenáme u první

poloviny, na rozdíl od druhé, podstatné zlepšení stavu.

Toto hovorí o tom, že v cloveku jsou síly, které mohou být uvedeny v cinnost

vírou a sugescí.

Mimochodem, všichni znají sílu „léku“ placebo.

Cím více se svet ponoruje v chybející pochopení mezi lidmi, chybející jistoty

zítrejšího dne, následkem jsou deprese, drogy, násilí a teror. A clovek ješte aktivneji

hledá v sobe ruzné zpusoby pozvednutí síly víry. Proto, již mnoho let, pozorujeme

zájem o mystiku, magii –

ke všemu, co nabízí ke koupi nadeji, sílu a úspech.

Ovšem, doba placebo je u konce – méne a méne je pocet lidí, kterí jsou

schopni slepe verit.

Více a více lidí reší otázky: proc v mém živote probíhají takové události,

mohu se vyhnout nebezpecí a odvrátit neštestí/pohromu? Ale to hlavní – jak to mám

vlastne udelat, bez pochybných lécitelu a mágu?

A to znamená, že prišel cas odhalit lidstvu kambalu – metodiku prístupnosti

vesmíru, prícin všeho vyvíjejícího se a smyslu života každého.

Kabala – je veda o vnitrním, individuálním , prístupným rozumem cloveka

pochopení zákonu Prírody – Stvoritele.

Významný kabalista XX. Století Baal Sulam to rekl takto: „Skutecne, jestli

obrátíme veškerou naší pozornost a budeme se snažit odpovedet jenom na jedinou

významnou otázku, veškeré pochybnosti o nutnosti studia kabaly zmizí.

A tato otázka, kladena všemi smrtelníky: v cem je smysl mého života? Jinými

slovy, léta našeho života, které jsou nám tak drahá, ty bolesti a trápení, která

pretrpíme jenom pro to, abychom je prekonali – kdo má z tohoto potešení?“

Vidíme, že veškerá naše trápení jsou z neznalosti cíle tvorení i jako následek

z nedodržování celkového zákonu Prírody. Tento zákon je propojen se všemi

komponenty sveta, mezi sebou.

Pochopení a dodržování tohoto zákonu nás privede ke komfortnímu,

bezpecnému stavu, umožnujícímu odhalit úspech ve všech našich jednáních. A

opacne, veškeré naše pohromy – jsou jen z porušení tohoto zákonu.

Práve od jeho dodržování a správného využití je závislá naše dobrá

budoucnost. A tomuto nás naucí kabala. Podobne tomuto, jako znalost ostatních

zákonu prírody nám dává možnost

žít relativne bezpecne.

Pred naší dobou studovali kabalu jednotlivci každé generace. Ale v soucasné

dobe, jak hovorí „Kniha Zoar“, spolecnost již dozrála pro využití spolecného zákonu

Prírody, a více, zvlášte od jeho pochopení a využití, je závislá naše budoucnost. Co

je to za zákon a jak jej využít, to vám poví kniha Kabala – to je moc jednoduché.

Kabala – je veda nejblíže dostupná pro cloveka, která vysvetluje nejduležitejší

vec v našem živote – jak jej vychutnat, jak v nem naplnit sám sebe. Vždyt

v prekladu z hebrejštiny slovo“ kabala znamená “ príjem„. Zjistíte, nakolik se mení

Váš život, nakolik jej zacnete jinak chápat a pocitovat

Prejeme Vám úspechy v poznání cíle Vaší existence a doufáme , že se tato

kniha stane pro Vás návodem ke studiu a pochopení spolecného(celkového) zákonu

prírody – Stvoritele.

Proc je nutná kabala ?

Vzpomínáte si, kdy Vám poprvé prišla do hlavy myšlenka: „A proc vlastne žiji?“ Proc

jsem se narodil na této velké zemi?“ Muselo to být nekdy v šesti nebo v sedmi…Pravdepodobne

nikdo s Vámi nebyl nebot takové myšlenky, zpravidla, pricházejí k cloveku v momentu když je

sám o samote.

Na tuto vážnou otázku jste asi sotva našli odpoved, ale ona pricházela ješte ne jednou a

opet se vytrácela v návalu všedního života. Casem jste se vubec prestali o odpoved na tuto otázku

zajímat.

Pokracovali jste dále žít, stejne jako vetšina vašich známých a prátel, se starostmi denního

života, o kariéru, touhou po sláve nebo bohatství., problémy detí, jen málo kdy jste premýšleli o

jednotvárnosti a nesmyslnosti takovéto existence.

Nebylo vubec by lepší, ješte tehdy, v dalekém detství se pokusit zachovat v pameti otázku

o svém poslání, snažit se na toto nezapomínat a venovat kousek svého casu na hledání správné

odpovedi? Vždyt prece musí být nejaký hluboký smysl našeho vzniku ve svete, stejne jako u toho,

co nás obklopuje? Prece príroda nemela jiný úmysl? Možná práve ona nám pomuže zodpovedet

tuto otázku?

Detství odchází a s sebou unáší všechna velká a malá tajemství, hádanky a pohádky, a my

si vybíráme svoji životní cestu s vedomím ,cas od casu , hledáním odpovedi na otázku o smyslu

života.

Vstupem do školního zarízení, s nadejí získat vedomosti pochopení hloubkového zámeru

prírody.Nekdo studuje chemii, nekdo zas fyziku , nekdo se zajímá o biologii. Ovšem po získání

vzdelání, v nejlepším prípade, docházíme k záveru, že jsme se stejne daleko od cíle

jako v dobe, když jsme si položili otázku „Proc vlastne žiji na této velké zemi?“. Takovéto

hledání je sice samo o sobe správné, ale musí být korunované úspechem a privést nás k cíli,

pr.nasmerovat , poct vysvetlit i kdyby byl tento cíl daleko…

Málo kdo ví, že existuje veda, která je schopna osvetit všechny otázky a v plném rozsahu

vysvetlit cíl a smysl naší existence. Tato veda se nazývá kabala. Pomuže nám ,v plném rozsahu,

vystihnou záhady vesmíru , jeho celkové složení, poskytne nám možnost pochopit, v jakém svete

existujeme a z ceho se tento skládá.

Pokud se hloubeji seznámíme s touto vedou, jakýkoliv clovek je schopen jasne pochopit:

proc vnímá svet takto a ne jinak, uvedomí si, že muže na nej pusobit a prijímat jeho pusobení,

uvidet cesty a možnosti zmenit jej k lepšímu.

Každý clovek, zvlášt, si najde svoji pravou životní cestu, tehdy pochopí, že se nevyvíjí

náhodou a chaoticky, ale urcitým, cílevedomým, dobrým programem prírody. Pred námi nás

ocekává vecnost, nekonecnost, dokonalost, vedomost a ty nejlepší stavy poznání sebe. Co by

vlastne mel clovek vykonat, aby tohoto docílil? Stací jen trochu pootevrít oci.

Posudte sami, budeme li zkoumat živocišný svet, uvidíme, že ptáci, vcely, hadi, opice a

další predstavitelé fauny prijímají svet jinak. Jejich obraz vnímání sveta se skládá bud z barev

nebo ze zvuku, nebo z vune. Cloveku se zobrazuje , základne, obraz života

v divácké/zrakové/ podobe.

Jinými slovy, každé živé stvorení vnímá tento svet po svém, nemluve o tom, jak tuto

informaci chápe a pocituje uvnitr sebe.

Ovšem, jaký je vlastne svet ve skutecnosti? Z kolika podob se skládá? Proc jeden živý tvor

jej vnímá rozdílne od druhého?

Pohlédneme li na nejvíce nízké formy existence, stane se zjevným, že nelze srovnat život

rostliny a živocicha , kvalitou, naplnení, cílem a smyslem. Není myslitelné též provádet srovnání

životní cinnosti bunky a celého organismu. Takových príkladu je množství , ale jak si uvedomit, že

já – malá bunka, pocitující jen svuj svet, mající omezenou dobu existence, mohu nejen pocítit

život celého organismu, ale i jej rídit na úrovni toho, kdo me dává tento život.

Svet nemá vlastní realitu – neopravené vnímání cloveka, toto jemu rýsuje svet.

M. Laitman 1/

Veda kabala predkládá cloveku neohranicené možnosti a on zacíná chápat smysl

skutecnosti vne svého egocentrického chápání sveta a ne vnáší do nej žádné zkreslení, omezení,

nebot neodráží jej vetším krivým zrcadlem subjektivních schopností, které mu umožnují vrozené

orgány pocitu.

Clovek se cítí jako by se nacházel v ohromném silovém poli, které jej rídí jako i celý

vesmír.

Ponoruje se do tohoto pocitu, projevuje se u nej zretelná a neohranicená možnost pusobení

na sebe a na svoje okolí. Toto je skutecnost, realita, kdy veškeré lidstvo existuje jako jednotný

organizmus, jehož životní energií je Stvoritel.

Vedci již dávno predpokládali, že veškerý Vesmír predstavuje jednotnou myšlenku. Jenom

se nehovorí o tom, že vnímat ji mužeme když vyvineme v sobe dodatecný – šestý – orán pocitu.

Práve kabala je metodikou vývoje takového senzoru, který dovoluje pocitovat vesmír a pusobit na

nej. Tímto se cloveku dostává vstupu do této oblasti, ve které se cítí vecným, nekonecným,

pobývajícím mimo rámec casu, pohybu a prostoru.

Casem pocitujeme v sobe prítomnost neceho vecného…Je velmi duležité,pokud možno co

nejdéle tento pocit udržet a pri živote v tomto svete jej vyvíjet do takého stavu až omezení

chápání sveta s pomocí zraku, sluchu a dalších prirozených senzoru již nebude nám

prekážet

žít v neomezené realite, budeme ji chápat jako celek.

Využiv šestého orgánu pocitu, clovek zacíná chápat príciny, videt síly, které se nacházejí

za objekty našeho sveta, pochopení probíhajícího rízení jimi. Vždyt, když vycházíš na úroven

soucinnosti se sílami, urcujícími vše, nemá smysl vnímat tyto objekty. Taková to znalost

prináší ohromnou jistotu v živote a pocit bezpecí existence.

Ovšem je velmi duležité neplést si kabalistické urcení šestého orgánu pocitu s terminologií,

prijatelnou v jiných uceních. K tomu, mnozí lidé ovládají individuální, citlivé chápání k ruzným

jevum našeho sveta.

Nekterí jsou schopni videt predmety pres prekážky nebo zavreními ocima rozpoznat barvy,

cítit na vzdálenost, predpovídat budoucnost atd. Toto hovorí o zvýšené, zostrené citlivosti

konkrétního cloveka, ale ne o prítomnosti šestého orgánu citu, který vyvíjí pouze kabala.

Tento rozdíl je težko vysvetlit slovy nebot svet, který zkoumá tato veda se nachází v úplne

jiném objemu chápání. To není vedecká fantazie ani abstraktní filozofie, je to reálná metodika

zjištování prícinné souvislosti, zákonu ovládání hmoty, kterou muže ovládnout clovek, který

pocituje neco mimo svého obycejného, prirozeného zpusobu svetového chápání.

Kabalisté hovorí, že je nutné, predevším si ujasnit základní pravidlo, jehož smyslem je to,

že mimo nás nic neexistuje, krome obycejného sveta, který zaplnuje veškerou realitu.

Vnitrní pocity cloveka lze prizpusobit vyobrazení na obrazovce, která jako by byla

umístena v urcitém míste velkého mozku a odráží získanou informaci zrakem, sluchem, cichem,

hmatem a chutí.

Jestli by našich pet orgánu citu byly jinak usporádány, to by náš mozek získával absolutní

jiný

celkový obraz. Jaký, jmenovite? Ano, jakýkoliv! Vše je závislé jenom na možnostech

prirozených senzoru. Vede je tento fakt známý.

Tak co tedy existuje mimo me? To já nevím. Já jenom chápu to, jaký, že takto reaguji a

chápu

1/ Michael Laitman – vedec kabalista, profesor ontologie a teorie poznání, zakladatel a

vedoucí Mezinárodní akademie kabaly.

neco, co konkrétne – nemohu si ujasnit. Je to moje reakce, a není to , co se ve skutecnosti

nachází mimo me.

Kabalista neovládá nejakými zvláštními schopnostmi v porovnání s ostatními lidmi, kterí

by mu dávali možnost videt skrz zed nebo lécit na dálku dle fotografie, zpusobem naložení na ní

ruce. To je clovek, který muže chápat svet v jiném strihu, v jiné vlastnosti, ale dle názoru

kabalistu, každý clovek na Zemi musí docílit podobného chápání sveta. A bezpodmínecne toto

docílí!

Není duležité v jakém kolobehu toto vznikne – v tom nebo príštím, ale urcite to docílí cíle

– nejvyššího bodu existence. Abychom prekonali tuto cestu rychleji a jednoduše, otevírá se kabala

svetu, proto, že jasne chápou ovládání této vedy v soucasné dobe – záchranu pred pomíjejícnosti,

nicotnosti a bezvýchodnost denního života.

Pobýváme v realite, kterou jsme si nevybrali, ale poprvé za celou historii své existence,

docílilo lidstvo zvláštního stavu, ve kterém se muže vyvíjet, bud cestou utrpení, nebo cestou

poznání zákonu prírody. Program je již spušten víc, ale cloveku je dána volnost výberu: prijmout

jej dle prání – pochopit ho, souhlasit s nim, uvidet, nakolik je pro nej prospešný.

A když ne, budeme stejne postupovat, jenom prostrednictvím intenzivních úderu, v poctu,

jak hovorí kabalisté, tretí a ctvrté svetové války, a osobních, nesmírne znicujících trápení. Oni nás

prece jenom zavazují se vrátit a prijmout program, založený na lásce.

Nyní pred námi existuje možnost výberu, proto se i nám otevírá kabala, nabízející reálnou

šanci: vybrat cestu pochopeného vývoje.

Mýty o kabale

V tomto oddíle vám povíme o všemožných mýtech a omylech provázejíc kabalu po dobu

tisíce let. Co se jenom všechno nevydávalo pod jménem kabaly – byly to magické rituály, do

kterých

byli zasveceni jen vysoce vzdelaní a skutecne verící judisté mužského pohlaví, kterí dovršili

40 let veku. Byl to i výklad z karet a lógru kávy, žonglování s císly(gematrie, numerologie),

kamei a amulety, cervené nitky, dýchací cvicení, a dokonce rituální tance.

Podíváme se na nejvíce rozšírené stereotypy, které neumožnuji lidem se priblížit k vede

kabala.

Mýtus 1 : Kabalu nelze studovat do 40 let veku.

Odpoved: Od doby velkého kabalisty ARI neexistuje žádné omezení na studium kabaly.

Mohou ji studovat dokonce ženy a deti.

Veškeré zákazy existovaly pouze do XVI. Století. Rozhodli o nich samy že

kabalisté.Tímto ochranovali ty, jejíž duše ješte nedocílily odpovídající úrovne vývoje.Kabalisté do

ucení je ty, co prošli prísným výberem.

Dnes milióny lidí zacínají cítit potrebu kabaly. A tento proces není možné zastavit.

Touha ke Stvoriteli je založeno prírode tvorení a nyní se toto zacíná zretelne projevovat.

Rav Kuk – významný kabalista pocátkem XX. Století na otázku: „Kdo muže studovat

kabalu?“ odpovedel: „Ten kdo chce!“ Vše urcuje pouze prání. Pokud si to clovek preje, to

znamená, že k tomuto dozrál. A pro nej neplatí žádný zákaz.

Obecne, v kabale, jako pojmy „ nelze“, „zakázáno“ znamenají „není to možné“. Proto

zákaz studia kabaly, ve skutecnosti vypadá takto:“ Nemuže studovat kabalu z duvodu

neprítomnosti zájmu.“

Rozhodnutí o zákazu verejného studia Kabaly bylo ve skutecnosti jen v urcité dobe – do konce roku

5250 r. (1490 r. n.s.). Od této doby se dále ruší toto rozhodnutí a povoluje se verejné studium „Knihy Zoar“.

A od roku 5300 (1540 r. n.s.) studium této moudrosti je považováno za nejvyšší predurcení a všichni

musí, jak dospelí, tak i deti, tuto studovat, jak se praví v „Reia Meemna“.

Rav A Azulai 2/„Predmluva ke knize Or

Hama“

Mýtus 2: Kabala je mystickým ucením judaismu , které se obycejne spojuje

s okultním vedením.

Odpoved:“Kabala“ v prekladu z ivri znamená „získání“, tj.získání zvláštních znalostí,

která jsou dostupná každému cloveku.

Ve skutecnosti tato veda nikdy nebyla tajemstvím. Zrodila se na území „Mezirekami“ –

uvedeno na mape Starého Babylonu, pred kolem ctyr tisíci lety v Babylónské dobe. Zakladatel

kabaly, obyvatel starého mesta Ur Haldei Abraham, objevil možnost vystihnout tu oblast vesmíru,

která je cloveku nedostupná ve vnímání peti prirozených orgánu vnímání.

Umel tuto vedu ovládat a vytvoril skupinu príznivcu , žákum predal zpusob postihnutí

,skryté od nás, cásti sveta. Od této doby toto tajné znalosti se predávají od generace ke generaci

prostrednictvím neznacného, omezeného poctu prívržencu.

2/ Rav Abraham ben Mordehai Azulai (1570 – 1644) – kabalista z Maroka. Prestehoval se do Irec

Izrael v r. 1615 a skonal v Hevronu.

Ve skutecnosti se vždy predávalo z úst do úst, od ucitele k žákovi. Po celou tu dobu, až do

našeho století, existoval jen úzký okruh kabalistu. V soucasné dobe, naopak, se kabale dostává více a více

širokému využití. Nebot lidstvo si preje, o ní se dozvedet, zkoumat ji, využít tyto znalosti k prospešnosti

lidstva, zvlášte v dnešní dobe když je tak blízko k všeobecné krizi.

Mýtus 3: Kabalu, stejne jako jiná náboženství, je nutné prijmout jako víru.

Odpoved: Kabala je absolutne protipólem víre. Nemá žádný vztah ani k náboženství ani

k jakémukoliv druhu víry – je to cistý experiment.

Clovek si osvojuje realitu okolního sveta, tuto informaci zpracovává a následne prichází do

mozku za pomocí peti orgánu pocitu, a využívá pri tom technickou prizpusobivost, která rozširuje rozsah

možností techto orgánu. Proto, abychom mohli zkoumat svet, který se pro nás tradicním zpusobem

neotvírá, je nutné vyvinout v sobe šestý orgán pocitu.

Za pomoci tohoto doplnujícího senzoru, zacíná clovek pocitovat skrytou cást vesmíru a v této

souvislosti ji zkoumá, prizpusobuje se tem zákonum a pravidlum, která jsou prijatelné v jakékoliv

akademické vede.

Aby výsledek, byl pokud možnou duveryhodný, využívají kabalisté opetovné opakování pokusu,

i zpusobu predávání znalostí dalšímu. Jedinou odlišností vedce – kabalisty od predstavitelu jiných

vedeckých oblastí je ta, že musí bádat, vyvíjet v sobe šestý orgán pocitu.

Mýtus 4: Využití kabalistických vedomostí pomáhá v byznysu.

Odpoved: Studujíc puvodní kabalu, dle zdroju,existujících u lidstva již tisíce let , neobdržíte

recept(návod) jak být úspešný v obycejném živote, s využitím egoistických vlastností a prání.

Kabala neslibuje cloveku žádné lákavé perspektivy v jeho všední, egoistické existenci, ve které si

preje najít si úspešné zamestnání, jmenování do „pochlebující“ funkce, pokud to bude možné, úspešne se

oženit nebo se vdát, brzy zbohatnout, zacít vládnout. Pevné zdraví ona mu též negarantuje. Jedním slovem,

našim studiem kabaly nezískáte egoistického naplnení.

Musíte jasne chápat, že se zázraky ve svete nedejí. Kabala ocekává až lidstvo pochopí, že nemá

žádné vnitrní prostredky, aby zázracným zpusobem vzít a udelat pro sebe neco nemožné, kouzelné.

Pokud , doopravdy budete chtít pochopit smysl života, vedet, jak správne jednat, to obratem

získáte vecnost, dokonalost.

Budete toto všechno mít, ale pouze v tom prípade, jestli se neptáte:“ Kolik ješte mužu, co

nejvíce, urvat z tohoto sveta?“, a zacnete myslet na vyšší úrovni: „Co mohu jemu dát?“ Lidstvo dojde

k tomuto stavu, i když se to zdá v soucasné dobe fantastickým a neobycejným, ale práve egoizmus vás

privede k tomuto.

Mýtus 5: Kabala predpovídá budoucnost lidstva.

Odpoved:Kabala dosvedcuje, že pokud nebudeme plnit program nápravy, ceká nás možnost tretí a

ctvrté svetové, jaderné války, výsledkem, kterých zustane jen nekolik miliónu lidí, ale oni budou stále plnit

program tvorení.

Tyto lidé zapojí do sebe všechny duše. Není to o poctu našich tel, ale o kvalite duší, které musí

docílit nejvyššího úrovne existence, naprogramované prírodou.

Kabala hovorí o tom, že konecný cíl je predurcený, a bude príznivý. Ovšem cesta k tomuto je

závislá, pouze na vuli samotných lidí. V soucasné dobe, zvlášte na dané etape, lidstvo je na tomto úrovni

vývoje, když muže a musí si vybrat – dobrou a nebo tvrdou cestou se má ubírat.

Ani jeden kabalista nemuže predem vypocítat cestu, kterou se bude nyní ubírat vývoj lidstva,

nebot, se to urcuje jeho svobodnou vulí. Kabalisté hovorí o variantách vývoje, které mohou vzniknout

v dusledku toho ci onoho pusobení cloveka na prírodu. Ovšem výber samotné cesty není znám, a

predpovedet jej není možné, je závislý na naší svobodné volbe.

Mýtus 6: V kabale existuje rituální cinnost a obrady.

Odpoved:Žádná rituální cinnost, obrady a vnejší mechanické praktiky kabala v sobe neobsahuje!

Proto, jestli neco podobného pozorujete, to mužeme z jistotou ríci, že toto v pravé kabale není!

To samé se vztahuje k živelnému žonglérování s císelnými významy slov, obrázky, sfirot,

mapami Taro. Jakékoli vyobrazení – není nic víc než aplikovaný materiál.

Kabala – to je pochopení Stvoritele každým clovekem zvlášt.

Proto, preje li nekdo vám prodat kamei, zvláštní amulety – muže toto posloužit pouze

k obohacení prodávajícího. Ovšem, pokud nejste, jako indiánský kouzelník, verící v sílu amuletu, ale to

vám muže pomoc jen ciste psychologicky.

V kabale, stejne jako v jiné akademickém systému vedomostí, není žádná mystika. Kabala –

veda. Je to prírodoveda, zkoumající celý vesmír, a nejen náš svet jako ostatní vedy.

Postup je možný jen prostrednictvím prání napravit svoje zámery a nezdokonalovat

mechanickou cinnost.

Mýtus 7: Kabalisté kladou zvláštní duraz na amulety, svatou vodu a cervené nitky, jako

prostredky zlepšení života.

Odpoved: Kabala cloveka neucí tomu co se deje v našem materialistickém svete a proto není

prijatelná jako prostredek obohacování se, docílení uznání a slávy.

Kabala je nám dána proto, aby vytáhla cloveka z cítení tohoto sveta k jeho duchovnímu pocitu

(reality, která je pocitována v dodatecném orgánu pocitu – duši). Proto všechny metodiky , které využívá

clovek pro svoji úspešnou existenci na tomto svete – nejsou skutecnou kabalou.

Poslání kabaly nacházíme v clánku Baal Sulama „ Podstata vedy kabaly“, který je

nezamenitelnou autoritou v této oblasti. On píše toto:

„Veda kabala predstavuje sebou zduvodnený, dusledný porádek klesání Nejvyšších sil stále se

podrizujících se i absolutním zákonum, spojených mezi sebou a smerovaných na objevení Vyšších

rízených sil (Stvoritele) clovekem v tomto svete“.

O tom, že amulety a zaklínání jsou zakázána, bylo receno ješte ARI. Nelze je využívat proto,

nebot tímto privádíme cloveka do omylu. Cloveku se zdá , že v techto predmetech jsou nejaké

nadprirozené síly, ale ve skutecnosti veškerý efekt je založen jen na psychologickém pusobení na cloveka.

Clovek se snaží k pocitu bezpecí, jistoty. Existuje i mnoho pover kolem všeho, co je spojeno

s úspechem, kde nelze predpovedet predem predpovedet výsledek.

V techto prípadech využívá clovek jakékoliv metody, aby prekonal svoji psychologickou

nejistotu. Toto mu pomáhá prekonat težkosti, a v tomto smyslu je jeho cinnost absolutne ospravedlnena.

Ovšem musíme chápat, že se u cloveka objevují síly ne od nadprirozených sil amuletu, ale od víry v to, že

tato síla je v amuletech.

Vzhledem tomu, že lidé nemeli ten správný klíc k Tajemství, to touha ke vzdelanosti byla nakonec

nasmerována k ruznorodým malickostem a poverám, z cehož vznikla svého rodu „vulgární kabala“, která je vzdálena

od skutecné kabaly, a soucasne ruzné fantazie pod zavádejícími názvy magie, plní obsah knih.

G.V. Leibniz 3/,“Filozofické práce“

Jim podobná cinnost je kabalistum kategoricky zakázána, nebot vytvárejí nesprávnou predstavu

o duchovním: clovek si zacíná predstavovat duchovní svet ve svetle tajemných sil, v materiálních

predmetech tohoto sveta, ve zvláštní spojitosti písmen, v kódech a zaklínadlech. Musíme z tohoto vyrust a

pochopit, že lécí v daném prípade pocit jistoty a ne Vyšší síla.

3/ Gotrid Wilhelm fon Leibniz (1646 – 1716) – významný nemecký filozof, fyzik, matematik,historik a

diplomat. Jeden z nejuniverzálnejších a plodných vedcu XVII. století, který zavedl termín, na kterém je založena

soucasná oblast elektroniky a pocítacu.

Jaké požehnání máme vyslovit, když rozmotáváme cervenou nitku? Mužete ríci napr. „Preji si,

aby moje víra v cervenou nitku me psychologicky pomohla prekonat veškeré útrapy.“

Ale pri tomto nelze spojovat tuto nitku s Stvoritelem. S Stvoritelem vás muže spojovat pouze jen

vaše snaha k podobnosti Jemu, a ne naše snaha lépe se zarídit v tomto svete, vyhnout se útrapám, které vám

Stvoritel i posílá, abyste je nenicili, ale z této se obrátit k Nemu.

Pocítáme li, že v nitkách, ve vzduchu, na zemi je svátost dostáváme se na materiální úroven

myšlení a toto nazýváme idealistickou poklonou. Pro psychologickou podporu vytvárí pro sebe lidstvo

všelijaké rituály. Je to ospravedlnené, ale je nutné chápat, že toto nemá žádný vztah k duševnímu svetu.

V žádných amuletech a zaklínadlech není svátost.

Svátost – vlastnost odevzdání se. Celý náš svet je egoistický a zmínené metody jsou povolány

psychologicky uspokojovat dotazy lidstva. Jestli že egoisticky získáváme amulety a cervené nitky,

abychom se lépe zarídili v tomto svete, nezískáme nic z Vyššího, nic krome vnitrní egoistické podpory.

Vyšší svet – to je svet existující dle zákonu vlastnosti odevzdání se, ve kterém se nachází a

pusobí pouze síly a pocity bez materiálních rouch. Otvírá se cloveku pouze na základe výsledku studia dle

originálních zdroju.

Baal Sulam v clánku „Predmluva k „Ucení Deseti Sfirot“ 155 píše, že v dobe studia

originálního materiálu ( „Kniha Zoar“ a soubor ARI s jeho komentári) a dle míry snahy cloveka k poznání

více svého dokonalého stavu , pusobí na nej svet nápravy. Pokud však clovek studuje neoriginální

kabalistické texty, to žádná realizovaná úsilí nezmení jeho prírodu.

Mýtus 8: Pro studium kabaly je nutné predbežne studovat Toru a získat náboženskou

výchovu.

Odpoved: Proto, abychom mohli pristoupit ke studiu kabaly, nemusíme mít nejaká,

predbežná,speciální vedomosti, proto, že kabala – je veda umožnující se spojit se Stvoritelem.

Kabalisté tvrdí, že lidé zabranující možnosti studia a rozširování kabaly, jsou zdrojem všech

utrpení lidstva. Abychom se mohli zajímat o kabalu , nemusíme splnovat žádné podmínky, stací otevrít

knihy.

Do té doby, pokud ortodoxní judaismus bude vytrvale odmítat studium kabaly, a drží se jen za

Babylonským Talmud a brání svoji tradicní výchovu, nebude se otvírat podstatný smysl života, nezpusobuje dostihnutí

cíle u všech generací a zvlášte v naší.

Rav A.Kuk 4/, „Igrot“

Náboženská výchova se hodí pro ty lidi, kterí nejsou pripraveni duševne postupovat. Tato

cástecne vyrovnává vrstvy obyvatel, bránící je pred špatnými vlivy, nemravnostmi, narkomany, náklonnosti

k idolum a podobne.

Ovšem, spolecne s tímto, se cloveku vnucují chybná presvedcení, že splnení pouze

samostatných mechanických prikázání a rituálu, že se stane dokonalý. Tímto zpusobem jej omezují a

nedávají možnost se rozvíjet.

Nelze jen omezit výuku Tory studiem pouze mechanických zákonu. Její duchovní cást ve své šíri a

objemu, v hloubce a obsahu, je povinna najít si místo mezi námi. Je to nutností v naší dobe jako duševní naše

uzdravení. Touto cestou šli naši praotcové a my musíme mít jistotu v naší ceste.

Zde se i nachází zdroj napetí a neprijetí kabalistu verící vrstvou – proto, že náboženská výchova

je protikladem kabalistické. Ovšem nesmíme zapomínat, že i masovou náboženskou výchovu vytvorili

4/Rav Abraham Ichak Kuk (1865 – 1935) – významný rabín a spolecenský cinitel pocátkem XX. Století.

Zakladatel filosofické koncepce náboženského sionismu. Zastával funkci rabína Jaffy (1904 – 1914), rabína

Jeruzaléma (1920 – 1921) a prvního hlavního aškenázského rabína správní Palestiny (1921 – 1935)

Kabalisté, jenom toto uskutecnili pro lid na dobu jeho vyhnání , pred rokem 1995, pred sestupem

do našeho sveta duší, pripraveného k náprave své egoistické prírody.

Mýtus 9: Studium kabaly vyžaduje asketizmus, omezení v získávání požitku.

Odpoved: Kabala zavazuje clovek žít aktivne v tomto svete:pracovat, zakládat rodinu, rodit deti,

bojovat, ucit a ucit se- a v každé své cinnosti uskutecnovat cíl tvorení – spojení se Stvoritelem. Stvoritel

vytvoril tento svet ve všech jeho detailech , práve takový, abychom jej mohli využít celkove, takový jaký

je, bez výberu, s docílením plné dobe Jemu.

Proto kabala odmítá jakýkoli druh omezení , odloucení (takové jako existuje v jiných

náboženstvích) vybicování se, strašením potrestáním v tomto ci jiném svete a podobne. Kabalisté taktéž

neprijímají do ucení ty, co místo práce se ucí za odmenu nebot tuto praxi hodnotí jako škodlivou. Je to

následek vyhnání, když se lidem nedávala možnost zdokonalovat remeslo, bohatí židé vydržovali chudé

zavazujících je studiem Tory.

Duševní rozkvet probíhá ne zmenšováním, ale zvetšením prání. Zacínajíc studovat kabalu,

clovek žije dál svým všedním životem, v nicem se neomezuje. Vždyt prání cloveka urcují i jeho ciny.

Budou li se jeho prání více a více ubírat k nejvyššímu , to s touto souvislostí se budou menit i jeho ciny.

Náprava – to je proces pusobení Nejvyššího sveta na cloveka a ne násilné omezení. Tato

metodika kabaly se liší od ostatních metodik. Využívá se v ní síla Stvoritele, která pusobí zevnitr a ne

násilní pusobení vne. Proto i v dalším, dostává se vetší síle nejvíce, clovek získává i vetší prání. Tímto již

muže tato napravovat a využít správným smerem.

Bez požitku žít nelze, naší podstatou je - prání si užívat. I cíl tvorení potrebuje jen využití prání

(zámeru) a ne jen samotné prání.

Mýtus 10: Kabala – cást judaistického náboženství.

Odpoved: Nejvíce rozšíreným omylem je spojování kabaly s náboženstvím. Podíváme se na

základní rozdíly mezi kabalou a náboženstvím:

Náboženství tvrdí, že Stvoritel mení svuj vztah cloveku na základe jeho jednání.

Budu li hodný, bude Stvoritel se ke mne chovat hezky, tj. On zmení svuj vztah. Tímto zpusobem

náboženství nutí cloveka hledat metody pusobení na Stvoritele: dávat almužny, stavet svícky, nevadí, že

jiná náboženství mají své rituály. U lidí vzniká celý systém hierarchie – kdo lépe muže uprosit Stvoritele,

kdo je neblíže k Nemu, kdo ví, jak Jej prosit, kdo stojí za to, aby se obrátil jako k prostredníkovi a poprosit

:“Pomodli se za me“.

Lidé potrebují tuto psychologickou pomoc, jsou pripraveni za to platit. Clovek ve špatném stavu

verí všemu, v to co se mu hodí. „ Stvor pro me nejaký zázrak, dohod mi neco, udelej to tak, abych se

octnul v jiném duševním stavu.

To se však nestane a nemuže se stát, nikdy. Máme co docinení s presnými zákony vesmíru.

Tyto zákony jsou popsány v kabalistických knihách.

Veda kabala tvrdí, že Nejvyšší síla je nezamenitelná. Stvoritel nezmení svuj vztah

k cloveku – On je hodný, Dávající dobro.

Veda kabala hovorí o tom, že kolem nás existuje jediný Nejvyšší nemenný svet, nacházející se

v absolutním klidu a pusobící na nás, Pusobení, které pocitujeme se skládá ze vztahu k nám, takže na nás

pusobí absolutní Dobrotou.

K pochopení skutecného vztahu kabalisty ke Stvoriteli mužeme uvést príklad kabalistickou

modlitební knížku, ve které nejsou obycejná slova vyjadrující pocity cloveka, ale oddelená písmena,

mnohokrát „alef“, mnohokrát „bet“ atd. – vše, co je v ní napsáno, znamená duševní cinnost, napravující

sebe musí však provádet sám clovek. A potom on dostane Nejvyšší svet do sebe.

Není cloveka, neznajícího pojmu „modlitba“, ale v cem je její kabalistický smysl?

Kabalisté hovorí o vnitrním smyslu modlitby – obrácení cloveka ke Stvoriteli s prosbou o

nápravu svého egoismu. Sloveso „modlit se( ) je odvozeno od slova „obvinit“ ( ) tj.

soudit sám sebe. Tímto clovek dochází ke skutecné prosbe, vycházející z hloube srdce, a prosí (modlí se) ke

Stvoriteli, aby tento zmenil jeho prírodu z egoistické na altruistickou. Taková, pouze taková prosba se

nazývá modlitbou

V kabale pojmy trestu a odmeny za nejaké ciny pred Nejvyšším proste nejsou. Žádné rituál,

vnejší jevy kabala v sobe neobsahuje. Jakékoliv vyobrazení sféry, svetu, obrazcu – je jako aplikovaný

materiál.

Kabala – individuální pocítení Stvoritele každým clovekem zvlášt. V kabale není žádná mystika

– je to veda o celém vesmíru, jejíž studium umožnuje cloveku odpovedet na otázku o prícinách a cílech své

existence, urcit svoje místo v živote, zkoumat a vybrat to nejlepší z možných rešení, a zmenit svuj stav

k lepšímu.

Casto kladené otázky

V cem se liší kabala od Východních ucení?

Odpoved:Rozdíl Východních ucení se liší od kabaly je v tom, že tato jsou postavena na

základe vykorenení prání, jejich odmítnutí nebo k dovedení na minimum.

Kabala však ucí, že prání nelze znicit nebot ta i jsou naše príroda. To je jediné co stvoril

Stvoritel. Práve úrovní prání se liší jedno od druhého lidé, zvírata, rostlinná a neživí príroda. Práve

prání dodávají barvy svetlu, ruzné úrovne váhání vytvárejí zvláštnosti vkusu.

Ruzné úrovne prání urcují stav objektu našeho sveta: tuhého, tekutého, plynového nebo

plazmového. Nejvetší prání ve vesmíru se zjištují v cloveku a jejich stálá potreba v jejich plnení

jej pobízí k jejich vývoji. Proto, jestli clovek omezuje svá prání, to jako by se menil

ze stavu „cloveka“ na úroven „zvírete“, jestli ne až rostlinného nebo vubec, neživého stavu.

Veškerá „duchovní“ praktiky jsou postaveny na tom, méne jíst, usídlovat se v opuštených,

Uzavrených místech, méne dýchat, snížit se na úroven rostliny nebo až neživého, premýšlet

jenom o jednom objektu. Tam je vše postaveno na omezeních cloveka.

Ovšem, pri tomto se dostihuje ne cíl tvorení, skládající se v tom, abychom se stali rovni

Tvoriteli ale nepatrnou malou komfortní existenci na nižší úrovni, podobné kameni nebo

rostline.Nebot‘ prání se potlacují, clovek se zríkavá okolního sveta a primá svoje vnitrní

psychotické pocity za vyšší plné vedomí. .

Princip kabaly je prísným protikladem požadavkum Východních metodik a náboženství:

naopak, kabala vyvíjí egoizmus a prání cloveka. Je to paradox , ale práve on i privádí k oprave naší

prírody, skutecné dokonalosti a naplnení.

Kabala hovorí, že Stvoritele lze pocítit,využiv prání a menit jejich zámer, a ne nicit je.

Východní metodiky jsou postaveny na znicení egoizmu, když clovek si potlacuje svoje „JA“,

Jako by pasivne prijímal vne, neco duševního. Základním rozdílem je práve vztah ke

svému „JA“ a využít jej.

Je možné predem obdržet nekteré údaje pro výber té ci jiné metodiky? – Toto není možné a

clovek si musí vybrat dle volání srdce.Jenom tomu, kdo už vešel do duševního sveta, je zrejmý

rozdíl kabaly od základu náboženství a víry.

Proto, musí clovek vynaložit urcitá úsilí, aby se sám presvedcil, nebot pred tím než zacal

pocitovat duševní prostor, všechny metodiky se mu zdají stejne pritažlivá a dejová.

Co je to duše ?

Odpoved:Veškeré dojmy, která clovek prožil v tomto svete, se pretvárejí v dalším

ztelesnení v jeho prirozené vlastnosti. Stejná transformace probíhá i s otázkou o smyslu života:

clovek se zacíná ptát, odkud se objevil?

„Nejdríve jsem byl v nebytí, nebyl jsem, potom jsem se narodil, a po smrti zase zmizím.

Kdo jsem JA, co je JA?“ Brzy bude možná zámena všech orgánu v tele. Kde tedy je „JA“ v tomto

tele? Není ani na rukou, na nohou ani v hlave… Pravdepodobne, „JA“ – je to neco mimo mé telo.

„JÁ“ – to je duše. A kde se vlastne ona nachází , pred narozením i po mé smrti?

Nemáme predstavu o tom, co je to duše, kde se v tele nachází, nebot máme nyní jenom

oživující, vitální sílu. V cloveku není „místo“, odpovídající orgánu pocitu, senzoru, kterým lze

pocítit duši.

Mnozí lidé se domnívají, že duše je nejak spojena s fyzickým telem. Mýlí se, pocítají li

cinnost mozku jako funkcnost duše, protože nechápou, co to duše je, Ona ješte v nich není.

Duše –to je pokochat se podobností vlastnostmi Stvoritele.Toto prání má clovek nejvíc.

Ono není dáno prírodou, jako telesná prání, a nevyvíjí se pod vlivem spolecnosti, jako lidské

prání.

Kabala nazývá tuto úroven prání – duševní nebo duší cloveka. To je metodika, která

ukazuje cloveku, jak lze naplnit toto nejvyšší prání, jestli ono vzniká.

Kabalisté, kterí jsou naplneny duševním práním (slovo“ kabala“ znamená získání) nazývají

toto naplnitelem svetem, presneji, Vyšším svetem. Tento Vyšší svet se nazývá Stvoritelem,

protože vytvárí prání a taky je sám naplnuje.

Ale pokud u cloveka toto prání nevzniká, tak tento pokracuje žít jako obycejný clovek. Lze

vše zmenit ve fyzickém tele, ale na duševnost toto nepusobí. Duševnost – to je pospolitost

s Stvoritelem. Nenachází se v masu našeho tela.

Provedeme experiment a premístíme všechny cásti tela cloveka…Reknete, kdy se zmení

jeho duše, kam prejde, s jakým orgánem opustí telo? Duše není soucást tela, ale naopak, naše telo,

je jako košile, navlecená na duši, a proto mužete menit celou košili nebo její cásti, ale na duši se

toto neprojeví.

Kde pobývá duše v dobe mezi ztelesnením?

Odpoved: Duše mezi ztelesnením – to je „Já“ cloveka, ono nemizí. Smrt se dotýká jen tela

a „Já“ zustává za jeho hranicemi s pocitem, že existuje v jiné realite. Neco podobného pocitují

lidé, kterí prežili klinickou smrt . Když prijdou k sobe, tak vyprávejí, co sni,mi bylo.

Pochopitelne, „Já“ cloveka není spojeno s fyzickým telem. Ovšem, díky jemu clovek cítí

tento svet. Budu li chtít prostrednictvím fyzického tela pocítit neco více, tak se mi to nepodarí. Ale

budu li chtít pocítit realitu ne prostrednictvím tela, ale prímo, duší, to toto dokážu udelat. I tento

muj pocit ,takovým zpusobem, se bude nazývat duševním svetem.

Jsem schopen jej pocítit již v tomto živote. Je nutné se nekoncentrovat jenom na telo, ale

venovat nejakou pozornost i duši. Tehdy potom bude možné pocítit duševní rozmer. A já jsem

schopen toto udelat.

Naše složení je velmi prosté. „Já“ – to je duše. Muže vnímat realitu, ve které pobývá, s peti

fyzickými orgány citu. Tehdy jí pocitující realita se nazývá „tímto svetem“.

Spolecne s tím je duše schopna prijímat realitu ne pres obal (tj.telo), ale prímo.

Veda kabala ucí cloveka pocitovat na pres telo, ale nasmerovat sebe tak, jako by existuješ

mimo telo.Pro toto není zapotrebí umrtvovat nebo potlacovat predstavu.

Pokud existuje vedle tebe , žij s ní v tomto svete: se svoji rodinou, príbuznými, ve své

zemi, v urcitém okolí…jako vždy.

Ale spolecne s tím, zacneš pocitovat skutecnost bezprostredne z duše. A tehdy se ti otevre

realita, ve které jsi již existoval pred svým narozením v tele, ve které budeš existovat, když se z nej

osvobodíš.

Když jsi spojen pres duši bezprostredne s duševním svetem, narození a smrt tela nemají na

tebe prakticky žádný vliv. Telo se vnímá jako nejaký druhoradý doplnek. Práve k tomuto stavu

musí clovek dojít, pocítit svoji spoluúcast k duševnímu svetu, svoji incidenci k vecnosti.

Muže li clovek za pomocí nejaké cinnosti a cinu v tomto svete, si zasloužit po smrti

lepší existenci v jiném svete?

Odpoved: V duševním svete clovek již nemá ty zásluhy, které mel pri živote na tomto

svete, nebot jako všechny zásluhy, v principu, nejsou jeho a do té doby, než clovek nezacne se

vyvíjet duševne, zásluhy nemá, a všechny situace a vztahy k nim se mu dostávají ze shora.

Proto, pokud se clovek nezabývá duševním postupem, tak proc by mel ovládat možnostmi,

predurcenými stupni, které si nezasloužil, ke které nemá žádný vztah?

Baal Sulam (Ieguda Ashlag), který napsal „Komentár ke Knize Zoar“ a množství dalších

del o kabale, vysvetluje, že podobne tomu, jak clovek není schopen existovat v tomto svete,

neznajíc jeho zákonu, tak i duše nemuže pobývat v duševním svete, neznajíc duševnost prírody.

Jsme povinni studovat/zkoumat prostredí, které obýváme – jinak se s ním nebudeme

rozumet: nedokážeme získat potravu, nenajdeme to, z ceho bychom si udelali odev. Musíme nutne

zkoumat jevy tohoto sveta, a rekl bych , tento rídit. Do té míry, do jaké ovládá clovek realitu, muže

se zajistit vším nejnutnejším..

To samé se týká i duševního sveta , musíme jej studovat, a tyto znalosti nám umožnuje

získat veda jakou je kabala. Proto, pokud clovek se nechce jen zajímat o období, nazývající se

životem ve fyzickém tele, ale i o budoucí úsek casu, nazývající se duševní existencí, musí se

venovat studiu toho i druhého soucasne.

Náš život se skládá z materiálního a duševního pocátku. Pobývajíc na „onen svete“ vne

telo, duše cloveka, nezavršující své nápravy, je povinna se postarat o budoucnost tela, tj.o dalším

živote v tomto svete, když se clovek znovu narodí a bude pokracovat v procesu nápravy.

Ne náhodou jsme získali znalosti o tom, co se deje vne našich tel, o svete, kde existují

jenom naše duše. Tyto jsou nám predány lidmi, kterí pochopili duševní svet, kterí hovorí, že

nemužeme úspešne žít v tomto svete a ani ve svete budoucím, pokud nepoznáme duševní pocátek

podobne tak jak vnímáme materiální. V „Knize Zoar“ se toto opakuje , doslova, na každé stránce,

a kvuli tomuto získáváme kabalistické zdroje.

Co vlastne potrebujeme v našem svete? Potrebujeme znalosti o tom, jak se prizpusobit

k životu, stavet domy, zajistit si obživu…Pro tuto cinnost clovek nepotrebuje svaté knihy.

Kabalistické zdroje jsou nutné, aby doplnily naše znalosti duševním svete.

Spojíme li dve cásti naši existence – v tele a duši, to získáváme docílení Cíle, nazývající

se Úmysl tvorení „ pokochat se tvorbou“ . Pouze na tomto konecném stupni lze ríci, že jsme

zapojeni do stavu „pokochat se tvorbou“. Je tento je vecný a dokonalý.

Proto se kabalisté obracejí ke každému cloveku nezávisle od pohlaví, národnosti, veku,

vysvetlují ve všech jazycích , že nemáme jiné možnosti více se ztelesnovat a predcházet úderum,

neštestím, utrpením, mimo s pomocí poznání duševního sveta.

Více , krome tohoto, kabalisté hovorí o tom, že všechny události tohoto sveta v podstate

jevem výzkumu cinnosti duševních sil. Dokonce, pokud bychom chteli zmenit svuj život

v materiálním tele, musíme se pozvednout na duševní úroven a provést zmeny v korenech.

Výsledne k nám pricházejí príznivé impulsy a díky jim si zlepšíme svuj stav. Utrpení,

oproti tomu, nepusobí, aby nás donutilo ke studiu duševních zákonu a k poznání duševní reality,

kontrolující a rídící všechna stvorení.

Existují ve Vesmíru jiné obydlené svety a nebo jsme beznadejne osamoceni?

Odpoved: Kabala hovorí o tom, že krome neživé, rostlinné, živocišné a lidské prírody nic

jiného více ve Vesmíru neexistuje, Celý Vesmír ,sebou, predstavuje prakticky, bezživotní

prostranství, bez obydleních svetu.

Je možné, že se nekde setkával život, který byl na primitivním úrovni vývoje, tipu „

rostlinného“, zcásti i „živocišného“, ale bytost podobná cloveku ve Vesmíru není prítomna.

Inteligentní život, ovládající svobodnou vulí, možná cílevedomým svým rozumem, svým práním,

svými myšlenkami pusobících na prírodu již nikde není. Je pouze pozemní lidstvo.

Co znamená pochlebování idolu ? Co je to idol?

Odpoved: Idoly to nejsou ,spisovne, bohové . „Idoly“ – to je muj egoizmus, pred kterým

pokloním. Clovek si vytvárí idoly ze svých egoistických prání, klaní se jim, pracuje pro ne

– tímto v podstate, se nachází v jejich moci.

Nezbožnuji vítr, déšt, mesíc a nebo slunce. Tyto jevy (obrazy) nejsou pro me svaté.

Svatým je pro me jen muj vlastní egoizmus, moje „já“, které musím uspokojovat. Chtíc se kochat,

naplnuji svá prání, tj. „klaním se“ jemu a žiji v nem. Tento stav v kabale nazýváme neživý, vždyt

idoly jsou bez života. Pokud se chci dostat na stupen „clovek“, to je nutné uvidet v sobe

neživotnost techto idolu a „rozbít“ je.

Pochlebování idolum – to není pridelení urcité formy kamenu, který se stává svátý, a

vztah ve skutecnosti: bud se clovek podrizuje svému egoizmu a delá vše kvuli sobe, a nebo zacíná

poznávat Stvoritele a uskutecní vše kvuli bližnímu.

Jak nahlíží kabala na ponetí cas?

Odpoved:Vzhledem tomu, že hovoríme o silách, pusobících na celý vesmír,

manipulujeme pojmy „rozum“, „prání“, „informace“ a nemyslíme tím telo. Proto se musíme takto,

ihned, domluvit, že kabala se nezminuje ani o tom , že se nachází v prostoru, ani o samotném

prostoru: vše je mimo nej.

Prostor jako takový neexistuje. Je pouze odvozený v našich peti orgánech pocitu.

Predstavte si náš Vesmír, vyjmete z nej vše neživé, rostlinné, živocišné a podívejte se , co zustane?

Co znamená tento prostor, ve kterém se všichni nacházíme, naplnujeme jej?

Není minulost a není budoucnost. Buď jenom je spojíme se současností a vyjmeme z ní vše.

Pouze tehdy v této současnosti odhalíš Věčnost a pochopíš, že čas neexistuje.

M. Leitma

Opakuji, kabala pojednává o tom, že prostor, jako takový neexistuje. Jestli neexistuje,

tak není ani pohybu v tom smyslu, jak jej chápeme. Jestli neexistuje pohyb, tak není premístení a

následne i, není cas. To znamená , že vše co studujeme v kabale se nachází pod pojmem

prostranství, casu a pohybu – je chápaní ciste lidské.

Tak jsme zarízeni, že uvnitr máme pocity casu, prostranství, pohyb. Podobným

zpusobem chápeme pusobení na nás síly, vnímanou námi jako náš vesmír. Náš Vesmír který se

mení a urcitým zpusobem je soucinný s námi. Výkonove je závislý na našem vnitrním složení, na

našich peti orgánech pocitu.

Když clovek vychází z oblasti pocitování techto peti orgánu a vstupuje do šestého, to

pochopí, že ani cas, ani prostor, ani pohyb neexistují. Existuje absolutne jiný objem, kde jsou jen

síly, informace

a prání.

Existuje smrt , z pohledu kabaly?

Odpoved:Predstavte si, že krome tohoto života jste zacali pocitovat jiný život, který byl

predtím pred vámi skrytý. Necítili jste, že ješte žijete i v tomto. Najednou zacnete chápat, že

existujete ješte nekde, v jiném systému vztahu. Toto je natolik pro vás duležité, že život bílkového

tela ustupuje, ztrácí jakýkoliv význam.

Když clovek zacne pocitovat duševní svet, posouvá se centrum existence, probíhá

prehodnocení cenností. Zacíná chápat život úplne v jiném objemu a ke smrti se chová jako

k výmene košile.

Lidé, kterí prežili klinickou smrt, ríkají, že videli chodbu, svetlo atd. Co se deje

s clovekem když umírá? Dostává se do ráje nebo do pekla?

Odpoved: Po smrti tela, tj. ukoncení sdelování informací prostrednictvím peti telesných

orgánu pocitu, zustává u cloveka minimální cítení duševního, pocituje prítomnost ve svém korenu,

ve Stvoriteli – podobnému tecce. Je nutné upozornit , že kabalista vyvíjející z tecky duševní

nádobu, dostává do ní Vyšší svet – pocítení v miliardkrát více, než probíhá pri klinické smrti., pri

cem jde o vedomý pocit, stálý, rízený.

Proc je Nejvyšší svet pred námi ukryt?

Odpoved: Nás cosi obklopuje. To obklopování se nazývá Stvoritelem, a krome Nej nic

není. My Stvoritele cítíme. Kdo jsme „ my“? Jediné co je stvorené Jim – prání: obdržet, kochat

se, realizovat se.

Pocituje Stvoritele v závislosti od ho, nakolik je naše prání získat protiklad Jeho

vlastností, odevzdání se, pocitujeme zatajení. Toto i je naše realita. Zatajení muže být i takovým,

že jej ani nepocitujeme – tzv.“dvojité zatajení“, zatajení zatajení.

V principu, i v našem svete chápeme cosi, meníme svoje kvality. Naše pochopení je

závislé od pocitu v peti orgánem citu a od rozumu, schopného vysvetlit to, co my cítíme.

Rozum sbírá všemožné dojmy, zapamatovává si je a vydává nám obrazy, standarty,

abychom následne rozpoznali podobného tomu, co jsme kdy si pocitovali. Tak jsme zarízeni,

vycházející z tohoto zkoumáme , kdo jsme a kde jsme.

Vše co nyní vystihujeme, nazýváme „tento svet“. Všechno, co mužeme vystihnout

v následujícím

Momentu, nazýváme „budoucí svet“. Takové je velmi prosté urcení stávajícího a

budoucího svetu.

Budu li vybaven teleskopem, mikroskopem, pocítacem, velkými znalostmi, chápáním,

mohu pocítit kolem sebe mnoho více, a i toto bude znamenat, že pocituji budoucí svet, rozširuji

hranice poznání vne sebe.

V cem je aktuálnost vedy kabala?

Odpoved: Soucasná krize obsáhla všechny sféry lidské cinnosti: ekonomiku, technologii,

vedu, kulturu, výchovu, ekologii, rodinu. Svet je zašpinil drogami, deprese se stala nemocí císlo

jedna, narustá pocet sebevražd. Vidíme jak lidé ztrácí prehledy a nadeji. Ješte v prubehu celé

historie melo lidstvo ruzné plány a smerování vývoje, dnes vše zmizelo. Ani jedna zeme nemá

presnou cestu nebo nejaký ten program.

Lidé, celý svet, vcetne všech zemí, na všech úrovních se utápí v zoufalství a ztrácí

osnovu postupu. Veda kabala toto vysvetluje, jako velmi dobrý stav-je to konec egoistické cesty

lidstva, které teprve nyní muže hodnotit. A ono to vyhodnotí – utrpení jej k tomto donutí, Lidstvo

bude muset pochopit, že vývoj musí být vnitrním, duševním a ne technologickým, ekonomickým

atd. Naplnení, štestí, které by clovek mel získat, prijde práve díky jeho vnitrnímu vývoji.

Veda kabala má co ríci k tomuto tématu. Má k dispozici presnou a srozumitelnou

metodiku, která je známa více než 5000 let, ješte z dob Babylonu, kolébky veškeré naši civilizace.

Práve odtud pochází veda kabala. Vysvetluje, že ke konci generací (je tam napsáno dokonce to, že

se to stane koncem XX. století) lidstvo zacne zjištovat, že nemá perspektivu vývoje a, že se

dostalo do slepé ulicky.

Všeobecná zoufalost se navalí na lidi, vznikne reálné nebezpecí svetových válek a

velkých strádání, a též ekologických katastrof, epidemii atd. Ale muže to být i obrácene.Lidstvo

pochopí veškerý kritický stav, bude moc prejít k duševnímu vývoji a ubírat se dobrou cestou,

cestou správného pohybu, bez predbežných utrpeních, která predvídali proroci v |Knize Zoar.

Jsme povinni zkoumat prostredí, ve kterém žijeme- jinak nebudeme s nim zadobre:

nebudeme moc si opatrit jídlo, nenajdeme nic, z ceho bychom si udelali odev. Jsme povinni

zkoumat jevy tohoto sveta, a dodal bych, i rídit je. V té míre , jak clovek ovládá realitu, muže sebe

zajistit vším nejnutnejším.

To samé se týká i duševního sveta , který musíme prostudovat, a tyto vedomosti nám

prinese veda, jakou je kabala. Proto, jestli clovek se nechce jen o etapu, kterou nazýváme životem

ve fyzickém tele, ale i o pásmo úseku casu, které nazýváme duševní existencí, musí studovat to i to

soucasne.

Náš život se skládá z materiálního a duševního pocátku. Pobývajíc na „onen svete“,

mimo telo, duše cloveka, která nedovršila svoji nápravu, je povinna se postarat o budoucnost

tela,tj.,

o budoucím živote v tomto svete, když se clovek znovu narodí a bude pokracovat v procesu

nápravy.

Ne náhodou jsme získali vedomosti o tom, co se deje mimo náš svet, o svete, kde

existují jen duše. Byli nám predány lidmi, vystihující duševní svet, kterí hovorí, že nemužeme

spokojene žít v tomto svete,ani ve svete budoucím, pokud nepoznáme duševní pocátek, podobný

tomu, jak vystihujeme materiální. V „Knize Zoar“ se toto opakuje, doslovne, v každé stránce, a

kvuli tomu jsou nám dány kabalistické zdroje.

Vždyt, co potrebujeme na tomto svete? Informace o tom, jak se máme prizpusobit

k životu, stavet domy, zajistit si potravu… Pro takovou cinnost lidé nepotrebují svaté knihy.

Kabalistické zdroje jsou nutné k tomu, aby naplnili naše vedomosti o duševním svete.

Pokud spojíme dve cásti naší existence – v tele a v duši, získáme docílení Cíle, který

nazýváme Úmyslem tvorení „požitek vytvorení“. Pouze u této konecné stupnice mužeme ríci, že

jsme prijati do stavu „požitek vytvorení“. Jen tento je vecný a dokonalý.

Proto kabalisté se obracejí ke každému cloveku nezávisle od pohlaví, národnosti, veku,

vysvetlující ve všech jazycích, že nemáme jinou možnost více se neztelesnovat a odvracet údery,

neštestí, utrpení, mimo s pomocí poznání duševního sveta.

Více toho, kabalisté ríkají, že všechny události tohoto sveta jsou v podstate následkem

cinnosti duševních sil. Dokonce, jestli chceme zmenit svuj život v materiálním tele, musíme se

pozvednout na duševní úroven a provést zmeny v korenech.

Výsledkem se stane, že odtud k nám prijdou príznivé impulsy, a my, díky tomuto,

zlepšíme svuj stav. Utrpení, naopak nás nemotivuje k tomu, abychom byli nuceni ke studiu

duševních zákonu a k poznání duševní reality, kontrolované a rízené vším tvorením.

Dejiny vývoje kabaly

Otevrete tyto knihy a najdete tam všechny správné cesty života, které se otevrou na konci

dnu. Je možnost studovat dejiny minulosti, díky které napravíme dejiny budoucnosti.

Toto vše chápu natolik blízko k srdci, že se nemohu již více být klidný. Rozhodl jsem se

otevrít z dejin a z toho, co jsem v techto knihách našel, cesty budoucí nápravy, která je již, pro

nás,predbežne rozhodnuta. Prijdu k lidem, budu troubit na tento roh, nebot dle mého názoru a

chápání, bude dostatecne stacit svolat všechny dustojných, prekrásných vlastností, aby

zacali.studovat a chápat tyto knihy a sklonili sebe a celý svet ke kalichu zásluh.

Ashlag

Prvopocátecní etapa vývoje kabaly.

V dejinách kabaly lze vyhranit nekolik období. Její zrození, jako veda vzdálená od naší

doby., predpokládá se na 5800 let. Pocátecná etapa vývoje byla poznamenána objevením první

kabalistické knihy „Tajemný Andel“ (Raziel Malah).

Autor (nekteré zdroje pripisují toto autorství Adamovi 5/. Popisuje ve své práci skrytou

sílu, která se mu otevrela díky výsledkum výzkumu systému vesmíru. Tuto sílu není možné pocítit

s pomocí prirozených orgánu pocitu, a ona se ne poddává chápání prostrednictvím , získaných

clovekem od narození, zpusobu poznání.

Obr.1 Graf závislosti vývoje egoizmu k ose (Vývoj metodiky kabaly) Viz. Príloha

Andelem v kabale se nazývá ,metaforicky ,síla prírody, „tajemný“ znamená skrývající

se za obrazem našeho sveta, ale ovládající jej. Tímto , autor má na mysli nejakou spolecnou sílu,

jednotný zákon, pod vedením kterého se nachází naš svet.

Po seznámení se s obsahem knihy „Tajemný Andel“, vidíme , že Adam nebyl

primitivním clovekem, a projevil své schopnosti k hlubšímu zkoumání sveta, a proto, jeho,

mužeme bezpochybne považovat za kabalistu, prukopníka, odhalující základy vesmíru.

On zjistil to, že se nachází výš než náš svet a prohlédl si Nejvyšší, ve kterém existuje

duše pred svým sestupem a premení se do fyzického tela, a v nem se povznese potom, jakmile

clovek dovrší svoji pozemní cestu.

Adam – první clovek dobre znající kabalu. Znal veškerá oznacení vecí a proto mohl vhodne

pojmenovat zvírata., jejíž jména ukazovala jejich prírodu.

K.Schprengel 6/ „Nácrt pragmatických dejin lécení.“

Predtím než první duše sestupující do našeho sveta, vypráví autor o perspektivách

vývoje ostatních duší, které ceká sestup: svých detí, vnuku, pravnuku všeho lidského rodu, které

pochází od nej.

Nesdeluje nic o telech, která se rodí v tomto svete, ale hovorí práve o duších, které

vznikají z neho. Autor popisuje, jakým zpusobem budou muset tyto projít svoji pozemní cestu,

sestoupit z roucha do tela, a co se stane s nimi po svém návratu na pocátek.

5/ Adam – první clovek, který zatoužil o poznání Nejvyššího sveta.

Predpovídá, že se sejdou ve spolecné duši, ale již na jiné, více vyšší úrovni, a opet

vytvorí to, co nazýváme „Adamem“. 7/. Všichni – jsme jenom malá telíska.

V cem je zvláštnost kabalistických zdroju? Clovek žije v tomto svete a chápe všemožné

jeho obrazy a jevy. Každý z nás by mohl popsat to, co pocituje. Kabalistická díla, oproti tomu

sdelují dojmy cloveka, žijícího v našem svete, ale schopného vnímat Nejvyšší duševní svet. Toto

není dostupné ostatním lidem, tj. sdelení o tomto stavu, které obycejne clovek nevnímá, ale má

možnost pocítit.

Titulní stránka knihy „Tajemný Andel“ Viz. Príloha

Kabalista – není jenom clovek, který zacal pocitovat Nejvyšší svet, ale je ten, který

muže popsat svoje pocity takovým jazykem a zpusobem, abychom mohli , jim predávanou

informaci, správne pochopit.

Více toho: abychom, studující dle jeho del, jsme mohli rozvíjet v sobe nedostižitelná

orgán pocitu a s jeho pomocí též pocitovali Nejvyšší svet. Tehdy uvidíme naše minulé a budoucí

stavy. (v duševním svete není pojem cas) a tímto zpusobem mužeme vejít do stavu pocítení

Nejvyššího sveta, existujícího, dle svého prání, soucasne v obou svetech.

Kabalistická díla ovládají takovou silou, využívají takový zpusob výkladu a používají

takovou metodiku, že studium dle této , pod správným vedením , jakýkoliv clovek dociluje úrovne

autorova pochopení. Proto je velmi duležité vedet, jaké knihy máme studovat.

6/ Kurt Shpengel (1750 – 1816) – nemecký lékar a botanik. Venoval mnoho casu výzkumu dejin lékarství a

botaniky. Proslavil se hlavne svému prínosu soucasné vede, zduraznující stimulaci a podnecující mikroskopické

výzkumy tkání vyvinutých rostlin.

7/ Adam (Adam Rishon) – je termín, který symbolizuje souhrn všech vytvorených duší, spojení mezi nimi na

základe vzájemného se odevzdání.

Zrození kabalistické metodiky

V soucasných dejinách, dobou zrození kabalistické tradice je zvykem pocítat epochu

Stredoveku a výchozím mezníkem – vznik “Knihy Zoar”, zakládajícího díla o kabale. Kabalisté

však vznik této knih nedávají do stredoveku, ale do II. Století n.s. Neshody se vysvetlují tím, že

jsou podloženy výzkumem ruzných historických a leterárních památníku kabalistického ucení.

Samy kabalisté chápající duševní svet, hovorí o tom, že kabala jako veda o vesmíru se

zrodila ve starém meste Mesopotamie, nazývaného Ur Haldey. Podámí této doby (kolem XVIII.

stol. pred n.s.zveštuje o ovyvateli Mezireky, jménem Abrham, který pri procesu zkoumání

okolního sveta zjistil, že za velkým poctem jevu ruzných prírodních živlu, je cinnost jediné síly.

Nejdríve se mu zdálo, že svet, ve kterém žije se nachází pod vládoi mnohých sil. Ovšem

, když pornikl za prístupnou vrstvu poznání, Abrham zjistil, že všechny síly jsou dílcím projevem

jediné Nejvyšší síly, kterou nazval “Stvoritel”.

Studující zákony okolního sveta, Abrham, systematizoval získané znalosti a na jejich

základe rozpracoval metodiku chápání jediné rídící síly a její projevení se cestou ruzných vilvu,

které pocituje clovek.

Obr.2 : Graf závislosti vývoje egoizmu ve vztahu casové osy (pokracování) (Viz.príloha)

Tuto metodu zkoumání nazval “kabala” (v prekladu s ivri – obdržení) a toto svoje chápání

vysvetlil v knize “Sefer Ecira” (“Kniha Tvorení”).

Autor moc nehovorí pri predávání materiálu, text knihy je strucný, fráze jsou lakonické a

predstavují záver o objevení duševních stupnic. Abrham využívá kresby pro odraz všech spojitostí

mezi našim svetem a svetem duševním, aby znázornil jak se uskutecnuje Nejvyšší rízení.

Stoupenci a žáci Abrhama zacali šírit jeho metodiku chápání zákonu vesmíru mezi

svými krajany. Behem doby tato skupina stejne smýšlejích se rozrostla do rozmeru celého národa,

v poctu kolem 3 mil.lidí .

Rys z knihy “Sefer Ecira” (Viz. príloha)

Vzhledem tomu, že se lidé spojili do skupiny ne dle národnosti nebo socialních skupin,

ale mimorádne dle principu predcházející cetby dané metodiky, a to v pravém smyslu, a proto tuto

hrstku nazývat národem není možné. To byla kabalistická skupina badatelu Nejvyššího sveta.

Posléze, jakmile všichni její clenové , získali soucasne adekvátní duševní cítení, stali se

nazývat “národem Izraele”. Z prvních dnu clenové této kabalistické skupiny vyvíjeli dodatecné

chápání Nejvyššího sveta , a u svých detí, které díky odpovídající výchove vyrustali, príjmali tyto

pocity prirozene a ohranicene.

Tak to pokracovalo do urcitého historického momentu, kdy celá skupina ,soucasne,

ztratila schopnost vnímat Nejvyšší svet, a byla vyvedena s duševní výšky.

Prestali být spolecenstvím lidí, žijích v duševním cítení, prijali vzhled obyceného lidu.

Nebot zvláštnost existence této skupiny byla dána pouze odpovídající úrovni chápání sveta,

prestala být výjímecným jevem v našem svete, a v té dobe získala prirozený vzhled:status

národností, roztroušený mezi všemi národy sveta.

Mimo cítení Nejvyššího sveta ,se skupina již nemohla nazývat “národem Izraele”, kde

slovo “Izrael” se chápe jako “Isra-El”, což znameená na ivri “prímo ke Stvoriteli”. V chybejícím

plného duševního chápání, kabalistická skupina nemela kdy realizovat fyzickou inerpretaci

duševní cinnosti, pokracujících využívat její názvy. Toto se stalo zacátkem judiistického

náboženství, a pozdeji – u ostatních náboženství.

Práve pád lidí z duševní úrovne poznání sveta mmelo za následek vznik ruzných

ruzných inerpretací kabaly. Uskutecnování uvedených prícin tento systém vedomostí zacali dávat

do souvislosti, casem, s úplne jinými duševními zdroji. V té že dobe, na jejich zkomolenených

predstavách prorostly nové náboženská, mistická a prohnilá ucení.

Období egyptského vyhnání: Petiknižství

Úsek dejin, zkoumaný po Abrhamovi, nezachoval písemné zdroje u kabalistických

znalostí.

Možná, jeho potomci – Isak (Ichak), Jakov a kabalisté období Egyptského vyhnání –

stávali se prínosem v rozpracovávání této vedy, no výsledky jejiách úsílí bezestopy se dobou

vyparily, a do naší doby nedošly.

Proto, pri napsání Petiknižství (Tora), Moisei (Moshe), bylo velkým prulomem.

Hodnota této práce není v široké dostupnosti Tory 8/, ale v podrobnejším popisu dušeních stupnic

9/ a podmínek jejich pochopení. Moisei navrhuje svuj zpusob objevení Úmyslu Stvoritele 10/ ve

vztahu ke tvorení – od pocátku jejich cesty až do konce.

Obr.:3 : Graf závislosti vývoje egoizmu ve vztahu casové osy (pokracování) Viz.príloha

Pred Moiseiem se otevrely zákony vesmíru. Obdržel rozhodnutí, predat tyto vedomosti

všemu lidstvu. Metodika pochopení Nejvyššího sveta, navržena Moiseiem, se nazývá „Tora“.

Metaforický výklad o urcitých historických událostech našeho sveta, tato kniha, ve skutecnosti

popisuje strukturu skrytých duševních svetu, sil, pusobících tam a ovlivnující nás.

Role Tory (viz. Príloha)

Clovek, který je zbaven schopnosti duševního chápání, mimorádne težce bude správne

chápat obsah Tory a videt za radou rodinných událostí a historických epizod Nejvyšší svet.

Tora, v tomto dostuopném zakodovaném tvaru (ctenari se její obsah predstavuje

jednoduchým a srozumenitelným) , na rozdíl od ostatních kabalistickch knih, mohla být

rozširována otevrene.

Doslovní význam TANACHu se podrizuje podmínkám casu a prostoru.

Kabalistický význam zustavává po stolotí, bez casových a prostorových omezení.

P.Ricii 11/

Existuje zvláštní pravidlo, které jsme povinni príjmout jako nejzákladnejší v našem

vztahu k Tore: je nutné jednou a navždy si zapamatovat , že ctení namá text Tory, jako i u

ostatních svatýh knih – jsou jen sloa (ne objekty) našeho svaeta. To co se skrývá za slovy – to jsou

jen duševní objekty, koreny, v žádném prípade nemající vztah k našemu svetu. Nikdy nesmíme

míchat jedno s druhým!

Tora – to jsou svatá jména Stvoritele, tj.míry Jeho chápání, proto jméno znamená

chápání. Je to podobné tomu, jak v našem svete pojmenováváme objekt ve smyslu toho, jak se

projevuje v našich pocitech. Celá Tora - je popis stupnice sbližování, pocitování Stvoritele.

8/ Tora – Metodika nápravy za pomoci svetla, ze slov „oraa“ (instrukce,metodika) a „or“ (svetlo)

9/ Duševní stupnice – stupnice prání dávat, získané clovekem

10/Úmysl Stvoritele – vytvorit tvorení pro maximální uspokující pocity (kochání se)

11/Paul Ricii (1470 – 1541) doktor medicíny a profesor filozofie na univerzite v Pavii. Pracoval jako

lékar a osobní poradce císare Maximiliána I., a též jako osobní vychovatel následníka Ferdidanda I.

Sedm dní tvorení

/1/ Nejdríve stvoril Všemohoucí nebe a zemi, /2/ Když zeme byla pustá a chaotická, a

tma byla bezednou, a duch Všemohoucího se vznášel nad vodou, /3/ Pravil Všemohoucí:“At

bude svetlo“, a bylo svetlo. / A Všemohoucí uvidel že je dobré, a oddelil Stvoritel svetlo od tmy.

/5/ A pojmenoval svetlo dnem, a tmu pojmenoval nocí. A byl vecer, a bylo ráno: den Jeden.

Takto zacíná Nerešit (kniha Bytí) – první kapitola Tory (Petikniží). U každého z nás tyto

slova vyvolávají pred ocima urcitý obraz. Mnozí z nás slyšeli ruzná výklady obsahu Tory na

úrovni (pšat) – jednoduchého smyslu(významu). Ovšem tyto dostupná vysvetlení zanechávají plno

otázek, chybí v nich logika, vedecký prístup. Jak se dívá kabala na události popsané v Tore?

Všechny svaté knihy hovorí o jednom- o Nejvyšším svete, jeho stvorení, a až o tom jak

z nej vznikl i náš svet. Pri cem tyto jednoduše nesdelují co se tam nachází, ale ucí lidi jak

uvidet duševní svet.

Postupné objevování Nejvyššího sveta se nazývá duševním pozvednutím se, nebo

stupnicí duševního pozvednutí cloveka.

Knihy o duševním svete provádejí výklad na nekolika jazycích. Kabala to je veda o

složení Nejvyššího sveta, a tato využívá pro jeho popis jazyk sfirot, parcufim, grafy a rysy. Tora

popisuje Nejvyšší svet podobným jazykem. Je ješte jazyk, nazývaný, pritc a jazyk zákonu.

Pokusíme se preložit jazyk Tory do jazyku kabaly.

Tora popisuje zrození Nejvyššího sveta, jeho složení, plán vývoje a následne proces

stvorení Cloveka. Ovšem – to není clovek našeho sveta. Rec je o vytvorení prání získání požitku,

které nazýváme Duše, nebo Adam, s cílem naplnit toto prání-tvorení-duši vecným absolutním

požitkem.

Toto prání: požitek – i je jediné tvorení. Krome toho existuje pouze Stvoritel. Proto vše,

vyjma Stvoritele – jsou ruzné veliciny prání požitku.

Též v našem svete: to co odlišuje jeden od druhého všechny objekty – je ruzná velicina

prání požitku, která urcuje vlastnosti každého objektu.

Prání požitku lze rozdelit na pet úrovní – pet cástí prání – tvorení, které nazýváme

sfirot:

keter, hohma, bina, tiferet, malhut.

Stvoritel si preje naplnit Svoje tvorení plným požitkem, do pocítení tvorení dokonalosti

a vecnosti. Práve v tomto stavu pobývá On Sám a proto si preje dát jej nám.

Stvoritel je dokonalý a jediný. V síle své dokonalosti On si preje dodat tvorení

dokonalost-

-Svuj stav. Proto úkolem tvorení – docílení dokonalosti Stvoritele, schopnosti obdržet to,

co On chce dát.

Kabala nezkoumá to, co se deje v našem svete, objektem jejího zkoumání – svet

Nejvyšší.odkud posléze sestupuje síla do našeho sveta, rodící a vyvolávající všechny události

v nem. Studujíc kabalu, clovek zacíná videt Nejvyšší svet.

Pri videní Nejvyššího sveta clovek ocividne rozpoznává Stvoritele i to, jak stvoril

duševní svet. Tento akt Stvoritele se nazývá v kabale !První den tvorení“. Ve své následné

cinnosti,tj.v tak zvaných následující dny, Stvoritel vytvoril rídící síly Nejvyššího sveta. Poslední,

šestou cinností Stvoritele – šestý den tvorení – bylo stvorení Adama.

Vzhledem tomu, že Adam byl poslední cinností Stvoritele, stal se i cílem celého tvorení.

Vše co bylo stvoreno dríve: patrilo jemu. Co se má stát s Adamem dle úmyslu Stvoritele? Adam

má docílit podoby Stvoritele, být ve všem rovnocenný Jemu a místo Stvoritele rídit všechna

tvorení, svuj osud.

Pri cemž clovek je povinen samostatne docílit toho nejvyššího, dokonalého stavu. To

znamená , že se musí nejdríve predtím octnout v nejhorším stavu, plne protikladu Stvoriteli, a

posléze svými silami se pozvednout z nej.

Za pomoci kabaly clovek vnímá náš svet, Nejvyšší svet a soucinnost mezi nimi.

Z Nejvyššího sveta k nemu prichází informacní proud a pred jeho ocima se realizuje do hmoty.

Reakce cloveka na tuto informaci se pozvedá do Nejvyššího sveta a urcuje, v jakém vzhledu

(dobrém ci špatném) sestoupí a bude se materializovat pred ním jeho budoucnost, jeho zítrek.

Tora zacíná slovem: „Nejdríve“ (Berešit) – z momentu vzdálení tvorení od Stvoritele.

Samotné slovo „Berešit“ pochází ze slova „bar“ – „vne“ tj. predává proces oddelení ze Stvoritele

stávajícího stavu, mezi nebem a zemí.

Nejdríve Stvoritel stvoril nebe a zemi.

Nebe – sfira bina s její altruistickými vlastnostmi. Zeme – sfira malhut s jejími

egoistickými vlastnostmi. Mezi temito dvojka pólovými vlastnostmi , na základe kterých je cinný

veškerý systém zeme, a v povešeném stavu je duše cloveka.

Tora zacíná z rození tvorení, Nejvyššího sveta, a se stvorení cloveka – duše-

Adamovi.Poslání Tory je v tom, aby nám predala v tomto svete návod, jakým zpusobem se

mužeme pozvednout k tomu nejlepšímu, dokonalému stavu.

V tomto výchozím stavu tvorení, nebo duše, nebo Adama – jak chcete –není napraveno.

Ono se musí sebe napravit pri docílení stavu „Konec nápravy“.

Predstavte si, že náradí, kterým máte pracovat není opraveno. Proto, nejdríve musíme ho

opravit, a potom,použít. Tak Tora, práve o tomto i hovorí, jak mužeme opravit nezpusobilé náradí

– danou nám z výše naši duši.

V dobe tohoto procesu nápravy se clovek nachází mezi dvema svety – Nejvyšším a

nejnižším. Jeho duše v tomto období získává nejnutnejší návyk\, znalosti, zkušenosti a hlavne – u

cloveka vznikají nové pocity, objevují se nové, duševní, vlastnosti.

Tímto zpusobem, když clovek plne dovrší nápravu duše, získá takové kvality, díky

kterým muže existovat v Nejvyšším svete, bude ve stavu vecnosti, klidu, dokonalosti.

Tento zvláštní stav se nikde nepopisuje – ani v kabale, ani v Tore, proto, že se poddává

žádnému srovnání, nebot analogy v našem jazyce neexistují. Ten chápou jenom ti, kterí procházejí

všemi predbežnými stavy nápravy a docilují ukoncení nápravy.

Za hranicemi konce nápravy je rozmístena oblast, kde se nachází tak zvaná „Tajemství

Tory“.

Existují na ne jenom bezvýznamné náznaky v „Knize Tora“ a v Talmude.

Nazývají se ty zvláštní tajemné stavy „Maase Merkava“ „Maase Berešit“. Ovšem ve

skutecnosti jde jen o náznaky. Tyto stavy, duševní oblasti nelze však vyjádrit slovy, nebot naše

slova, písmena, pojmy jsou vzaty z oblasti nápravy a pouze tam jsou skutecná.

To co se nachází výše systému nápravy, dokonale nepochopíme a proto to nijak nemuže

být preloženo do lidského jazyka, je to vtesnané do našeho systému, souradnic, urcení, predstav.

„Nejdríve stvoril Stvoritel nebe a zemi…“ – zde se hovorí o stvorení dvou vlastností:

egoistického a altruistického. Z pomocí altruistické vlastnosti „nebe“ napravuje egoistické

vlastnosti „zeme“ – duši. Veškerý proces nápravy probíhá behem sedmi stavu, které nazýváme

„sedm dnu tvorení“.

Toto podmínené oznacení, prirozene, nemá žádný vztah k pozemním dnum. Hovorí se

zde ne o pozemních „ctyriadvaceti hodinách“, fyzických kvalitách svetla a tmy. Mluví se zde o

duševních stavech, duševních pocitech cloveka, který prochází tyto stádia nápravy, o systému, ve

kterém se napravuje jeho duše, nacházející se zatím na úrovni „zeme“.

Je nutné pozvednout duši s úrovne sfiry malhut na úroven sfiry bina, tj.egoistické

vlastnosti malhut pretvorit do altruistické vlastnosti biny. Toto se dociluje cestou sedmi

následujících náprav, které nazýváme „sedm dnu týdne!.

Tora vysvetluje, co „každý den“ má clovek udelat se svojí duší.

První den

/1/ V pocátku stvorení Všemohoucím nebe a zeme, /2/ Když zeme byla pustou a

chaotickou, a tma byla bezednou, a duch Všemohoucího se vznášel na vodou,/3/ Pravil

Všemohoucí:“At bude svetlo“, a bylo svetlo. /4/A uvidel Všemohoucí, že je dobré, a oddelil Buh

svetlo od tmy. /5/ A nazval Všemohoucí svetlo dnem, a tmu nazval nocí. A byl vecer, a bylo ráno:

den Jeden.

„A oddelil Buh svetlo od tmy“. Co to znamená? Clovek musí jít ke své náprave ve

shode se Stvoritelem. Proto úplne první prikázaní, které je povinen plnit – rozdelit myšlenky a

prání uvnitr sebe, tak, aby videl jaká jsou z nich svetlá – „nebe“, a jaká jsou tmavá – „zeme“.

Tento proces se nazývá „akarat ara“ – „pochopení zla“, kdy za pomocí studia

kabalistických knih, urcitého okolí, zacíná clovek analyzovat, jaké vlastnosti se vztahují

k duševním, a jaké – živocišním.

Srovnání techto vlastností jedno s druhým , jejich rozpojení, oddelení jedné od druhé i

predstavuje sebou první krok k náprave. To je první den stvorení clovekem Cloveka v sobe.

Druhý den

/6/ A pravil Všemohoucí: „At bude prostor uprostred vody a oddelí vodu od vody. /7/

A vytvoril Všemohoucí prostor, a rozdelil vodu , která pod prostranstvím, a stalo se tak.

/8/ A nazval Všemohoucí prostranství nebem. A byl vecer, a bylo ráno:den Druhý.

Posléze co clovek rozdelil v sobe egoistické a altruistické vlastnosti, mel by zahájit

proces nápravy prvních. Jakým zpusobem se to provádí?

Uskutecnuje se to za pomocí zvláštního sveta Stvoritele. Ze Stvoritele vycházejí dva druhy

sveta: svet hohma 12/ a svet nasadím 13/. Využiv svet nasadím, který nazýváme „voda“,

clovek ovládá schopností dávat – altruistkou.

Vlastnost odevzdání napravuje egoizmus, umožnuje využít ji správne, ve prospech svuj

a jiných. V napraveném s pomocí vlastnosti odevzdání egoizmu – clovek pocituje Nejvyšší svet.

Stvoritele, vidí svoje minulé životy a svoji cestu k cíli tvorení. Práve v duši, která je vecná a

prechází z tela do tela, muže clovek uvidet všechny svoje kolobehy života. Pokud však nenapravil

svoji duši, nemuže zhlédnout nic výš, než náš svet.

12/ Svet hohma – veškerý vycházející ze Stvoritele svet,tj.svet mající v sobe vše, co si preje dát nám

Stvoritel, urcující podstatu a život tvorení.

13/ Svet nasadím – svet, který hodlá tvorení prát, dát, vrátit Stvoriteli. Predstavuje sebou ohromný požitek

z podoby Stvoritele, od toho, že se nacházíš spolecne s Nim, že máš tutéž informaci, co je i u Stvoritele. Znáš jeho

myšlenky, pocity, chápeš to, co je v Nem, nacházíš se na jedné stupnici spolecne s Ním.

Tretí den

/9/ A pravil Všemohoucí:“At stéká voda, co je pod nebem, do jednoho místa, a at se

objeví souše“, a tak se stalo./10/ A nazval Všemohoucí souši zemí, a soutoky vody nazval mori, a

uvidel Všemohoucí, že je to dobre./11 A pravil Všemohoucí:A´t proroste zeme zelení, travou

semínkovou, plodným stromem,plodící dle svého druhu plod, jehož semeno je na zemi“ a tak se

stalo./12/ A zplodila zeme zelen, semínkovou trávu dle svého druhu a plodný strom,

jehož semeno dle jeho druhu je. A uvidel Všemohoucí, že je to dobre./13/ A byl vecer, a

bylo ráno:den Tretí.

Shromažduje se voda pod nebem a obnažuje se souš. Cást pocátecní zeme se objevuje

z pod vody. Po náprave vodou se stává vhodnou pro zrození na ní života, nebot má nyní i

vlastnosti vody, a vlastnosti zeme soucasne.

„Zeme“ – egoistická vlastnost dostávat, brát vše pro sebe – naše pocátecní príroda,

Voda, vlastnost vracení prosakuje zemi a delá ji vhodnou pro život.

Voda sama o sobe, je stejne zhoubná pro život, stejne jako vyschlá zeme. Vzpomeneme

si, jak Noi vypustil holuba, aby našel souš. Práve na základe optimálního sladení altruistických a

egoistických vlastností „ nebe“ a „zeme“ uvnitr duše cloveka je postavena náprava a využití techto

vlastností Stvoritele a tvorení.

Tato náprava se nazývá „kav emcai“ – „strední linie“ 14/. Naše prirozená egoistická

príroda, kterou nazýváme zemskou – to je levá linie. Pravá linie – jsou vlastnosti Stvoritele,

vlastnosti vody, vlastnosti altruistky, vracení.

Strední linie – to je to, co má udelat clovek:!vybrat život“. Tj., vzít si tolik „vody“, aby

v souladu se „zemí“ obe tyto linie doplnovaly jedna s druhou, byly plodné. Na základe tohoto

optimálního sladení, techto dvou vlastností musí vyrust ze zeme „Strom Života“ – duševní clovek,

pocitující veškerý vesmír, vecne, štastne existující ve všech svetech.

Vecne – proto, že se spojujeme ne s prozatímním telem, ale s vecnou duší, clovek

zacíná pocitovat sebe jako duši, a svoje telo vnímá – jako predešlou, puvodní blánu. Tento

prechod je ciste psychologický a probíhá dle míry získání vlastností biny.

Ctvrtý den

/14/ A pravil Všemohoucí :“At budou nebeská telesa v prostoru nebe pro oddelení

dne od noci, at budou znamením i pro dobu, i pro dny a roky./15/ A at budou nebeská telesa

v prostranství nebeském, aby osvítily zemi““ a stalo se tak. /16/ A vytvoril Všemohoucí dvet velká

nebeská telesa: teleso vetší, pro vládnutí dnem, a teleso menší pro vládnutí v noci,i hvezdy./17/ A

umístil je Všemohoucí do prostranství nebes, aby osvítil zemi,/18/ Aby mohl vládnout dnem i

nocí, i oddelit svetlo od tmy. A uvidel Všemohoucí, že je to dobre./19/ A byl vecer, a bylo ráno:

den Ctvrtý.

Na ctvrtý den se objevila nebeská telesa, která urcovala zmenu dne a noci, mesícu, roku.

„A stanou se nebeskými telesy v prostoru nebeském, aby svítily na zem“ – Nebeská

svítidla charakterizují zmenu stavu duše, procházející nápravou, oddelují tyto stavy jeden od

druhého.

Den a noc – ruzné stavy duše. Nebe – altruistická vlastnost v cloveku. V duševním svete

vracející, rodící, naplnující pocátek se nazývá Sluncem. Fakticky, Sluncem se nazývá Zeir Anpin

sveta Acilut. Mesíc se nazývá Malhut, tj., dostávající pocátek, nebo suma duší.

At budou znamením i pro období, i pro dny a roky…

Když se hovorí o case, musíme si pamatovat, že není rec o našich pozemských dnech,

mesících a rocích. V duševním není pojem casu, je jen výmena stavu, které charakterizují pohyb

po duševním schodišti. Proto pojem „Den“ zosobnuje zmenu stavu-vzestupu a pádu na úrovni

jednoho stupne pred prechodem na další.

Mesíc – (v jazyce ivri –„hodeš“ ze slova „mithadešu – obnovení) – návrat k puvodnímu

stavu, ale již na jiné úrovni, obnoveném, více vyšším.

Rok - ( v jazyce ivri – šana – ze slova „lešanen“ – vracení se) – podobné pohybu po

spirále,zakonceného urcitým období nápravy, ale na více vyšší úrovni.

14/ Tri linie – systém, umožnující prijít k podobe Stvoritele! Levá linie – prání dostávat (vlastnost tvorení),

pravá linie – prání dávat(vlastnost Stvoritele), strední linie, clovek vytvárí samostatne vlastní snahu odpovídající

podobe Stvoritele.

Pátý den

/20/ A pravil Všemohoucí „At burácí voda hemžením živých stvorení a ptáci at létají

nad zemí pro nebeském prostranství“,/21/ A stvoril Všemohoucí velké morské živocichy a

všechna živá stvorení, smykající se, díky tomu bourila se voda dle druhu jejich, a všechny ptáci

okrídlené dle druhu jejich. A uvidel Všemohoucí, že je to dobre. /22/ A požehnav je Všemohoucí

pravil :“Plodte se a rozmnožujte se, a naplnujte vodu v morích, a ptáci se rozmnožujte na

zemi“./23/ A byl vecer, a bylo ráno: den Pátý.

Kniha Zoar popisuje každý den tvorení jako tvorení „Eihalot“ . nebeských komnat, pod

kterými se má na mysli prázdnota (prání). Tyto prázdnoty ve smyslu nápravy egoistických

vlastností duše na altruistické se postupne naplnují Nejvyšším svetem.

Vzdálene se tento stav dá srovnat s tím, co popisují lidé, kterí prežili klinickou smrt.

Vyprávejí o zvláštním, prekrásném, ne zemském pocitu klidu a radosti, které je uchvátilo pri

videní tohoto sveta.

Postupné naplnování prázdnoty privádí všechny duše do stavu konecné nápravy a

dokonalosti. V Nejvyšším svete není cas – on mizí proto, že všechny stavy jsou dokonány.

Toto je uvedeno i ve vyprávení Písma, ve kterém není delení dle casu, a všechna cinnost je

podmínena pouze puvodní-duslednou spojitostí.

A tak, pátý den nám vypráví o práních, náprava která prichází drív než ostatní, proto, že

tyto prání se snadneji poddávají náprave, oni jako by se dotýkaly zeme, „ a ptáci létají na zemí po

nebeském prostranství…“, dotýkají se ho a nevyrustají z neho, tj. nevyrustají z egoistického prání

bezprostredne, - ze zeme (zeme v jazyce ivri „erec“ pochází ze slova „racon“- prání (egoistické),

ze kterého byl stvoren clovek.

„Plodte se a rozmnožujte se…“ v kabale toto znamená, že clovek musí napravit svoje

schopnosti , nápravu musí zvýšit, aby urychlil postoupení ke Stvoriteli, „Plodte se a rozmnožujte

se“ rozumí se tím vzdelání ,nové a nové schopnosti a zámery kvuli odevzdání, což umožní

znásobit získání Nejvyššího sveta a tímto postupovat po duševních stupnicích.

Šestý den

Vytvoríme cloveka v obrazu našem, v naší podobe, a at vládne nad rybou morskou,

nad ptákem a nad dobytkem…

Co to znamená, „stvoril dle obrazu a podoby“? V Tore je receno:“ Be celem Elokim

bara…“

„Celem“ znamená cást biny, která sestupuje do duše a dodává jí vlastnosti Stvoritele.

Jinými slovy, parcuf Bina – to je prístroj Nejvyššího rízení, který rídí všechny duše, jejich cesty a

rád nápravy.

Vše, co se deje s námi, je závislé na bine. Malhut – soubor všech duší, které je nutné

napravit. Pro to, aby se napravil malhut, do nej zu biny sestupuje jako by zvláštní zarízení, které

toto umožnuje.

Takové „výpomocné zarízení“, které každá duše v malhut navíc získá, nazýváme

„celem“ –podoba. Mají se na mysli komplexní vlastnosti Stvoritele, Jeho podoba.

Bez informovanosti o programu tvorení, bez pocitu pobytu ve vesmíru, tj., bez

schopnosti vnímat duševní svety, nevíme jak máme postupovat, jak máme udelat první krok,

nechápeme, co se od nás chce.

Pro to, aby se u cloveka vytvorily vlastnosti , nutné pro postup, nejvyšší supnice – bina

– musí jej tomu naucit, ukázat ,jak a co má delat.

To i vykonává v nás, v celku – sestupující z biny ,výpomocné zarízení. Proniká do naší

duše a vyvolává v ní všechny nejnutnejší nápravy. Proto je receno, že z pomocí celem se vytvárí

z nás Clovek.

Sedmý den

Na sedmý den clovek postupuje výš a výš. Šestkrát provedl na sobe odpovídající

nápravy: hesed, gvura, tiferer, nech, hod, esod. Techto šest následujících náprav se i nazývají šesti

dny, nebo šesti tisíciletími tvorení.

Poslední sfira – malhut – není ve stavu se napravit sama, ale po pohlcení vlastností šesti

predešlých sfirot, muže získat jejich vlastnosti. Proto cinnost sedmého dne se skládá z toho, že vše

shromáždené a vytvorené za šest dnu prechází do malhut. Sobota je zvláštní den, nebot v tomto

stavu probíhá naplnení duší Nejvyšším svetem. Jedinou podmínkou je „neprekážet“

Tomuto procesu, což se symbolicky odráží v sobotních zákonech.

Pro lidstvo techto sedm dnu probíhají jako sedm tisíciletí. Šest tisíc let jsou ekvivalentní

šesti dnum týdne – pracovní(všední), behem kterých lidstvo nevedome, pozdeji vedome, „v potu

obliceje“, napravuje sebe. Výsledkem je, že dociluje sedmého tisíciletí nebo sedmého dne –

Soboty, stavu, když ze shora jeho napravené vlastnosti naplnuje Nejvyšší Božský svet užíváním a

hojností.

Rídící náš svet systém se skládá ze 7 cástí. Odtud v našem svete probíhá delení na 7 a

70: 70 národu sveta, 7 dnu v týdnu, 70 cástí, ze kterých se skládá duše cloveka, jeho život se

vypocítává 70 letum a podobne.

Celá cesta lidstva se skládá ze 6 dnu – 6000 let nápravy. Celkove vnímaná náprava sveta

zapocala s 1995 (5755) roku. Ve zbytku ,do 6000 let, case, my lidstvo budeme povinni se napravit

a posléze v sedmém tisíciletí, jej urychlit. Ti, kdo dokážou pristoupit k tomuto procesu

individuálne, drív než ostatní docílí vstupu do Nejvyššího sveta, pocítení Nejvyšší dokonalé

reality.

Ano i samotná cesta nápravy, pokud ji lidé procházejí vedome, osobním úsilím, se chápe

jako vytvorení vedomí, romantické zamerení, a ne jako permanentní obdržení úderu osudu.

Studujeme složení a funkcnost celého systému vesmíru práve pro to, abychom presne

vedeli, kde a jak máme možnost zasáhnout, cokoliv zmenit. Celkem, popravde, clovek nemuže

ovlivnit svuj koren, zdroj, ze kterého vznikl, nebot se nachází o stupnici níž a je z nej odvozen.

Ovšem, pri své náprave, se podobá vlastnostmi svému korenu, mení v sobe pocity , co

obdrží ze shora: místo úderu osudu, stálých nepríjemností, všedních težkostí, zacíná pocitovat

pohodu, blaho, dokonalost a plné poznání. Stvoritel nás stvoril v tomto svete, abychom mohli

s pomocí kabaly jsme pochopili Nejvyšší svet a sami si rídili svuj osud.

Naštestí, cas pracuje pro nís, a blíží se vnitrní – duševní a vnejší – fyzické osvobození

celého lidstva, jak o tom se hovorí v Baal Zuláma v „Predmluve ke Knize Zoar“.

Vždyt, jak by mohl clovek existovat v našem svete, nemajíc znalosti o tom, že i jeho

duše po smrti tela není schopna existovat v Nejvyšším svete, pokud nezíská o nem predbežné

predstavy. Nebot znalost kabaly nejen, že zabezpecuje komfortní existenci na tomto svete, ale

odmenuje nesvecnou a dokonalou existencí ve svete budoucím.

Príroda cloveka

Žáky Adama byli jednotlivci. Abraham jich mel už nekolik desítky. Postupne k období

Egyptského otroctví tato skupina stejne smýšlejících dosáhla ohromného poctu – 600000 mužu, a

všichni byli na úrovni chápání Nejvyššího sveta.

Narodil se chlapec, vychovali jej, ucili císt, psát a vychovávali tak, aby se v nem

projevil

Šestý orgán pocitu, který by byl využit k proniknutí do nitra sveta, aby pocítil príciny

následku všeho odehrávajícího se ve vesmíru.

A tak, kabalistická skupina existovala na vysoké duševní úrovni, v plném chápání

Nejvyššího sveta a chápala, jakým zpusobem tato soucinná s našim svetem. Co se potom delo

dál?

Svetové dejiny jsou bezprostredne spojeny s prírodou cloveka, a to – postupne

narustající a vyvíjející se v nem egoizmu.

Náš Vesmír byl vytvoren jako velký soubor neživé hmoty: hrouda minerálu,

nahromadení plynu atd. Behem doby, jako výsledek zápasu mezi silami prírody, vznikla Slunecní

soustava, též i naše planeta.

Behem milionu let se vytvárely podmínky, díky kterým bylo možné zrození života na

Zemi. Následne za neživou, rostlinnou, živocišnou prírodou se objevuje clovek, pokracuje proces

jeho vývoje ,až do vzniku Adama.

Adam mel nulovou úroven egoizmu ( všeho je pet egoistických úrovní) odpovídající

této podmínce, on i popisuje systém vesmíru, který je dostupný jeho chápání.

Zatím, egoizmus zacíná rust a dociluje první úrovne, který se projevil v Abrahamovi.

Abraham, využiv svá vrozená egoistická prání, má možnost hloubeji proniknout do

vesmíru a napsat knihu, informacne o hodne více obsažnejší než byla práce Adama. Pokracuje

v dalším rozpracovávání kabalistických vedomostí.

Následný – tretí úroven – Moisei. Ve srovnání s predešlou – je to kvalitnejší skok. Píše

Toru, která popisuje celý vesmír, a ne jeho oddelené cásti. Kabalistická skupina Moiseia, která se

rozrostla pocetne a pozvedla kvalitu, stoupá na stupnici, která se nazývá Chrám.

Chrám – to není jen budova, postavená na zemi. Jsou lidé, kterí vytvorili kabalistickou

skupinu, pronikají pres náš svet do sveta Nejvyššího, tímto Chrám znázornuje duševní stupnici, na

které se nacházejí. V té dobe skupina pobývala na úrovni Prvního Chrámu, na úrovni sveta vrcholu

hohma.

Zatím, egoizmus znova vyrostl, a duševní úroven lidu upadla. Lid odešel do

Babylonského vyhnanství. V té dobe, když lidé mohli postavit Druhý Chrám, stupen, na které se

nachází, odpovídal již svetu nasadím, a ne svetu hohma,tj., skupina sestoupila o stupen níž.

Neveliká hloubka pochopení sil a vlastností Nejvyšší prírody, rízených zevnitr našim

svetem, se nazývá svetem hohma, menší hloubka – svet hasadim.

Potom, egoizmus narustá více a více, a veškerý lid sestupuje s úrovne Druhého Chrámu,

dostává se do stavu, který nazýváme vyhnanství.

V našem svete tato událost odpovídá, skutecnosti, vyhnání ze zeme Izrael, ale pokud

budeme hledet skrz nej na Nejvyšší koreny, tak to budeme chápat jako pád z duševní úrovne.

Veškerý lid je najednou ohranicen ve svých pocitech, pouze peti orgány pocitu a ztratil

schopnost pronikání do duševního sveta. Pred havárii Druhého Chrámu meli i šestý orgán chápání.

Po zborení tato schopnost byla plne ztracena, a lidé meli k dispozici jen pet prirozených orgánu

cítení.. Proto se toto nazývá vyhnanstvím.

Vyhnanství trvalo, jak sdelují kabalistické zdroje, do 1995 roku dle obcanského

letopoctu, nebo do 5755 roku, pokud provádíme odpocet od narození Adama.

Kniha Zoar

Po zborení Druhého Chrámu, dobe plného vyhnanství z duševního sveta a pádu do

našeho, objevuje se „Kniha Zoar“ – kabalistický zdroj, napsaný zvláštním jazykem.

Tento soubor je i dodnes velmi populární po celém svete, nemene zachovající za sebou

reputaci významu kabalistické moudrosti. Na titulním listu je napsáno jméno autora – rabína

Šimona bar Iochaia.

V soucasné dobe je nutné durazne ovládat kabalu. „Kniha Zoar“ je povinna

vyšlapat cestu k bráne osvobození. Rav A.Kuk.“Igrot“

Tím neméne, mezi vedci i nyní není jednotného názoru v pohledu na autorství a doby

vydání: nekterí si myslí, že autorem je Moiseia de Leona 16/ - španelský kabalista XVIII. Století.

Ale kabalisté jsou presvedceni, že jí napsal práve veliký rabín Šimon bar Iohai

(zkrácene – RAŠBI), žák rabína Akivy 17/, žijící ve II. stol. pred n.s. v Horní Galilee (sever

Izraele)

Kniha je napsána v aramejském jazyce, byl to hovorový jazyk toho casu, v ní se ríká, že

její výklad je napsán tajným jazykem. Její obsah má nekolik vrstev: ve výkladu starodávných

legend a podobenství, popisování morálních zásad existuje množství skrytých vrstev. Pochopit ji,

stejne jako knihy Abrahama a Moisei, muže jen clovek, který se nachází na odpovídajících

duševních úrovních.

Zacínaje z „Knihy Zoar“, osudy velkých kabalistických knih se stávají neobvyklé: .

ztrácejí se, potom se znovu objevují, náhodne se tisknou, pálí je.

Vývoj metodiky kabaly

Obr.4: Graf závislosti vývoje egoizmu ve vtahu casové (dobové) ose(pokracování)

viz.Príloha

„Knihu Zoar“ dlouhou dobu ukrývali, byla objevena chybou až koncem XIII. stol. když

zemrel její majitel – nejvetší kabalista té doby Moisei de Leon. Jeho vdova prodala vydavateli

rukopisy nebožtíka manžela, mezi kterými byla i „Kniha Zoar“.

Vydavatel ji prepsal a rozšíril.

„Kniha Zoar“, pravdepodobne nejakým zpusobem se dostala do rukou Moisei de Leona,

následne jej casto uvádejí jako autora, Dle jedné z verzí, on nalezl mezi pergamenty, která

využíval neznámý východní obchodní jako balící papír pro svoje zboží, i stránky této knihy.

Než se stal velkým kabalistou , Moisei de Leon pochopil puvod cennosti svého nálezu.

Sebral listy, a pokud to bylo možné,dal je do porádku. Pri veškeré složitosti se knemu dostalo ne

více než 10% originálního textu, který rabín Aba 18/ napsal ze slov RAŠBI.

Titulní list jenoho z mála prvních vydání „Knihy Zoar (viz. Príloha)

Moisei de Leon tuto knihu skrýval a ucil se podle ní. Krome jí, mel i dalších nekolik

kabalistických prací. Kdy si byl bohatý, ale potom zkrachoval. Po smrti manžela byla vdova

nucena prodat jeho knihovnu i „Knihu Zoar“. Není známo zda se dostala bezprostredne do rukou

vydavatele, který ji vydal, nebo prošla pres nekolik zprostredkovatelu, ale v záveru

15/ Rabín – titul mudrce, prekládá se jako „muj ucitel“, pochází z jazyku ivri „rab“-velký,veliký

16/ Moisei Ben Šem Tov de Leon (Moisei Leonski) (1250-1305)-kabalista, puvodem ze Španelska

17/ Rabín Akiva, celým jménem – Akiva ben Josef (kolem r.50 – 132) – nejvetší kabalista a mudrc

18/ Rabín Aba – žák RAŠBI

V pocátku „Kniha Zoar“ obsahovala komentáre na všechny Petiknižní, Knihu Proroku a

Písmo. Z práce RAŠBI se do nás zachovaly jen fragmenty komentáru na jednotlivé oddíly. Je

težko ríci, jaký objem obsahu mela puvodní tato kniha.V dnešní dobe obsahuje kolem tisíce

stránek. Lze jenom predpokládat, že úmysl autora se realizoval 15 – 20 svazcích stejného objemu.

Existuje názor, že vznik této knihy, dokonce v tolik úsecném druhu, bylo chybou. Vždyt,

jak bylo napsáno v ní samotné, mela predstoupit pred lidmi na konci všech generací. Predcasné

otevrení kabalistických vedomostí v nevhodné, v ten moment ,dobe, melo za následek vzniku

mnoha lživých ucení.

Z druhé strany, otevrení kabaly ,dokonce pokažené, dokonce pri nedostatcích správného

jejího pochopení a vysvetlení, se stalo mohutným impulsem ve vývoji lidské myšlenky.

A odsud pochop recené v „Zoar“: Díky této knize vyjdou synové Izraele

z vyhnanství“. S tímto se setkáváme ješte ve mnohých zdrojích, ve kterých se

hovorí, že pouze šírením vedy kabala v masách, dockáme se plného osvobození.

Je receno mudrcem: Svet ji vrací ke zdroji“.

Aby to bylo brzy, jsme povinni otevírat školy a psát knihy, abychom urychlili

rozšírení vedy kabala mezi lidem.

Rov I.Ašlag 19/,“Predmluva ke knize Strom Života“

Predcasným otevrení této vedy toto považujeme, hlavne, proto, že melo být provedeno

v presne oznacené dobe: pri vstupu cloveka do posledního stádia egoistického vývoje, s návratem

národa Izraele do své zeme a s pocátkem spolecné krize lidstva koncem XX stol.

Lurianská kabala

Kabalistické knihy, které byly napsané po RAŠBI, až do epochy ARI 20/ (XVI. stol.)

nebyly jednoduché pro pochopení. Chybí v nich posloupnost výkladu a jednotný jazyk.

Každý kabalista psal dle svého stylu, skrýval podstatný smysl, využíval ruzná zpusoby

psaní. Tak se delo do doby RAMAKa 21/, který se snažil zavést urcitý porádek. Ovšem moc

neuspel v tomto a nemohl dát jasná a presná vysvetlení. Stav zamotanosti v predávání

kabalistických vedomostí trval do objevení ARI.

Behem tisícileté existence našeho sveta, každá nová generace se lišila od predešlé více a

více egoistickou povahou duše.

Vzhledem tomu, že proces rustu egoizmu probíhá v samotné duši, to jeho kvalitní zmeny

musí vyvolat za sebou i zmenu metodiky,tj.každá generace potrebuje jinou metodiku pochopení

duševních svetu. Z tohoto se vytvárí poslání kabalistu z té ci oné generace, staví na adaptaci

metodiky chápání Stvoritele, kabaly k povaze duší svých soucasníku

Abrham Moisei, RAŠBI – jsou to etapy zdokonalování metodiky kabaly a její adaptace

k potrebám vyvíjejícího se lidstva. Po RAŠBI potreba v obnoveném výkladu metodiky vznikla až

XVI. stol. Kabalista, který rozpracoval novou metodu pochopení této vedy pro typy duší své

generaci, je ARI.

ARI (plné jméno Ichak Luria Aškenázi ,1534-1572) narodil se v Jerusalemu, v ranném

detství ztratil otce, spolecne s matkou se prestehoval do Egyptu, kde byl vychováván u strýce.

19/ Rabín Ieguda Ašlag (Baal Sulam) (1844 – 1954) – nejvetší kabalista XX století. Jméno „Baal Sulam“

bylo mu prideleno znalci Tory po napsání komentáre „Sulam“(Perushsh Ha-Sulam) (hebrejsky/ivrit- Schody (do

duševního sveta)) ke „Knize Zoaru. Pocítá se jako zakladatel soucasné vedy kabala, nebot je tvurcem nového prístupu

k pracím ARI.

20/ ARI – plné jméno – Isiak Luria Aškenázi (1534 – 1572). Jeden z nejvetších kabalistu v dejinách lidstva.

Vytvoril zakládající systém studia kabaly. Pri využití jeho metodiky, každý clovek, který studuje tuto vedu muže

docílit cíle tvorení. Základní prací – „Strom Života“.

21/ RAMAK – akronin jménem rabín Monsiea Kordovero (1522 – 1570), kabalista z Cfata (Izrael)

V 35 letech prijel do Cfat (mesto na severu Izraele) a behem pul roku prenášel,

organizované jim, skupine žáku.

Vývoj metodiky kabaly

Obr.5 Graf závislosti vývoje egoizmu k casové ose (pokracování) Viz. Príloha

Jeho prvním žákem byl, tehdy ješte velmi mladý, 28 letý Haim Vital 22/, on si zapsal

vše, co uslyšel od ARI za pul roku ucení. Na základe jeho zápisek bylo následne vydáno kolem 20

souboru díla ARI, který zemrel ve veku 38 let. Základní práce ARI – kniha „Ec Haim“ („Strom

Života“). Krome této, nejvíce studovanými jsou :“Šmone Šearim“ („Osm vrat“) a „Šaar Kavanoz“

(„Vrata zámeru“).

ARI byl prvním kabalistou, který díky zvláštnosti své duše, zacal jinak vykládat

metodiku kabaly. Ovládal opravdu unikátními schopnostmi, nebot jeho duše patrila již k dobe

Konecného vývoje duší.

ARI vytvoril jazyk kabaly, urcil prístup a porádek jejího studia. Vlastne, on objevil kabalu

jako vedu o pochopení vesmíru

Vše co vytváreli kabalisté predchozí generace, bylo urceno pro ty, co již ovládali

duševním chápáním. Forma výkladu, rozpracovaná ARI, umožnovala studovat kabalu jakémukoliv

cloveku,získává ze samotných textu ARI opravující Nejvyšší svet, kterého povznáší na úroven

Poznání a pocitování duševní reality. V tom je výjimecná síla díla ARI.

Jeho práce rozlišují urcitý druh objevu, zpusob výkladu, povahu prednášené materiálu.

Forma pochopení složení Nejvyššího sveta, navrhovaná ARI, byla mezi kabalisty všeobecne

rozširována. Zavedl novou metodu popisování systému vesmíru, využil k tomu grafická

znázornení, schémata a rysy (výkresy). Rozpracovaná jim metoda byla nazvána „lurianská“23/

Z generace po generaci ty samé duše se pretvárejí do nových tel. Pri tom, sestupující duše

zachovávají si zkušenosti predešlých životu, proto každá následující generace je moudrejší než ta

predešlá a snaží se ve svých hledáních docílit vyšší cíle.

V dobe ARI spolecný vývoj duší docílilo úrovne, když si zacali prát duševního vzestupu.

Toto se vysvetluje, cástecne, pocátkem epochy Znovuzrození, období reformy v náboženství,

kulture a vedeckým vesmírem.

Titulní list knihy „En Halim“

V duševní sfére se toto odrazilo ve snaze najít odpoved na otázku: „proc vlastne žiji?“.

Zacínajíc dozrávat v duších, tato otázka nutí cloveka zahájit hledání pramene života a privádí jej

k zkoumání Nejvyššího sveta.

ARI vytvoril novou, systematickou metodiku kabaly, urcenou ne jen pro duševní

pozvednutí zvláštních duší, ale i pro masy. Ve svých textech, otevrene prohlašuje, že pocínaje od

této doby, každý zájemce, nezávisle od veku, pohlaví a puvodu, muže studovat kabalu, a za

pomocí této vedy docílit cíle tvorení 24/

22/ Rabín Haim Vital (zkrácene RACHU, MARCHU) (1542-1620) – žák ARI

23/ Dle jeho jména – Ichak Luria Aškenázi

24/ Analogická rcení potkáváme v mnohých kabalistických textech XVI. stol. Též:Azuali A. Predmluva ke

knize Or Hama, cást 1.,soubor 72:“A našel jsem zápis, kde se hovorí, že usnesení o zákazu verejného studia kabaly,

bylo právoplatné pouze v urcitém období – do konce 5250 roku(uvedené datum judaistického letopoctu odpovídá

r.1490 n.s. – Poznámka autora), a od této doby se toto usnesení ruší a povoluje se verejné studování „Knihy Zoar“ A

od r.5300 (1540 r.n.s.-Pozn.autora), výuka této moudrosti se hodnotí nejvyšším predurcením, a mají ji studovat jak

dospelí, tak i deti, jak je receno v „Reia Meemna“ („Verný pastýr“ – clánek z „Knihy Zoar“)

Ovšem, jak by nebyla srozumentelná forma této metody, je známé to, že ARI rekl svým

žákum, že byli li by schopnejší, tak by neodešel z tohoto sveta, a pokracoval by v objevení

podstaty.

ARI opustil tento svet. Jeho díla potkala stejná nepríjemná dobrodružství, jako kdy si

„Knihu Zoar“. Tyto se utajovaly behem mnoha let, než zacaly spatrovat svet. ‚Cást vytáhli

Z hrobu ARI, cást – z truhly. Predávaly si je generace po generaci príbuzných Haima

Vitalia. Nálezy kompletovali a zacali vydávat jako knihy.

Kabala v dobe epochy Osvícení

Od této doby se protáhl retezec velkých kabalistu, kterí rozvíjeli kabalu na základe ucení

ARI. Mezi ne patrí RAMCHAL 25/,AGRA 26/, Baal Šem Tov 27/ a všichni jeho žáci, jejíž díla

predznamenaly novou etapu širokého šírení této metodiky (pocátek XVIII, stol.). V dobe epochy

Osvícení se objevuje mnoho knih o kabale: cást z nich, se stále vydávala v skryté forme,

v neverejném jazyce, a další-predvádela více otevrenejší obsah výkladu. Tím neméne, všechny

byly urceny pro výuku lidí, kterí již ovládali duševní chápání.

V první polovine XVIII. Století veliký kabalista Israel Baal Šem Tov (BEŠT) zakládá

lidové hnutí „hasadizmus“, které pokracuje ve své cinnosti i v naší dobe. Ovšem puvodní

hasadizmus, vnímáme jako citovou snahu ke spojení s Stvoritelem, existovalo jen do první

poloviny XIX. stol.

Baal Šem Tov si predsevzal jako hlavní úkol formování duševnosti v lidových masách.

Príchod epochy Osvícení prinesl sebou intenzivní vývoj egoizmu, spolecne s tímto se

zacalo objevovat více a více lidí, kterí si kladli otázku o smyslu života. Následne bylo proto nutné

umožnit dání k dispozici vedeckou metodiku duševního chápaní – kabalu, pri tom podat ji ve

forme, prijatelné pro široké vrstvy spolecnosti.

Baal Šem Tov snil „presít lid“ a z jeho vrstvy vybrat dustojné predstavitele, schopných

k pochopení kabalistických vedomostí. V šírení kabaly videl možnost duševního vzestupu lidstva

na nový, více vyšší, stupen existence. Kabala se mu jevila tou silou, která je schopna omezit lidský

egoizmus.

Jestli získání kabalistických vedomostí vyžadovalo od cloveka velkého úsilí (proto

nebyla predurcena širokým masám), to hasidská díla se odlišovala více dostupným obsahem. Živý,

soucasný jazyk, sklon k sentenci a aforismum, odmítnutí kabalistické symboliky, citelnejší, lehcí,

jasnejší zpusob výkladu, obsažený v dílech známých autoru tohoto proudu – hasidská literatura se

stala populární u prostého lidu.

Mnozí se domnívají, že hasidizmus predstavoval sebou pokus pretvorit nebo pozmenit

smysl vesmír kabaly, aby se stal dostupnejší pro široké masy, ale Baal Šem Tov velmi dobre

chápal, že Nejvyšší svet se objeví jen tem, kdo vyzrál pro tento objev.

Žáci Baal Šem Tova se stali rodovými nácelníky hasidských dynastii. U prvních generací

se vedení hasidistických skupin predávalo od ucitele k jeho nejschopnejšímu žákovi. Prubehu

uhasínání v tomto proudu vnitrního duševního ohne, vedení se dedilo, precházelo od otce k synovi.

Tímto zpusobem, hasidizmus plne sestoupil s duševní úrovne na úroven lidového hnutí.

25/ RAMCHAL –akronin jménem rabín Moisei Haim Lucatto (1707 – 1746) – nejvetší kabalista z Itálie.

Posléze se prestehoval do Amsterdamu, a potom do Akko (Izrael), kde prožil poslední léta života.

26/ AGRA – akronin jménem Gaon rabín Eliagu, celé jméno – Eliagu ben Šlomo-Zalman, Vilenski gaon

(1720 – 1797) – nejvetší kabalista východní Evropy.

27/ Baal Šem Tov (zkrácene BEŠT), plné jméno – Israel ben Eliezer (1700 – 1760). Nejvetší kabalista

východní Evropy, zakladatel Výchoevropského hasidizmu.

Soucásný prístup k studiu kabaly

Obnovený prístup k výkladu a studia kabaly se zacal formovat ve XX. Století.

Metodiku duševního chápání, vhodnou pro soucasného cloveka mohl vytvorit velký kabalista,

prakticky, náš soucasník, rabín Ieguda Ašlag, který získal jméno Baal Sulam dle svého komentáre

“Sulam” ke “Knize Zoar”.

Krome velké duševní zkušenosti, jeho práce se odlišují, skutecne unikátním rozsahem

diskutovaných témat a vnímavým soubvorem vedeckých faktu o stavbe vesmíru. Projednávajíc

tyto globální problémy, klade autor duraz, pouze na roli a poslání cloveka. Budoucí zakladatel

nového prístupu k pojednání prací ARI, Baal Sulam se považuje za zakladele soucasné

kabalistické vedy.

Ieguda Ašlag (Baal Sulam) se narodil ve varšave v roce 1884 a již z ranného veku byl

oznacován uciteli jako clovek, který se neústavne snažil k odhalení tajemství vesmíru. Ovládal

skvelými znalostmi základních del jiudismu, též studoval prace významných západních filosofu

vcetne Kanta, Gegelia, Shopengauera, Nicshe Marxe. Následne ve svých cláncích srovnával jech

myšlenky s kabalou.

Obr.6 : Graf závislosti egoizmu ve vztahu casové osy (pokracování) Viz.Príloha

Po skoncení První svetové války, v r.1921, Baal Sulam opouští Polsko a stehuje svoji

rodinu do Palestiny. Ihned po príjezdu do Jerusalému se vydal do staroveké kabalistické školy

“Bejt El”, která 200 let sloužila jako stredisko výuky tohoto systému vedomostí. Ovšem Baal

Sulam byl brzy zklamán jerusalemskými kabalisty, jejich úrovni vzdelání, i v samotném prístupu

ke studiu a výuce této vedy.

Pri hodnocení vzniklé situace a vidící duševní úpadek mas, chtel zmenit chod historického

vývoje, který nepredpovídal, dle jeho názoru, nic jiného než nástup nové katastrofy a ješte

strašnejší období utrpení a ztrát.

Neštestí tem, kterí jsou prícinou toho, že duch Mašiacha zmizí, a možná se již nikdy

nebude moci vrátit na zem, nebot delají Toru nezáživou , bez jakéloviv prímesi rozumu a

vedomostí, nebot se omezují jen na výkonovou cást Tory a neprejí se snažit pochopit vedu

kabala, poznat a zkoumat tajemství Tory, a smysl prikázání. Neštestí tem, kterí svými ciny

vyvolávají hlad, chudobu, krutost, ponížení vraždy a loupeže ve svete.

Rabín I.Ašlag,“Predmluva ke Knize Zoar“

Baal Sulam vytvárí skupinu žáku a zacíná psát knihy s cílem ucení metodiky správného

chápání reality a rozumové existence v ní. Ješte v Polsku Baal Sulam byl známý jako velký znalec

kabaly, žák moudrých kabalistu, kterí pokracovali v retezci predávání kabalistických vedomostí po

Baal Šem Tova.

V roce 1926 Baal Sulam odjíždí do Londýna, ve kterém behem dvou let pracuje nad

vydáním komentáre ke knize ARI „Strom života“, který se se jmenuje „ Zárící tvár“. Celé toto

období se cile dopisuje se svými žáky, vysvetluje jim v dopisech základní principy duševní práce

cloveka 28/.

Když se vrátil do Jerusalému (1928), Baa Sulam pokracuje ve výuce kabaly a píše svuji

monumentální práci, a po nekolika letech vydává pojednávání „Ucení Deseti Sfirot“. Deset sfirot –

vnitrní struktura vesmíru, zahrnující v sobe duševní svet, náš svet a duše, osídlované svety.

Kniha „Ucení Deseti Sfirot“ se skládá ze šesti svazku (celkem více než 2000 stránek) a

zahrnuje vše, co bylo cytvoreno kabalisty po dobu existence této vedy.

28/ Starší syn Baal Sulama, rabín Baruh Ašlag(RABAŠ), vydal tyto dopisy v souboru „Plody Moudrosti.

Dopisy“ (Pri Chacham Igrot) v r.1985.

Titulní stránka knihy „Ucení Deseti Sfirot“ Viz. Príloha

Baal Sulam vytvoril svoji práci, prísne dodžující všechny kanony akademické ucebnice:

tj.seznam kontrolních otázek a odpovedí pro sebekontrolu, slovník definicí, termínologie a

základních poucek, abecední rejstrík a odkaz na písemné zdroje.

V první cásti knihy Baal Sulam vyvetluje podstatu zadaného ,pred nim, úkolu:

„Ve své knize jsem se snažil vysvetlit deset sfirotu, jak nás tomu ucil božský mudrc ARI –

ve spojitosti s jejich duševní cistotou, svobodnou od jakéhokoloiv materiální predstavy – aby

každý zacátecník mohl pristoupi k výuce vedy kabala a neutrpel nezdar z duvodu materiální

predstavy slov nebo jiných chyb. Vždyt pochopení deseti sfirot je tím základním pro

uvedomovaní si ostatních otázek této vedy“ 29/

Ve svých dílech Baal Sulam se nemenne snažil vystihnout vnitrní podstatu kabaly,

ocistit ji od primitivních stredovekých predstav o ní, jako o mystice a magie plné zázraku a

absurdních fantastických magorií. Videl v této vede mocný prostredek, který je schopný zmenit

cloveka a posloužit jeho dokonalosti.

V r.1940 Baal Sulam pristupuje k vydání komentáre ke „Knize Zoar“ pod názvem „Peruš

Sulam“ (uKomentár schodište“). Nehlede na zhoršený svuj zdravotní stav, prcuje behem 30 let

osmnáct hodin denne. O cíli vytvorení tohoto fundamentálního komentáre Baal Sulam píše v

„Predmluve ke Knize Zoar“.

Ze shorauvedeného lze pochopit príc¨cinu duševní tmy a neznalostí, která se projevují

v naší generaci: vzniklo to proto, že lidé prestali studovat vedu kabala…

Vím, že prícina je v tom, že klesla víra v veliké mudrce generací, a knihy kabaly a „Kniha

Zoar“ jsou plny príkladu, prvzetých z našeho sveta. Proto vzniká strach, že škody bude víc než

užitku, nebot je snadné si zacít predstavovat zhmotnené obrazy (jevy).

Toto me zavázalo vytvorit podrobné komentáre k souboru del velikého ARI, a následne i

na „Zoar“, a tímto plne likvidovat strach, proto, že vysvetlil všechny duševní pojmy, oddelil je od

nejaké, jaká by neyla, stávající materiální predstavy. Vyvádející je za rámec casu a prostoru (jak

se presvedcí studující), tímto umožnujíc každému obycejnému cloveku studovat „Knihu Zoar“ a

znásobit rozum v jeho svete.

Ten komentár jsem nazval „Sulam“ (Schodište) nebot má takové poslání, jako u schodu:

když je pred vámi prekrásný vrchol, to abychom na nej vystoupili a získali všechny poklady

sveta, nestací jen schody. Ovšem schodište není tím cílem, nebot pokud se zastavíš na schodech

a nebudeš dále postupovat, to nesplníš zamýšlené.

Proto jsem se svým komentárem k „Zoaru“ jsem si nekladl za svuj cíl vysvetlovat

veškerou hloubku „Knihy Zoar“ nebot nebylo by možné vyjádrit více. Chtel jsem jen ukázat

cestu a vytvorit z tohoto komentáre návod k cinnosti pro každého cloveka, aby ten mohl z jeho

pomocí se pozvednout, proniknout do hloubky a uvidet podstatu „Knihy Zoar“. Jen v tomto je

cíl mého komentáre. 30/

29/ Ashkag Y.Histaklut Pnimit // Talmud Eser ha-Sfirot,Jerusalem,1956.Vol 1.Part 1.P.13-14 (hebrejsky)

Ruský preklad:Ašlag I. Vnitrní Meditace// Ucení Deseti Sfirot.Díl 1.,c.1 Mezinárodní akademie kabaly

(Elektronický resurs):www.kabbalah.info.2004

30/ Ashlag Y. Hakdama le-Sefer ha-Zohar // Sefer ha-Zoar im Perush ha-Sulam, Jerusalem, S. a. Vol.1 P.16

(hebrejsky). Ruský prekl.:Laitman M. Kniha Zoar. M.,2003. S.135-138

Poté so spatrila svetlo sveta kniha „Komentár Sulam ke Knize Zoar“,I. Ašlag získal

jméno „Baal Sulam“ („ovladatel schodište“ do duševního sveta). Toto je zvykem mezi mudrci

kabaly – nazývat cloveka ne dle vlastního jména, ale dle jeho nejvetšího výsledku.

Venovav celý svuj život rozširování kabaly, zanechal po sobe vzácný materiál, ve kterém

je vysvetlena celá soucasná kabalistická metodika, veliký kabalista XX. století Baal Sulam skonal

v roce 1954. Smohl zpracovat, vyvetlit a pripodnést nám všechny kabalistické zdroje tak, aby byly

hodící se pro nás, jeho soucasníky.

Bez ohledu na to, že Baal Sulam žil v naší dobe, s jeho tvurcím odkazem se delo ,stejne,

jako s „Knihou Zoar“ a s dílem ARI. Cást rukopisu byla shromáždena, cást schována ve sklepích,

cást spálena, ale stále se v této dobe se „vynorují“ a publikují. K dnešnímu dni zustává jmnoho

nevydaných prvních zdroju Baal Sulama, které se nyní pripravují k publikování.

Baal Sulam je posledním clánkem retezce velkých kabalistu staroveku, stojí na rozhraní

minulé a budoucí generace.

RABAŠ

V díle otce pokracoval jeho starší syn, Baruch Ašlag (RABAŠ). Narodil se v roce 1906 a

když byl ješte mladiství, prestehoval se s otcem z Polska do Jeruzalému. RABAŠ studoval u Baal

Sulama celý svuj život. Po smrti otce vydal celý komentár „Sulam“ a další jeho rukopisy. Poté

zacal psát clánky o metodice interní práce cloveka, který se snaží vystihnout podstatu reality.

Predtím to žádný kabalista nedelal. Ve svých dílech RABAŠ popsal podrobne etapy

duševní cesty cloveka. Pozdeji byl z nich sestaven petisvazkové „Etapy chápání“ (Šlavei Sulam).

Mimo toho, RABAŠ nám predal unikátní vedecké práce vysvetlení duševních stavu cloveka, které

získal od otce, nazvav je „Uslyšené“ (Šamati). RABAŠ skonal v roce 1991.

Zároven s díly Baal Sulama jeho práce jsou nezbytným písemným zdrojem o kabale: jejich

studium otvírá pred clovekem pravý obraz okolní skutenosti a privádí jej na kvalitnejší jinou

úroven rozumové existence harmonicky s prírodou., pri plné realizaci svého vyššího predurcení –

pochopení smyslu tvorení.

Originál stránky „Šamati“ Viz. Príloha

Stadia vývoje prání

Naše dejiny zapocaly s objevením se na zemi cloveka a vyvinutím se u nej egoistického

prání požitku. V první etape to bylo prání nulové stupnice – ve které pocitoval clovek jen impuls

k uspokojení telsených potreb, skoro analigicky s temi, která ovládá živocich: rodina, sex, jídlo,

strecha, teplo. V tomto prání se lidstvo vyvíjelo behem tisíciletí.

Cím více se vznikalo egoistické prání požitku, tím méne casu bylo nutné na jeho realizaci a

vzniku dalšího. V našem živote pozorujeme neobvyklé zvýšení této rychlosti: pred nejakými sto

lety se zmeny, které nyní probíhají okamžite, vyžadovalo destinásobek více casu.

Clovek se zacal vyvíjet – z telesných prání k více silnejším, následne prekonávající

odpovídající etapy, do té doby než docílil prání k Nejyššímu stavu – posledního stádia vývoje

egoizmu. Prání, menící jedno z druhým behem celé stavby lidstva jsou následující:

- telesné

- bohatství

- uctívání, moc

- vedomosti

- Nejvyšší

Dnes se lidstvo nachází v etape, kterou kabalisté predpovítali od samého zrození

kabalistické vedy (približne s XVIII. Stol p.n.l.). Hovorili, že pocínaje r.1995, vznikne

v cloveku vnitrní elán k vyššímu naplnení, vzdelání, nebot, v základe, k této dobe vycerpá

svá predešlá prání a zpusoby jejich uspokojení.

V následujích kolobehech života clovek prošel všem etapami vývoje svého

egoizmu. Sice dnes jsou v nem prítomny smíšené stavy všech predešlých prání, ale touha

Nejvyššího naplnení prevládá nad ostatním : clovek ješte jasneji pocituje, že se mu

nedostává uspokojení z minulých požitku.

V „Knize Zoar“ je receno, že v poslední etape svého vývoje , lidstvo dojde

k rozhodnutí, že nejvyšší svet je práve tou oblastí, kde muže existovat. Proc lidé nedošli

k tomuto záveru dríve, a teprve nyní pocitují toto prání? Možnost vyvíjet se, zacínaje s první

úrovne egoistického prání, existovala ješte dávno pred vznikem „Knihy Zoar“.

Filozofové dávnoveku, i když studovali kabalu, nevyzbrojili se ji jako metodou

praktické nápravy prírody cloveka, a svet pokracoval se vyvíjet jen hybnou silou

nenapravitelného egoistického prání.

O tom psal Iogain Reihlin ve své knize „De arte cabbalistica“:

Muj ucitelPithagor, otec filozofie, prece jenom využíval svoje ucení ne od Reku, ale

pravdepodobne od Judiistu. Proto musí být nazývan kabalistou…Byl prvním, který preložil

slovo „Kabala“, které neznali jeho soucasníci, do reckého jazyka slovem „filozofie“.

Obr. 7: Graf závislosti úrovne prání na casové ose. Viz. Príloha

V „Knize Zoar“ je receno, že toto dílo zustává skryté pred lidstvem do

konce XX. století, až egoizmus docílí takového stupne vývoje, že se clovek sám presvedcí

o jeho nebezpecí a neplodnosti. S druhé strany, clovek v našem svete nenajde nic, co by

jeho egoizmus naplnovalo. Oby tyto pocity jej donutí brát v úvahu rady, které nabízí

kabala.

Základy kabaly

Chápání sveta

Clovek poznává svet za pomoci peti orgánu pocitu. Je podobný cerné skrínce 31/, která

prímá pouze to, co prichází do nej zvne, Informace, je dodávána do uzavreného systému našimi

senzory, registruje se, zpracovává, analyzuje. To, co neregistrujeme orgány chápání, to

nepocitujeme.

Okolní skutecnost stále na nás pusobí, toto ve skutecnosti je pro nás záhadou.

Pocitujeme jen svoji reakci na pusobení, nebot naše poznání je uzavrené uvnitr v nás a

neumožnuje objektivne vnejší realitu. Zpracováváme pricházející poznatky za pomocí našich

pocitu, nic víc.

Všechny existující technická zarízení jen o neco rozširují rozsah našich možností, ale

neumožnují kardinálne vyjít za jejich možností. Za pomocí prístroju není možné vytvorit nový

orgán pocitu. Neumíme si ani predstavit, jakou bychom videli okolní skutecnost, pokud by v nás

byly jiné orgány chápání.

Za odpovídajícím zpracování všech získaných dojmu, v našich predstavách vzniká

vnitrní obraz, který nazýváme „náš svet“. Tento obraz je obzvlášte objektivní a nemáme možnost

porovnávat jej s objektivní realitou.

Tímto zpusobem, objem našeho poznání je vždy omezen v rámci našich pocitu,

zakládající se na možnostech peti orgánu pocitu. Tento stav je spolecný pro všechny lidi, což i

podporuje udržovat naše vztahy, vymenovat si vedomosti, dojmy, chápat jeden druhého.

Naše orány pocitu , presneji orgány soustredení informací, vyjímají a zpracovávají ji

výjimecne dle príznaku osobní výhody.

Jakýkoliv organizmus je staven tak, že jeho jediným práním je získání blaženosti. Prání

získat maximální blaženost – je základní zákon, existující na všech úrovních prírody – neživé,

rostlinné, životné a lidské.

Muže vubec clovek vyvinout v sobe doplnující orgán pocitu, který mi umožnuje vnímat

okolní realitu ve vší její úplnosti?

Kabala je tou, která byla proverena dobou, na vedeckém základe metodikou, umožnující

vyvinout doplnující orgán pocitu. Dává nám možnost získat dodatecnou informaci o cemkoliv,

existujícím ve vnejším vesmíru. Osvojiv si tuto metodu, zacneme chápat okolní svet absolutne

jinak: nezávisle od našeho subjektivního egoistického chápání.

Kabala nás nenechává prožít náš život v prachu, ale pozvedá náš rozum

k vrcholu poznání.

I. Reihlin 32/, „Umení

kabaly“

Kabala – nejvíce blízká cloveku veda. Vysvetluje, proc existuje: proc se narodil, proc

žije, odkud prišel, kam odchází posléze, když koncí svoji pozemskou cestu a v cem je smysl jeho

života.

31/ „Cerná skrínka“ (kybernetika) – systém, ve kterém je dostupná jen vchodová a východová informací

tohoto systému, a vnitrní zarízení nemusí být známe.

32/ Iohann Reihlin (1455 – 1522) – nemecký humanista a filosof, jeden z nejlepších specialistu na dávnoveké

jazyky – latiny a zvlášte hebrejštiny, a staroceštiny. Sloužil jako osobní rádce císare Nemecka a byl blízký k vedení

Platonovské Akademie (D.Pico della Girandola a dalších)

Tímto, kabala – je metodika chápání duševních svetu 33/ a našeho sveta, jako jejich

dusledku. Kabala nám nepredává jen vedomosti o duševních svetech, ale vzdelávací proces v nás

vyvíjí dodatecný orgán pocitu, za pomoci kterého mužeme uskutecnovat vzájemné spojení

s Nejvyšším rízením.

Kabala není teoretickou nebo abstraktní vedou, je nedelitelná od praxe: clovek vystihuje

na vlastním príkladu, kdo je, jaká je jeho príroda a co by mel zmenit v sobe. Pro nej není a nemuže

být nic bližšího než tyto znalosti, nebot poznává sebe, svuj osud a svet objektivní reality.

Základní delení vedy kabala

Kabalisté jsou ostatní lidé jako my všichni. Ovšem, vyzbrojeni odpovídající metodikou,

pracovali nad sebou ,až zacali pocitovat vnejší objektivní svet. Toto kabalisté vysvetlují ve svých

dílech, seznamující nás se systémem duševních svetu.

Jako v každé vede, existuje v kabale teoretická a praktická stránka, do které se zapojuje

vlastní jazyk, chápající aparát, samostatné nástroje výzkumu, pojetí experimentu a srovnávající

analýza.

Všeho existuje pet svetu, pet úrovní poznání. Všechny , jak se píše v „Knize Zoar“ –

základní kabalistický zdroj – jsou prítomny uvnitr cloveka a složeny dle jednotného schématu.

Každý ze svetu je dusledkem to predcházejícího. Vše, co je v našem svete – jakýkoliv

atom, bunka, organizmus – má svuj koren, preobrazený v duševním svete. V Nejvyšších svetech

nejsou materiální pojmy, existují tam pouze síly, zrozující objekty našeho sveta a pocitu.

Mezi sílou Nejvyššího sveta ( prícina, koren) a její dusledkem (vetví) v našem svete

existuje presná urcitá spojení. Proto jakýkoliv koren nahore mužeme vnímat s pomocí jeho vetví

v našem svete. Na tomto principu je založené predávání informací, nazývané jazyk vetví“, s jeho

pomocí jsou vytvorena základní kabalistická díla („ Kniha Zoar“, „Strom života“ a další)

Celkove existují dve vedy – jedna z nich se nazývá kombinatorika (ars

combinandi), stává se mírou pokroku ve vede… Druhá hovorí o silách Nejvyšších

Vecech, které jsou nad Mesícem, a které jsou soucástí prírodní magie (magia naturálie).

Obe, spolecne judaisty nazývány „kabalou“.

D. Pico della Girandola 34/

„Spisy“

Kabala má základní tri cásti, v každí z nich se hovorí o pochopení Spolecného Zákonu

vesmíru. Je i cást, zkoumající postupné sestupování 35/ svetu 36/, po náš svet. Tato cást hodnotí

pouze výzkum Nejvyšších svetu: jejich funkcností, rízením, pusobením na nás, to jak svými ciny

ovlivnujeme Vyšší svety a jaká bude jejich zpetná reakce.

33/ Duševní svet – svet, existující dle zákonu schopnosti vrácení: ve kterém se nacházejí a jsou cinné jen síly

a pocitu bez materiálních rouch.

34/Diovani Pico della Girandola (1463 – 1494) – italský vedec epochy Znovuzrození. Jeho filozofické

názory spojují neoplatonizmus a ucení kabaly. Piko della Girandola studoval na univerzitách Bolonini, Ferrari, i

v Padui, ovládal hebrejštinu a arabštinu. Zkoumal kabalistická díla, Tora a Korán, cetl je v originále.

35/Sestupování – vzdalování se od prvopocátecního stavu

36/ Svety . míry, stupnice skrytí Stvoritele

Další cást kabaly se zabývá metodikou vývoje duše 37/, vnitrní cástí cloveka, patrící

Nejvyššímu svetu. Tato cást nemá nic spolecného se vzdálenou, životní silou našeho organizmu,

která nerozlišuje lidská tela od zvírat.

Všechny procesy, spojené se sestupem duše do fyzického tela , výstupem z nej po

biologické smrti a sestupováním do nového tela, jsou nazývána „kolobehem duše“. Ve vztahu

k telum takový pojem neexistuje.

Cást kabaly, ve které je rozpracován matematický (srozumitelný) aparát na popis

duševních procesu, umožnuje kabalistovi zkoumat toto pusobení na sobe, analyzovat, gradovat,

srovnávat pricházející ze shora signály s vlastními reakcemi na ne.

Matematický aparát kabaly se skládá z:

- geometrických – císelných zápisu duševních stavu svetu a duší

- grafu stavu a závislosti vzájemného vlivu duševních svetu a duše

- tabulek, matric všemožných zapojení vlastností svetu a duší.

Výsledkem chápání z úrovne našeho sveta k Vyšší duševním svetum, zacíná clovek

pocitovat jednotný systém a jednotný úmysl tvorení, Ovšem, ješte pred tím,než pocítil prítomnost

duševního prostranství, a než pristoupil ke studiu kabaly, zacíná clovek chápat, že bez získání

dodatecného orgánu chápání, nemuže odejít za hranice svého sveta.

Studuj kabalu, ona ti vše vysvetlí !

T. Paracels 38/ „Paragramum

Konecným cílem studia danné ved\ je: získání nejvyšší blaženosti, docílení dokonalosti

své existence, absolutní poznání, jako dusledek tohoto – plná rovnováha mezi vnitrním systémem

(duší cloveka) a vnejším, nazývaným stvoritel“.

Behem tisíciletí existence našeho sveta, každá generace se lišila od predešlé vetším a

vetším egoistickým charakterem duše. Vzhledem tomu, pochopení Stvoritele nebo Nejvyššího

zákonu prírody probíhá v samotné duši, to jak se kvalitativne mení , primerene se mení i metodika

pochopení duševních svetu.

37/ Duše – duševní orgán, který postupne se rodí v cloveku, který se nachází v našem svete. Zrození duše

znamená postupný vývoj pocitování pusobení duševních sil, vzniku minimálního chápání Stvoritele

38/ Teofrast Paracels (1493 – 1541) – švýcarský lékar a prírodovedec , jeden z iniciátoru využití chemických

lécebních preparátu v medicíne. Pokládá se za predního vedce soucasné vedy.

Historický aspekt kabaly

Zdroje kabaly, jako u vetšiny dávnovekých ucení, musíme hledat v Mezopotámii –

kolébce lidské kultury. Ne náhodne, toto místo je i dnes centrem stretu proti sobe zápasících zájmu

Kabal se zrodila pred kolem 4000 lety. Následne tyto vedomosti byly skoro zapomenuty, a v naší

dobe se nám otvírají jako by nove.

Všechny dejiny lidstva urcuje vývoj egoizmu. Práve tento faktor nás nutí studovat

okolní prostredí s cílem realizace narustajících egoistických prání. Na rozdíl od neživé, rostlinné a

živocišné prírody našeho sveta, clovek stále pretrpuje zmeny jak z generace po generaci, tak i

individuálne behem svého, ne dlouhého, života. Jeho egoizmus se vyvíjí dle peti vzestupnými

stupni.

Ve starodávných casech clovek nebyl natolik egoistický, mohl se postavit proti

prírode. Dokonce bez slov, skoro telepaticky, na nejaké duševní úrovni pocitoval vše, co jej

obklopovalo. A toto vzájemné propojení bylo jeho jazykem kontaktu s prírodou.

Když se octnul na první stupnici egoistického rustu, pocítil clovek již prání podrídit si

prírodu, a neprizpusobovat se jí. Alegoricky je toto popsáno jako prání postavit Babylónskou

vež, která by se dotýkala nebe.

Narustající egoizmus odtrhl cloveka od prírody. Místo toho, aby odstranil narustající

protiklady, clovek si uvedomil, že zmuže egoisticky vystihnout úmysl tvorení:ne cestou nápravy

egoizmu, ale vzít do rukou moc nad okolním svetem. Tím samým postavil svoje Já proti

spolecnosti a prírode.

Výsledkem bylo, že clovek prestal chápat prírodu, ztratil cit jednoty a blízkosti

s okolními lidmi. Místo láska vznikla nenávist, odcizení, nesdílnost a jako jednotný dávný lid se

rozdelil na velké množství národností.

V jazyce metafor se toto vyjadruje v Tore 39/ takto: „ Na celé zemi byl jeden jazyk a

jedno nárecí. Pri ubírání se z Východu, lidé nalezli v zemi Sennaar rovinu a usídlili se tam.

Rekli jeden druhému: postavíme si mesto a vež, výškou až do nebe, pridelíme si Jméno než se

rozptýlíme po zemi.

I sestoupil Hospodin pohlédnout na mesto a vež, které staveli synové lidské. A pravil

Hospodin: tak, jeden lid, a jeden jazyk všech. Tak toto zacali delat – i neodradí se od

zamýšleného. Smícháme jejich jazyk, aby jeden druhému nerozumeli. A Hospodin je odtud

rozptýlil po celé zemí – tak prestali stavet mesto a vež“.

Josef Flavii ve své knize „ Judaistický dávnovek“ 40/ popisuje : „ K poslušnosti

Stvoritele vyzýval lid Nimrod. Radil jim , postavit vež, vyšší než se muže zvednout hladina vody,a

jestli Stvoritel znovu pošle potopu – tím se pomstíš Stvoriteli za zánik predku.

Dav souhlasil, a své povinování Stvoriteli hodnotili jako potupné otroctví. S velkou

snahou zapocali se stavbou veže. Když videl, že lidé se nenapravili po lekci potopy, Stvoritel

z nich udelal ruznojazycne odlišné – lidé si prestali rozumet jeden s druhým a rozešli se. Místo,

kde staveli vež nazvali „Babylónem“ – kvuli tomu, že tam vznikla smes jazyku.

Na pocátku XX. století nemecký archeolog P. Koldevei nalezl v Babylónu trosky veže o

velikosti 90x90x90 m. Hérodot , žijící v V. stol pred n.s., též popsal vež jako petipatrovou

pyramidu podobných rozmeru. Historické zdroje uvádejí, že ve stredu Babylónu se nacházelo

chrámové mesto Esagila, av jeho srdci – Babylónská vež . chrám nejvyššího božství Marduka.

Nazývala se Etemenanki, což znamená hranový uhelní kámen Nebes a Zeme.

Astrologie, horoskopy zverokruhu , veštby, magie císel, spiritizmus, mystika, kouzla,

zaklínadla, uhranování, vyvolávání zlých duchu – vše toto bylo rozpracováno v Esagile,

dochovalo se do dnešní doby, a práve dnes prichází rádný vzestup pover.

39/ Bytí, 11, 1-9

40/ Josef Flavii. Judaistický dávnovek. Spis, 2. díl,T 1, Kniha první, c.4.M.:Ladomir:AST,2003

Od té doby clovek egoisticky celí prírode, tj. vlastnosti absolutního altruizmu 41/.

Místo toho, aby zamenil sobectví za nezištnost a napravil se, prizpusobil se prírode, lidé zacínají,

pred ní, vytváret umelou obranu. Pro tuto vyvíjejí ruzné vedy a technologie. Nezájem lidí napravit

sebe, jejich snaha vládnout nad prírodou se nazývá „budování Babylónské veže“, trvá do dnešního

dne.

Kabala jako metodika docílení podoby prírody

Kabala jako veda vznikla v dobe , když se projevila nutnost výzkumu prícin rustu

egoizmu v cloveku.

Kabala tvrdí, že vlastnost vše podstatného – egoistické prání získat požitek. Ovšem ,

tímto prirozeným jevem toto uskutecnit nelze, proto, že pricházející požitek anuluje prání, a

následne toho prestává vnímat pocity. Podobne jako pri konzumovaném jídle se zmenšuje pocit

hladu až se ztratí do požitku z neho.

Vzhledem tomu, že bez požitku nemuže clovek existovat, je nucen stále v sobe

kultivovat nová prání, aby pri jejich naplnování, vychutnával požitek. Z této neustálé honby za

požitkem, který není možné dohnat, se skládá náš život. Zklamání a prázdnota vyvolávají depresi,

používaní narkotik.

Stará moudrost alegoricky praví, že lidstvo je vytvoreno jako jeden tvor, má se tím na

mysli to, že lidé byli na pocátku spolecne spojeni. Príroda práve takto se k nim chová – jako

k jednomu cloveku. Tento sberný jev se nazývá Adam ,od slova „dome“, což v aramejském –

starobabylónském hovorovém jazyce - znamená „podobnost Stvoriteli“.

Prvopocátecne vytvorené , jako jeden clovek, následní rust egoizmu postupne ztrácejíc

pocit spolecného a vzdalujíc se jeden od druhého, od roztríštenosti k nenávisti.

Souhlasne s úmyslem prírody, musí egoizmus v nás narustat do té doby, pokud si

neuvedomíme svoji zhoubnou roztríštenost. Globalizace názorne nám dnes demonstruje, že z jedné

strany, jsme všichni spojeni jeden s druhým, ale z druhé – neúmerne vzrustající egoizmus nás

rozdeluje.

Ovšem, proc bychom meli znovu vytváret z nás jediné stvorení, a posléze se rozdelit na

egoistické, vzdálené jeden od druhého, osobnosti? Prícina je v tom, že pouze tak mužeme uvidet

svuj plný protiklad k základnímu zákonu prírody – zákonu absolutního odevzdání a pochopit

krajní bezcennost, omezenost a bezvýchodnost egoizmu.

Práve tímto docházíme k tomu, abychom nenávideli svoji egoistickou povahu, která nás

rozdeluje. Sami sobe musíme prát spojení se, zmenu své podstaty na altruistickým, podobným

základnímu zákonu prírody.

Jakmile se egoistické bunky spojily do jednoho tela, anulují svuj osobní egoizmus kvuli

existence celého organizmu, výsledne cítí veškerou naplnenost jeho života, též i lidé jsou povinni

docílit spojení. Pouze tehdy pocítí ne voje zemské bytí, ale vecnou existenci prírody, až do úrovne,

na kterou je nutné se pozvednout.

K tomuto vyzývá dávný princip:“Miluj bližního, jak sám sebe“. Toto pravidlo platilo

pred stavbou Babylónské veže, potom se stalo základním ve všech náboženství i ve spolecenské

morálce, vzniklé na pude staro-babylónské moudrosti.

Dle tohoto principu, každý z nás již nezustává individuálním egoistou, ale pocituje život

spolecného organizmu – Adama v podobe Stvoritele, tj. vecná ,dokonalá existence prírody.

V dávné kabalistické „Knize Zoar“ se hovorí, že ke konci XX. století lidstvo docílí stavu

maximálního vývoje egoizmu a maximálního zklamání v tomto zpusobu existence. Tehdy, tvrdí

„Kniha Zoar“, prichází doba otevrít lidstvu kabalu, jako vedeckou metodiku docílení

41/ Altruizmus (altruistická prání)-prání odevzdávat, cinnost se zámerem Stvoritele

podobnosti prírody.

Predurcení kabalistu v jakékoliv epoše je v tom, adaptovat, provádet korekci této vedy a

navrhované ji metodiky pochopení Stvoritele v souladu s povahou duší dané generace.

Tvurcem nové kabalistické metodiky byl velký kabalista RAŠBI (II. století n.s., plné

jméno rabín Šimon bar Iohai). V té dobe vznikla její prísná potreba a on ji podrobne vysvetlil ve

své knize „Kniha Zoar“.

Nebyl vyslyšen hlas puvodních proroku, hlas mudrcu generací, hlas

hasidu a proroku, znalcu hlubokého studia a tajemství ,která objevovali a hlásali

z plného hrdla, že príjde konec rece Babylónské Talmudy, ucící jen cinnosti, že

vyschne a zanikne, pokud však se do ní nevlije živá voda z oceánu moudrosti

kabaly, voda znalostí Stvoritele, ocištená, pocházející z Pramene Života.

Rabín A.Kuk, „Ovrot“

Další vývoj a korekci tato metodika získala až v XVI. Století Kabalistou, který vytvoril

novou metodu pochopení Nejvyššího sveta pro svoji generaci, byl ARI (plné jméno Ichak Luria

Aškenázi 1534 – 1572).

Posledním vedcem, vytvorící kabalistické vedomosti prijatelné pro naši generaci, byl

Ieguda Ašlag (1884 – 1954), známý pod jménem Baal Sulam dle názvu svého komentáre „Sula“

ke „Knize Zoar“.

Baal Sulam se pocítá jako spoluzakladatel soucasné vedy kabala, nebot je tvoritelem

nového prístupu k dílu ARI. Rozpracoval metodiku pochopení vnejšího, duševního sveta,

odpovídajícímu typu duší, sestupující,dnes, do našeho sveta.

Proto studujeme systém duševních svetu, odkud pochází všechny dusledky našeho sveta,

mužeme i hovorit o podílu duševních vedomostí, osvícených kabalou, presných vedách, ale i o

výtvarném umení, hudbe, literature, a též i mnoha dalších jevech lidské cinnosti.

Studiem kabaly, clovek pochopí spolecné zákony vesmíru, jejich dusledky, všechny

zákony našeho sveta, uvidí zrození všech ved.

Urcit hranici mezi tím co již bylo objeveno, co ješte je nedostupné výzkumu vedcu,

pochopit kde se cerpají možnosti poznání za pomoci peti orgánu pocitu, prístroju, logiky a pocátek

vnejšího sveta, vše mužeme jen když vyjdeme za rámec našeho sveta za pomoci zmeny svých

osobních vlastností.

Podstata kabaly:

Pro upresnení urcení základu kabaly provedeme následující formulaci ze clánku velkého

kabalisty XX. století Baal Zuláma „Podstata vedy kabala“ : „ Co predstavuje sebou veda kabala?

Otázka, která ovšem vzniká u každého rozumného cloveka. Abychom mohli dát usporující

odpoved, provedu, správnou, vydržecí zkoušku dobou urcení: kabala není nic jiného, než plná a

dostacující informace o porádku zduvodnitelných následku sestupu Vyšších sil, v souladu stálým

a absolutním zákonum, spojených mezi sebou a nacílených k docílení jednoho nejvyššího cíle –

cíle vesmíru, který urcuje „objevení Stvoritele tvorením na tomto svete“

I tak, kabala zkoumá poradí sestup Nejvyšších sil do našeho sveta z urcitého zdroje,

který nazýváme „Stvoritel“, které jsou první prícinou a korenem: zduvodnený dusledek vývoje

techto sil, jakým zpusobem se transformovaly ve vztahu k cloveka a ovlivnující jej.

Vycházejíc v souladu z absolutních a prísných zákonu, tyto síly vytvárejí veškerý

systém vesmíru a cílene pusobí na cloveka, se zámerem postupne mu objevit Stvoritele v dobe

jeho pobytu na tomto svete.

Kabala zkoumá vše, co bylo vytvoreno myšlenkou Stvoritele, která je ve vztahu

k cloveku Absolutní. A proto: jakým zpusobem tato myšlenka je v rouše síly, jaký je to materiál –

prání mít požitek, ze kterého vzniká clovek, jak clovek nacházející se na samé nízké úrovni –

v našem svete, postupne, za pomocí techto sil, dostihuje nejvyšší úrovne – spojení s Stvoritelem,

uzavírá na sobe dve diametrální protikladné, krajní body vesmíru.

Jinými slovy, tato veda hodnotí formování celého procesu evolucí tvorení v souladu

pocátecnému Úmyslu jeho vytvorení.

Predmet studia kabaly

Kabala – je veda o vesmíru, jeho genesisu, celkovém složení, pohybu,, celkove, a

s každým detailem zvlášt:

Kabala zkoumá:

1. stvorení sveta, vcetne duševních svetu, našeho vesmíru, Slunecní soustavy, neživé,

rostlinné,živocišné prírody a cloveka

2. proud a konecný cíl procesu vývoje

3. možnosti zasahování cloveka do tohoto procesu (antropologický faktor)

4. spojení mezi dnešním stavem a temi, ve kterých jsme pobývali do vzniku na této zemi

cloveka a spolecnosti

5. smysl toho casového úseku života, behem kterého existujeme jako biologické telo

a pocitujeme pres nej okolní svet

6. stav, ve kterém existujeme pred našim narození, náš stav v onen svete, stav, ve kterém

pobýváme po smrti

7. kolobehy života – pokud existují, jakým zpusobem jsou propojeny mezi sebou

8. možnost zapojení behem pozemského života do nejvyšší formy, ve kterém pobýváme

do momentu narození a po smrti

9. zdroje vedy , umení, kultury – tj.všeho co je spojeno s jazykem, chováním cloveka,

s jejich koreny a prícinami realizace práve v tomto druhu.

Všechny výše uvedené otázka osvetluje kabala, nebot ona vychází ze spolecného

Zákona, dává sumární vzorec popisování celého vesmíru.

Vědy, jako jsou teologie, filozofie a matematika vycházejí z principů a kořenů

kabaly. Proto všechny tyto vědy (scientiae) jsou podřízeny této moudrosti (sapientia): a

jejich principy a pravidla jsou podřízena jejím principům a pravidlům: a proto jejich

argumentace je bez nich nedostatečná.

R.Lullii 42/ ,“Spisy Raimunda Lullia „

Einstein snil o nalezení vzorce, který by spojil celý Vesmír, se všemi jeho detaily,

chápajíc že takový vzorec pokud je, to musí být hodne pruzracný: soucinnost mezi nekolika

parametry cestou jednoduché funkcní závislosti. Kabala nás privádí k tomuto vše vysvetlujícímu

vzorci. V krajní míre, k tomuto záveru došli kabalisté výsledkem svého bádání, a clovek, který

studuje kabalu, se muže v tomto presvedcit.

42/ Raimund Lullii (1235 – 1315) – filozof a spisovatel. Považuje se za významného badatele své doby

v oblasti kabaly a islámu. Odmítal alchymii, analyzoval a vyvíjel ucení o logice. Toto jej privedlo k vynalezení

prvního logického stroje.

Cesty dosažení Nejvyššího cíle

Kabala hodnotí zpusoby docílení clovekem Nejvyššího cíle – ztotožnení se spolecnou

rídící Nejvyšší silou, nazývanou „Stvoritel“. Abychom toto vysvetlili, vezmeme napríklad nejaký

malický živý organizmus, veškerá role se svádí k tomu, aby sebe uživil a prežil urcitou dobu,

nutnou pro vytvorení potomstva.

Pri výzkumu tohoto jednoduchého mikroorganizmu zjistíme, složité spojení , skládající

se z ohromného poctu ruzných vláken, jak již bylo zjišteno biology a fyziology, jako výsledek

výzkumu, i když zustává mnoho nuancí, o kterých není nic známo.

To hovorí o tom, že pro podporu tu nejprimitivnejší existenci, je zapotrebí velkého poctu

soucástek, spojení, funkcí, o kterých vše nevíme.

Dle analogie s tímto príkladem lze si predstavit toto bezpocetná ruznorodá propojení a

spojení, která je nutné si osvojit, abychom docílili Nejvyššího cíle. Jinými slovy, Nejvyšší cíl je

dosažitelný jen jako výsledek plné realizace všeho co se nachází v cloveku.

Musíme smyslne, rozumne zkoumat na sobe veškerá pusobení Stvoritele: svoje

vybavení, jeho vytvorení a rízení, a též i to, jakým zpusobem se mení a privádí k vrcholnému

dokonalému stavu.

Tímto, nastudovat zákon-realizovat jej na sobe, podrobne prozkoumat prícinu: odkud

vychází, proc práve v této forme, jak pusobí, v cem je jeho úkol, a jak jej využít k dosažení

Nejvyššího cíle.

V daném prípade, pochopení zákonu rízení vesmíru znamená nejen pozorování jejich

cinnosti a merení odpovídajících parametru, jak experimentálne studujeme zákony našeho sveta.

Duševní zákony je nutné osvojovat si, zohlednovat výchozí bod jejich vzniku: proc jsou vytvoreny

práve ony a v této podobe, proc práve takovými jsou vytvoreny my a podobné objekty svetu – až

do pochopení toho, co se deje s každým atomem, s každým telem ve všech stávajících stavech.

Když clovek pochopí systém celého vesmíru vcelku, na všech jeho úrovních, jen tehdy

pochopí cinnost Stvoritele ve vztahu celého vesmíru, stává se rovným s Stvoritelem a

ospravedlnuje Jej. Takovýto stav se nazývá „ spojení se Stvoritelem v podobe vlastností“.

Kabala nám prináší vedomosti o prírode, a jestli tyto neovládneme, nepochopíme,

nerealizujeme, to nedocílíme cíle. Ohromný, na první pohled, nepravdepodobný úkol – aby každý

z nás se stal fyzikem, chemikem, biologem na všech úrovních vesmíru.

Clovek je povinen behem svého života pochopit absolutne všechny zákony, ale

nezvyklým, tradicním výzkumem tech ci onech jevu. Za pomocí kabaly poznává koreny ješte pred

tím, než se budou realizovat na úrovni neživé, rostlinné a živocišné prírody našeho sveta,

v dusledku, které se mohou zafixovat a prozkoumat technickými prostredky akademických ved.

Dva systémy: sestup a vzestup

Kabala zahrnuje v sobe výzkum dvou paralelních a plne rovných jednoho s druhým

systému a nabízí zpusoby jejich využití pro dosažení cíle tvorení. První se nazývá: „poradí sestupu

svetu, carcufim 43/ a sfirot 44/“ Druhý :“pochopení“ nebo „stupnice poznání Nejvyšší síly“.

Jediným odlišením techto absolutne identických systému spocívá pouze v tom, že první

se vyrovnává seshora – dolu: od první príciny (Stvoritele) ve svete Nekonecnosti 45/ do úplného

jeho protikladu –nižšího stupne našeho sveta. Druhý zacíná v našem svete a stoupá nahoru ve

smeru k první prícine, presne opakuje všechny stavy, propojení a spojení, ze kterých se skládá

struktura prvního systému.

Stoupáme li po stupních druhého systému, clovek krok za krokem chápe všechny

úrovne poznání Nejvyšší rídící síly, v souladu s temi zákony a principy, dle kterých se seradily od

první príciny – do stavu „náš svet“.

Tudíž , první systém je jako nejaký model a jeho existence je podmínen nutností

uskutecnení cíle vesmíru – plné pochopení Stvoritele celým lidstvem, tj. realizovat druhý systém.

Tímto, otevrení Stvoritele není momentálním aktem , ale casovým, nutným k využití

kvality , pochopení jevu a vlastností všech sestupujících stupnu , do doby než clovek plne

nepochopí jejich ruznorodost.

Proces následného rozširování Nejvyšších sil seshora – dolu urcil stejný etapový

charakter jejich výzkumu zezdola – nahoru , což je podobné vzestupu po schodišti, a proto úrovne

pochopení byly nazvány „stupnicemi“.

Nacházejíc se na nejnižším stupni, clovek nemá ponetí, že si muže prát prejít na další,

vždyt ji nepocituje, a jak se tedy muže prát neznámé? Vzestup je možný díky tomu, že další

stupen umožnuje pocit prítomnosti. Práve proto její nižní cást jako by sestupovala do horní cásti

predešlého stupne. Vzniká rozdíl mezi úrovnemi a pochopením toho, co je nutné udelat k postupu.

Poradí pochopení všech stupnic je predurceno: každá následující je výš predešlé. Rozdíl

je v hloubce pochopení.

I nyní se nacházíme ve svete Nekonecnosti, pocitujeme jej, ale pouze v tom

minimálním projevení, které nazýváme „náš svet“. Neexistuje nic, mimo sveta Nekonecnosti a nás

v nem.

Vše ostatní – podstata filtru, umístených v našich orgánech chápání.

Náš svet je nejvetším filtrem, zeslabující v nás pocit sveta Nekonecnosti. Po odstranení

tohoto filtru, clovek vzestupuje na nejvyšší stupen. Skrz tento svet vidí další vrstvu sveta

Nekonecnosti, který se projevuje více a více dle míry vzestupu. Tak, v podstate, clovek proniká do

hloubky materiálu, vystihuje úmysl.

43/ Parcuf(mn.c.parcufii) („duševní telo“)- prání kochat se Stvoritelem, vybavené obrazovkou (tj. schopné

získat svetlo).

44/ Sfira (mn.c. sfirot) – ruzné vlastnosti, které na sebe prevzal Stvoritel ve vztahu tvorení. Všeho je jich 10 –

keter, hohma, bina, hesed, gvura, tiferet, nech, hod,esod, malhut.

45/ Mír Nekonecnosti – stav, až budu všechna prání plne uspokojena, bez ohranicení, tj.tvorení (prání

kochání) neomezuje rozširování svetla (kochání).

Tímto zpusobem, lze udelat záver o existenci dvou realit:

1. realita materiálu – poradí otevrení Nejvyššího sveta svrchu – dolu, od

Prvopocátecního

zdroje, urcujícího míru a kvalitu sveta, pocházejícího z podstaty Stvoritele. Tento svet

ve stadiu skrytí, jeden za druhým, do té doby než vznikne materiální skutecnost.

2. realita Nejvyššího rozumu – po otevrení seshora – dolu se radí poradí zezdola –

nahoru, predstavující stupne schodište, v souladu s kterým se lidstvo vyvíjí doby než docílí cíle

tvorení.

Základní elementy sveta

Díky svým výzkumu, vedci-kabalisté zjistili: vše co je blízké vesmíru, se spojuje

k následujícím fenoménum: prání obdržení blaženosti a absolutnímu prání užívání (vrácení), a

skládají se z dvou jeho základních elementu.

Prání získávat blaženost (doslovní preklad z termínu hebrejštiny racon lekabel) jako

formu existence predpokládá pocit prázdnoty, neprítomnost naplnení, které na nejvyšších úrovních

prírody existuje ve forme cítení.Tento stav je druhoradý, nemene predcházející stavu naplnení.

Z výše uvedeného vyplývají dva duležité závery:

1. samostatné existence prání dostávat, nazvaného materiálem vesmíru,

predcházející

symbolickému stavu dvou základu, první naplnení nebo první projevení první

príciny, prání užít si, nazvané svetem Nekonecnosti.

2. existoval nejaký moment, když fenomén získání se oddelil ze stavu první neplnosti:

ztrativ , v dusledku tohoto ,své naplnení, zacal existovat jako prání získat – materiál

sveta.

Výsledkem aktu tvorení byl prerušen kontakt s Nejvyšší dající silou a vznik prvotního

materiálu – tvorení, prání získat. Toto vzniklo jako následek protikladu vlastností Stvoritele

(dávájícího) a tvorení (prejímacího).

Cílem tvorení je samostatné, svobodné od vlivu Stvoritele prání podoby své prvé prícine.

Stav celého vesmíru urcovali vedci-kabalisté, jeho úroven, stupne jeho podoby, které se nazývají

svety.

Na jakých údajích je založena kabala

Z nejvíce jasných príkladu vzájemné cinnosti cloveka s okolím je nám jasné, že

hloubka pochopení je ohranicena v rámci potreby chápajícího.

V našem svete existují ruzné druhy procesu a jevu, taková jako jsou elektromagnetická

vlnení, silové póly, radiové vlny, radioaktivní zárení, chemické reakce apod. , které clovek využívá

ve svém všedním živote. Nepostihnuv hloubku podstaty, úspešne využívá vlastnosti a možnosti,

které mu tyto nabízejí.

Clovek jim udelil odpovídající názvy, rídící se svými vnitrními pocity, v závislosti od

jejich pusobení na nej. Termíny se vžily, a souhrn projevu daného jevu (dokonce i ohraniceného)

vyvolává u všech, kterých se to dotýká urcitou návratnost asociací. Práve tato i vytvárí v cloveku

pocit predmetnosti jakéhokoliv procesu, jevu nebo objektu.

Tato realita v daném prípade se urcuje spolecným císlem vzájemného pusobení na pocity

badatele. Je to správné jak ve vztahu k prvé prícine a jejího vlivu na pet orgánu pocitu cloveka.

Souhrn reakcí na toto pusobení i vytvárí v naší predstave plný a dostacující obraz nebo pojem,

nehlede na neprítomnost vedomostí o vnitrní podstate samotného predmetu výzkumu.

Bude to spravedlivé i ve vztahu cloveka samouka. Vše, co ví o sobe, je vnejší projev

nejaké vnitrní podstaty, jejíž puvod mu není znám.

Pristoupiv ke studiu osnov nejaké té vedy, studující v první etape naplnuje zvukové

roucho termínu predstav, dríve nutne cerpaných z ucebnic s predpokládáním , že názvy – výsledek

vzájemného pusobení jevu na pocity výzkumníku nebo na jejich prístroje.

V procesu výuky, výsledku experimentu realita zvláštních termínu prechází na nejvyšší

úroven.

Daný princip je spravedlivý i ve vztahu výzkumníkum kabaly, pro které pusobení první

príciny, nazývané svet, na každém stupni jeho projevení je plným a dostacujícím základem pro

pojmenování této úrovne.

Proto jedno z pravidel této vedy hlásá:“ Vše, podléhající hodnocení a vycházející z prvé

príciny, se projevuje na ruzných úrovních prírody, plne uspokojující potreby chápajícího 46/“

Tímto zpusobem, u cloveka nikdy nevzniká nutnost v cemkoliv, není založeno v prírode

vesmíru, který, v celku je projevem prvé príciny.

Abstraktní názvy

Existuje chybný názor, že všechny názvy a pojmy, využívané v kabale, patrící do

abstraktního rádu a jsou casto podmínecné.

Tato nesprávná predstava vznikla jako následek toho, že kabala zkoumá Nejvyšší svet,

nacházející se mimo rámec casu a prostoru. Lze jej pochopit ,pouze budeme li ovládat

kabalistickou metodu. Vzhledem tomu, že ne mnozí vedci ovládají tuto vedu a chápou duševní

svet, tj. pozorují, pocitují a prakticky zkoumají Nejvyšší zákony a jejich projevení, zabydlel se

v nic názor, že všechno co má vztah k Nejvyšším svetum , je podstata kategorií mimo, absolutne

odtržené od reality.

Ve skutecnosti, kabala práve nepopisuje nic, co by neodráželo reální skutecnost,

pochopenou cestou praktických zkušeností.

Nezmenitelný zákon kabalistu hlásá: „ Popisuje se jen pochopené prakticky“. Pro

kabalistu neexistuje to, co by nepochopil. Proto , v kabale nemužou být abstraktní objekty, pojmy,

urcení – vše je dusledkem pochopení.

Chápání v kabale – je zjevný pocit, uvedomování si zdroje požitku, toho, co se

zkoumá, se všema jeho úmysly, plány v míre toho stupne, který práve chápeme. Chápání je

založeno na porozumení prvé príciny duševní prírody.

Základy terminologie v kabale

Kabala je praktickou metodou pochopení zákonu prírody, proto i kabalisté ve svých

vysvetleních jsou nuceni využít pouze taková jména, názvy a termíny, které odpovídají

podmínkám dusledkum reálne odpovídajícímu oznacení objektu a jevu.

V mnohých vedách není zvykem prekládat termíny: používají se jen v jazyce originálu

napr. latinské názvy v medicíne, italské – v hudbe). Tak i v této vede není možné preložit mnohé

kabalistické termíny, nebot, krome smyslového významu slova, je mimorádne duležité císelní

výraz, který je sestaven z písmen (gematrie) , jejich forma, elementy a též další faktory.

V této knize je proveden preklad z ruštiny a snaha priblížit terminologii kabaly a

následne co nejblíže k ceskému jazyku.

46/ I.Ašlag Podstat vedy kabala // Darovaní Tory. Jeruzalém, 1995 (hebrej.)

Jazyk vetví

Výzkumy vedcu-kabalistu poukázaly na to, že stavba všech duševních svetu presne

opakuje jeden s druhým a liší se jen v „materiálu“, tj.stav elementu získání v každém se urcuje

vzdáleností od prvé príciny.

Proto, každý následující clánek – to je projevení prvé príciny na dané úrovni. V této

kvalite, samotný clánek systému, v plném smyslu slova, je prvou prícinou pro nejnižší clánek,

rodící se s plným urcením všech jeho vlastností.

Vše toto umožnilo výzkumníkum použít pro predávání informací o úrovních vesmíru,

nedostupných jednoduchému popisovaní, ve zvláštním znakovém systému. Nazvali jej jazykem

vetví.

V tomto systému každé slovo, sémanticky se vztahuje k objektu nebo jevu našeho sveta,

nazýváme vetví. Vetev ukazuje na prícinu, rodící tento objekt – koren, na to, o jakém jevu nebo

objektu je rec.

To je charakter jazyku, který používají vedci-kabalisté pro prenos informací a jejich

využití u dalších generací, v ústní a písemné forme. Tento jazyk odpovídá dostacujícím

požadavkum, tj.plne uspokojuje potreby tech, co si prejí studovat vesmír a zúcastnit se v realizaci

jeho cíle.

A tak, systematickým prístupem k vytvorení kabalistické terminologie je princip jazyku

vetví, zakládající se na charakteru stavby vesmíru, jako predmetu studia dané vedy.

Nemužeme zde uvést vetší pocet velmi duležitých aspektu znakového systému kabaly,

takových jako je prenos informací prostrednictvím grafických nácrtu písmen, pres jejich císelné

oznacení (gematrii) , a též vyprávet o prícinách vzniku a zvláštnostech ctyrech historicky

vzniklých tipu jazyku kabaly.Tento materiál se podrobne studuje v odpovídajících cástech dané

vedy.

Tajemný význam Tory

Lidem, kterí jsou schopni vnímat pouze náš svet, se zdá, že Tora vypráví o složení

pozemského dení, o soucinnosti mezi lidmi, o tom jak se má chovat clovek, jak se má chovat

k ostatním cleny kolektivu, jak je organizováno lidské bytí a jaké jsou jeho zákony. Ve skutecnosti

tomu tak není.

Tomu, komu není známa moudrost kabaly, muže jen vnejší, videné, materiální.

Ale to hlavní – vnitrní, zasažené cestami vnitrního rízení.

RACHAL 47/, „Adir be Marom“

V Tore prostrednictvím objektu našeho sveta se popisuje míra zákonu Nejvyššího

sveta. Napríklad stavba Chrámu, práce v nem a mnohé další prikázání, znacná cást kterých nemá

v našem svete racionálního vysvetlení.

V základe, prikázání nemají cílevedomého využití, nebot popisují Nejvyšší svet slovy

našeho sveta. Nebot prostý lid vnímající pouze náš svet chápou Toru jako historické vyprávení.

Kabalisté, kterí ctou tou samou knihu chápou, že tato vypráví o Nejvyšším svete a jeho zákonech.

Bez znalostí Kabaly clovek se podobá zvíreti, vždyt plní prikázání bez chute,

jak je tomu naucen prostý lid (micvot anašim melumadam), a podobá se zvíreti, pojídající

seno, které je bez chuti jídla cloveka. A i kdyby byl hodne zaneprázdnen všedními

starostmi, je povinen studovat toto ucení.

Rebe z Židiceva 48/ ,“Sur Mi Ra ve Ase Tov“

Tora je napsána v jazyce príciny a dusledku: dusledek v našem svete pojmenovává sílu,

která jej vytvorila. V duševním svete nejsou názvy. Když clovek zhlíží skrz materiální objekt nebo

cinnost, nazývá tento retezec, vytvárející daný objekt, jeho jménem.

Vezmeme si napríklad popsání v Tore sestoupení rodiny Jakova do Egyptu, sedm sytých

let a sedm hladových v egyptském otroctví , útek od faraóna, presun pres Rudé more, vstup do

Sinaje, ctyricetileté toulání se po poušti a dále – do stavby Prvního Chrámu.

V našem svete všechny tyto historické události, bezpochybne, probíhaly: i egyptské

otroctví, i zánik Chrámu, i toulání se po poušti, i vzestup Mojžíše (Moiseii) na horu Sinaj. Na toto

jsou archeologické dukazy. Kabalisté však, zkoumajíc, studujíc Nejvyšší síly prostrednictvím

zemských objektu, jevy a události vidí pres jejich projekci, pohyb, vliv na náš svet, objasnují

k cemu to privádí.

Vše, o cem se hovorí v Tore, souhrnne, se vyplnilo až po naší generaci, do konce XX.

století. Pocínaje XX. stoletím a dál, prichází zvláštní období v dejinách lidstva, kdy znovu získává

dávnou kabalistickou moudrost, pocházející od Adama.

S její pomocí mužeme zapocat s pronikáním do nitra prírody, pochopit její koreny, ale i

takovým zpusobem najít smysl bytí cloveka ve vesmíru. Lidstvo dnes pobývá v zdlouhavé krizi,

která nás nutí najít prícinu naší existence a její cíl.

Kabalistický prístup k TANACHu – to hermeneutika , která odpovídá

presvedcivou formou samostatnosti, bájecnou originalitou, mnohostranností, vše

vysvetlující, bez omezení obsahu.

I.V.Ghete 49/, „Materiály k dejinám ucení a batvách“

47/ RAMCHAL – rabín Moše Haim Lucatto (1707 – 1746) – nejvetší kabalista Itálie.

Následne se prestehoval do Amsterodamu, a pozdeji do Akko (Izrael), kde prožil poslední léta svého života.

48/ Rabín Cvi Girš Eihenstein z Židiceva (…-1831)-žák rabína Jakova Ichaka Gorovica, mudrce z Lublinu.

49/ Johan Wolfgang Ghete (1749 – 1832), jeden z nejvetších cinitelu kultury ve svetových dejinách,

spisovatel, básník, dramaturg, myslitel, humanista, politik a vedec. Ghete patrí mezi nejvíce ovlivnující spisovatele

nemecké literatury XVIII. – XIX. Století. Uskutecnil množství objevu v biologii, optice, akustice,geologii,

meteorologii, barevného videní, psychologii a fyziologii zraku.

Tora – popisování stupnice pochopení Stvoritele

Otevreme Petikniží, kde na první stránce se popisuje stvorení sveta.

Nejdríve stvoril Buh nebe a zemi. Zeme byla nezretelná a pusta, a tma na d ní byla bezednou ,

a duch Boží se nesl nad vodou. I pravil Buh:at bude svetlo. A bylo svetlo.

Predstavte si náš Vesmír: nekonecné množství galaxii, hvezdných seskupení, hvezdy

s jejich planetárními systémy. A ted si predstavte, že odstraníme Vesmír z tohoto objemu, ve

kterém existuje. Mužeme si vubec predstavit vzniklou prázdnotu, kde není nic , co by dalo základ

pro její merení, popis?

Všechny jevy vnímáme v pohybu a v case, spojujeme s urcitým místem. Jestli zastavíme

pohyb, skoncí náš život. Nemužeme si predstavit nic, absolutne statické, ztuhlé v case, nemající

obrysy.

Odsud vyplývá urcité zvláštní pravidlo, které jsme povinní znát, jako nejzákladnejší,

týkající se našeho vztahu k Tore. Musíme si jednou pro vždy zapamatovat, za její textem stojí

duševní objekty, koreny, nemající vztah k našemu svetu.

Kabalou se nazývá schopnost odstranení všech Božských a lidských tajemství

Zákona Mojžíše (Moiseii).

P. Ricii

Tora – to svatá jména Stvoritele, tj. míry pochopení Stvoritele, proto jméno znamená

pochopení. Je to podobné tomu, jak v našem svete dáváme názvy objektu v souladu s jeho

projevením se v našich pocitech.

Kabalisté popisují stupnici sbližování se Stvoritelem, svoje pocitování Stvoritele.

V duševním svete nejsou ani tela, ani casu ,ani prostoru. Znamená to, že duševní kategorie nemají

žádnou souvislost s našimi predstavami, naší prírodou, našimi pocity, a neexistují v našem

lexikonu slova, která by odrážela tyto pojmy.

Duševní svet se nedotýká lidských pocitu. I když nemužeme si predstavit svet, nemající

prostor, cas, pohyb, tím neméne, musíme pochopit, že takové pojmy v duševním svete nejsou.

Úmysl tvorení a jazyk kabaly.

Všechny svety, vcetne našeho a objekty,které se v nich nacházejí, se spojují v jediný

Úmysl Stvoritele – umožnit nekonecné naplnení tvoriteli – duši 50/ Tato jediná myšlenka a cíl

uzavírají na sobe celý proces stvorení – od pocátecného momentu do dovršení. Námi pocitované

utrpení, práce nad sebou a odmenování jsou urceny jen touto myšlenkou.

Popisování duševního sveta – je popisování lidské duše a stupnice jejího sbližování se

Stvoritelem, tj. nejvetšího pocítení Tvurce. Kabala rozdeluje spolecnou duši 51/ na cásti, každé

z nich dává urcitý název odpovídající její vlastnosti a popisuje cinnost techto podstat.¨

Vše toto je jazyk pocitu, umožnující využívat grafy, rysy, vzorce. Ovšem, jak je možné

využívat v takových presných bádáních a popisech ,nepresný vyhranený pozemský jazyk, který

vznikl na základe subjektivních pocitu „našeho sveta“ a tím více s jeho pomocí predávat objektivní

pocity duševního?

Dokonce, vezme li to nejjemnejší , nejbližší k duševnímu svetu pojem „svetlo“, to i ono

se bude chápat jako svetlo slunce nebo svetlo rozumu, což nemá žádný vztah se svetlem

duševním.(Mimochodem , v našem svete svetlo- nejvíce neprobádaný jev, nehlede na veškeré

fyzikálne-vlnové a podobné teorie). Je i jiná predstava o svetle v našem svete. Napríklad, mluvíme

li o nejakém požitku, tak hovoríme o svetle v duši, je to –jako paprsek svetla.

Vybírám slova odpovídající mým pocitum, ríkám je druhému cloveku, a tyto v nem

vyvolávají pocity, v souladu s jeho chápáním mých slov. Tak kde je ten jednotný etalon, za

pomoci kterého mužeme merit podobu našich pocitu a toho chápání, predávané slovem?

Moje pocity urcite nemusí být totožné s pocity spolecníka. Vyvolávám u nej jen dojem

podobnosti – a tím koncí veškerá naše „podobnost jazyka“.

Ovšem, jestli dokonce v našem svete nejsme schopni presne vyjádrit svoje pocity, tak

jak mužeme používat tento jazyk pro popisování duševních kategorii? Vždyt duševní svet – to je

svet pocitu, jsou v nem neprítomni tela a objekty, prítomni jsou jen prání a jejich pocity. Pri tom,

jak ríkají kabalisté, jsou to absolutne presná chápání, a proto si žádají absolutne presného,

podobenství jazyka popisování.

50/ Duše cloveka (tvoritel) se skládá z dvou komponentu – svetla (požitek) a nádoby (prání

k tomuto požitku) ,pri cem, nádoba – je podstatou duše, a svetlo, které ji naplnuje –

požitek,prenášeny Stvoritelem.

51/ Spolecná duše (Adam Tišin) – vytvorena Stvoritelem jednotná duše, skládající se

z cástí ( dílcích duší), obsahující v sobe všechny ostatní podstaty.

Zkuste dát správné hodnocení vašemu emocionálnímu stavu, srovnejte jej graficky

s náladou jiného cloveka, porovnejte to v procentech s vlastními vcerejšími pocity a prožíváním,

zkuste vyjádrit všechny nádechy pocitu z okolí, nevolnost apod. V našem svete nemužeme presne

graduovat jevy, vztahující se k našim vnitrním pocitum.

Propojení mezi mým dotykem k necemu horkému a emocionálním šplouchnutím

v mozku hlavy je závislé též od moji nálady, pocitu, natrénování a jiných faktoru, které jsou u

každého cloveka silne individuální.

Neumíme srovnávat procentuálne vztahy, množství a kvalitu požitku z hudby, s požitku

chutného jídla. Ovšem, jestli náš jazyk je natolik primitivní, omezený, subjektivný a nepresný, tak

jak mohli kabalisté využít jej k popisování duševních, absolutne presných, citových dení a proc

jsme si vybrali práve jej, a nevynalezli zvláštní zpusob jazykového podání?

Vždyt, jestli v presné vede je nesprávne využit treba jen jediný symbol, tak ten, který jej

sice zná, ale neví , že je použit chybe, to nepochopí výsledek. Pro nej to bude nedokonalé vedecké

tvrzení.

Neznající symbolu príjme popisované za pravdu a mýlí se!

Jazyk vetví – prostredek

Pro vysvetlení pojmu Nejvyššího sveta

Kabalisté si vybrali pro svoji vedu zvláštní jazyk, který nazvali „jazyk vetví“. Prícina

tohoto výberu spocívá v tom, že vše v našem svete je stvoreno a rízeno: neživé, rostlinné, životní,

clovek. Vše co se s nimi delo, deje a bude se dít,tj. všechny objekty a jejich rízení sestupují od

Stvoritele, pronikajíc všemi duševními svety, až do okamžiku než se objeví v našem svete.

Vše, co existuje v našem svete, v povinném poradí zacíná ve svete Nejvyšším, a potom,

postupne sestupuje do našeho. Všechny objekty našeho sveta – to je zrození Nejvyššího sveta.

Kabalisté vidí Nejvyšší objekt, koren i nejnižší objekt v našem svete, nevedomky, bez

pocitování získaného pusobení Nejvyššího, které je Jeho zrozením a nachází se v moci

Nejvyššího. Mohou presne ríci s cím je to spojeno. Proto kabalisté mohou nazývat objekty –

koreny v Nejvyšších svetech je pojmenovávat jejich materiálními dusledky, vetvemi, v našem

svete.

Obr.8 : Schéma popisování za pomocí názvu z našeho sveta (Viz.Príloha)

Odsud je i pojmenování: jazyk vetví“, a ne jazyk korenu – vždyt korenum se dává

název vetví, a ne obrácene. Tímto zpusobem kabalisté našli jazyk, který presne popisuje duševní

svet našimi slovy. Jiný jazyk i být nemuže, proto že neexistují slova, která by byla srozumitelná

tem, kdo se nachází v obou svetech.

A tak, abychom mohli popsat Nejvyšší svet, kabalisté berou názvy z našeho sveta a

z jejich pomocí popisují nejvyšší objekty, které jsou koreny našeho sveta. Jestli clovek o tom neví,

vidí v obsahu kabalistické knihy jen vyprávení o našem svete. Kabalista si tato slova neplete, jasne

si predstavuje, o cem je rec ve skutecnosti, proto presne ví, jaké vetve, jakému dusledku v našem

svete odpovídá jeho kore koren v Nejvyšším svete.

Venec Tory – to je kabala, kterou všichni odmítají , ale ty podej ruku a vezmi ji,

vždyt ten kdo ji nepocítil, nepocítil chut sveta Tory, a žije v temnote, a je velký hrích

poukazovat na neucení se kabaly, nadávat jí – nadutí tím, že jdou k otevrené Tore, že

není nezbytností v kabale, ale jen v zjednodušeném pochopení Tory.

Sefer Abrit 52/

Kabala – je veda o duševním pochopení skutecnosti. Problém je v tom, že zatím se

nemuže priblížit ke všem lidem, mezi nimi a touto vedou ješte existuje mezera. Až moc velká

vzdálenost rozdeluje zpusoby pochopení lidstva, jeho schopnost vsáknout a pochopit kabalistické

pojmy, ten obraz vesmíru, který se otvírá jako výsledek duševního pochopení 53/.

Pro zmenu této situace je nutná existence nejaké tendence sbližování jak se strany

akademické vedy, tak i se strany kabaly.

Spocívá to v tom, že materiální skutecnost se vnímá clovekem ve trech parametrech

:cas, pohyb, prostor. Vedy našeho sveta zkoumají hmotu v uzavreném objemu, ohraniceném

pochopení s pomocí peti orgánu pocitu . Kabalisté však provádejí svoje výzkumy úplne v jiné

realite, kde existují absolutne jiné pojmy, zákony a urcení.

Obr.9: Pocítení clovekem materiální skutecnosti a duševního sveta

Zde je nekolik citátu z kabalistických zdroju!

Pohyb duševní – to není fizycké premistování z místa na místo, spocívá v obnovení

vlastností, která nazýváme i my pohybem.

V našem svete cas – je to pocitování pohybu ,nebot mozek vnímá obrazy

premistování objektu, kopíruje je ve svých predstavách . Jestli by clovek a jeho okolí se

naáchazeli v klidu, to toto chápání casu by vubec neexistovalo.

Baal Sulam ,“UceníDeseti Sfirotu“, 1.cást,:“Vnitrní Pozorování“ ,kap.1,paragraf 34

52/ Sefer Abrit („Kniha spojení“) – napsána rabínem Josefem Kimchi (Francie, 1105 –

1170)

53/ Pochopení – zjevný pocit, pochopení zdroje požitku (Dávajícímu), se všemi Jeho

úmysly, plány. Hloubka tohoto pochopení je závislá na stupni, na kterém se nacházíme. Založeno

na pochopení prvních prícin duševní prírody.

Pravdou je to, že „Kniha Zoar“ vubec nehovorí o tomto svete, ale pouze o Nejvyšších

svetech, kde není poradí casu, jak v materiálním, a duševní cas – je zmena vlastností, a proto je

ono výš materiálních míst a casu

„Kniha Zoar“, cást „VaJAce“, str.62

Terminologie a smysl písmen

V Nejvyšším svete se rodí všechny události, následne sestupující do našeho sveta, pri

cemž všechny sestupující síly se presne ukládají na svuj objekt v našem svete. Není ani jeden

objekt, ani jedna síla, ani jeden jev v našem svete, který by nebyl dusledkem Nejvyššího sveta.

Zde je nekolik príkladu toho, jak se v kabale urcují nejduležitejší pojmy:

- Svetlem- nazýváme požitek naplnující tvorení

- Místo- prání získat, které je i stvorení, je „místo“ pro veškerá požitky –

svetlo v nem

- Pohyb- každá obnovená vlastnost se nazývá pohybem v duševním, nebot se

oddeluje od predešlé podoby vlastnosti a získává svoje vlastní jméno. Je podobné cásti

oddelené od materiálního objektu, která se presouvá a odchází z puvodního místa.

- Jméno- toto je vysvetlení toho, jak ty svety, na které jména poukazují,

mohou být vystižení, nebot jméno stupne ukazuje zpusoby a cesty pochopení daného

stupne.

V Tore jsou popsány duševní procesy Nejvyššího sveta, probíhající mimo cas a

prostranství. Když cteme knihu, je nám velmi složité za ruznými rodinnými nebo historickými

vyprávenými – za vším co se tam popisuje – uvidet a pocítit to, co dle kabalistu, je v ní skryté.

Lidé hledají v Tore kódy, nacházejí všemožné závislosti. Jsou miliony druhu spojení

mezi jakýmikoliv cástmi , nebot každá cást je spojena se všemi ostatními.

Je spocítáno množství písmen, slov, výrazu, skupin. V poslední dobe s pomocí pocítacu

byla provedena ohromná práce v zkoumání vnitrní struktury, druhu písmen, a navazujících cástí.

V souhrnu toto nic nedává cloveku, protože neví, co stojí za každým symbolem, za každou teckou,

za každým náklonem písmena, za každou spojitostí, za urcené, premístením slov.

Tora zpocátku je napsána jako jedno, jednotné slovo, bez rozdelení, a pak toto slovo

rozdelily na slova, a tyto, v prvorade – na písmena, písmena se delí na element \, a v souhrnu

docházíme k analýze písmena: tecka a z ní vycházející cára.

Cerná tecka na bílém pozadí znamená zdroj svetla, vycházející z tecky svetlo.

Jestli sestupuje ze shora – dolu od Nejvyšší síly od Stvoritele k tvoriteli, tak se oznacuje

vertikální carou, a jestli je to síla, vztahující se k celému vesmíru, tak se oznacuje horizontální

carou.

V principu, tato veškerá informace, k nám sestupuje od Stvoritele: všemožné spojitosti

cár a tecek jsou závislé pouze na techto dvou vysílaných signálu a spojitostí:

- osobní signál, vysílaný Stvoritelem cloveku, - vertikální linie

- spolecný signál od Stvoritele lidstvu – horizontální linie

- všemožné stavy mezi nimi

Všechny tyto vytvárejí tímto zpusobem kód pomeru lidstva se Stvoritelem, pricemž v

každém momentu casu to muže vypadat ruzne, proto v každém momente stav duše vypadá jinak.

Clovek, který se dívá do Tory, pres tyto cáry a linie v jakémkoliv svém stavu (pokud je

naucený správne jej chápat) vidí svuj minulý, soucasný a budoucí stav. Ale pro to, abychom mohli

toto videt, nestací jen císt text.

Klícem, s pomocí kterého mužeme správne císt Toru, jako návod vstupu do duševního

sveta, je „Kniha Zoar“. Zoar v prekladu s aramejského jazyka znamená zárení. Tato kniha

komentuje pet cástí Tory, vysvetluje to, co si musíme predstavovat pod textem.

V soucasné dobe je naléhavou nutností zvládnout kabalu. „Kniha Zoar“ je

povinna pokracovat v ceste k bráne osvobození.

Rabín A. Kuk, „Igrot“

V „Knize Zoar“ se vyobrazují všechny vlastnosti a spojení svetla a nádoby (kli), a my

mužeme zjistit z kabalistických knih, co znamená každý element písmena.

Každé písmeno sebou predstavuje nejaký ten ukoncený stav. Napríklad, muj dnešní stav

d daný moment: jsem unavený, vznikají u me nejaké ty pocity, myšlenky, projevující se nejak na

životní úrovni, jsem zdráv nebo nemocný, jsem v nejvíce vznešeném a nebo méne vznešeném

duševním stavu. Pokud vše toto v sobe proverím a budu to chtít popsat, to toto mohu vyjádrit

nejakým urcitým symbolem, a tento symbol se i nazývá písmenem.

Cerná písmena na pozadí bílého svetla.

Jakékoliv svetlo ve svetech musí mít hranici svého rozširování, pro vyobrazení pusobení

svetla musí být jako jeho pritažlivost, tak i jeho ohranicení. Tyto dve síly musí postupovat

soucasne.

Jakýkoliv pocity pres naše orgány pocitu též získáváme jen prostrednictvím ohranicení,

nebot povrch objektu nebo zvuková, svetelná vlna se setkává s našim orgánem chápání, který

omezuje její rozširování a proto jsme schopni ji pocítit.

Bílé pozadí – to je jednoduché, bez jakéhokoliv rozdílu, a proto nepostreháme svetlo.

To, že jsme schopni rozlišovat muže být vyjádreno jen s pomocí ohranicení rozširování bílého

svetla. Druhy a stupne jeho ohranicení se nazývají písmeny, Vidíme cerné hranice na bílém pozadí

a vnímáme jen cerné ohranicení.

Jakékoliv písmeno (není duležité, z jakého jazyka pochází) se skládá z cerné barvy,

tj.ješte neopravené cásti, a bílého prostrou,na kterém je napsáno. Jakékoliv písmeno je postaveno

na kontrastu mezi cerným a bílým.

Tím samým vyjadruje míru rozdílu v našem uvedomení vlastností Stvoritele od

vlastností tvurce. Vlastnosti Stvoritele jsou absolutne bílé, tyto se námi neopravují: vlastnosti

tvurce gradujeme závislosti od toho, jak sebe pocitujeme ve vztahu k Nemu.

Práve pomer absolutne bílého a urcitého podílu cerného i vyjadrují písmena a symboly:

práve tento pomer i predstavuje lidské chápání. Pouze tímto zpusobem mužeme pocítit sebe, naše

vzájemné spojení a rozdílnost od okolního sveta.

Nejsme schopni pocitovat stavy, ve kterých je prítomna jen cerná (když vidíme jenom

sebe) nebo jen bílá (když vidíme jen Stvoritele). Všechny naše pocity, jakékoliv cítení, když se

rozkoukáme, jsou postaveny na kontrastech. Proto na základe abecedy, existující v každém jazyce,

mužeme popisovat naše stavy, vzestupy a pády.

Celo kabalu mužeme prepsat do jakéhokoliv jazyku. Ale po dosáhnutí sveta

Nekonecnosti písmena mizí, proto, že cerná vlastnost v písmenech – vlastnost tvorení – je totožná

svetlu, nerozeznatelná od vlastností Stvoritele.

Vzniká otázka: jestli prání nemizí, nebot tak hovoríme o zmizení písmen? Písmena

mizí proto, že se rozpouští. Nastávající informace o Stvoriteli, se rozpouští, když tato se stává

nekonecnou, absolutne naplnenou, když není možné odrazit ji v druhu jakéhokoliv ohranicení –

jako písmena. Vedomosti se stávají natolik objemné, že není možné je zobrazit nebo vysvetlit

našim ohraniceném jazykem, nebot jazyk se skládá s omezením.

Písmena, symboly, rec slouží prenosu duševních znalostí, pochopení. V každém

písmenu, každé abecedy je svuj vlastní duševní smysl, proto lidé predávají pres písmena svoje

pocity.

Jakýkoliv pocit (nejen u cloveka, ale i u zvírete) – je nevedomé cítení Stvoritele. Nikdo

tomu nerozumí, ale ve skutecnosti, když napríklad, básník skládá básen, popisuje svoji lásku

k žene, k detem, ke slunci, k svetlu, popisuje svoje utrpení, vyjadruje cítení svetla, které na nej

pusobí.

Jak duševní spojit s materiálním

Když se mluví o Nejvyšším svete, nezávislým na pojmu casu, místa, pohybu, nemáme

slova pro jeho popis, nebot náš slovník se skládá z cítení našich pozemských orgánu pocitu.

Nejvyšším svetem se nazývá svet, který se nachází mimo obycejnou predstavivost,

ukládající se v pojmech „cas, místo, pohyb“. Myslíme v techto trech kategoriích : cas, místo,

pohyb. Mimo tyto kategorie nemužeme pochopit ani svoje existování, ani jakékoliv zmeny, nic

v sobe i mimo sebe. Vzhledem tomu, že náš slovník je plne prevzat z našeho života (uvnitr casu,

místa a pohybu), nemuže popsat, to co je existování, pokud je to mimo uvedených trí kategorií.

Ve skutecnosti tyto tri kategorie – cas, místo, pohyb – nejsou. To v našem cítení jsou tri

souradnice, a z nich vnímáme vesmír. Toto cítení se automaticky ukládá do trí bunek: cas, místo,

pohyb. Jestli se odtrhneme od techto pojmu, jestli tyto bunky zmizí, to již nebudeme vedet , co

máme delat s obrazem sveta: prestane být námi pocitován. Proto, žádná slova, odrážející duševní,

neznáme, nemáme žádnou predstavu o nem.

Mužeme vubec duševní vtáhnout do souradnic casu, místa, pohybu? Ne, nelze. Muže se

clovek povznést výš nad tyto souradnice a pocítit existování, život mimo tyto tri osy, techto trí

souradnic? Muže.

Vzniká otázka: jak pocitování v parametrech casu, místa, pohybu , v techto zadaných,

pevných bunkách, spojit s pocítením života mimo tyto pojmy? Ne jinak než pres koren a vetev.

Ale jak popíšeme výzkum pocitování Nejvyššího sveta? Jak otevrít nejvyšší vzdelání za pomoci

slov, písemne, v knize, jak je to zvyklostí ve výzkumech v jakékoliv vede?

Zde, skutecne máme co delat se zvláštní vedou, se zvláštní formou zápisu informací a

zvláštní formou jejího podání. Je nutné v cloveku vytváret urcité nástroje pro to, aby si mohl

obnovit vedomosti, které se mu predávají s pomocí zápisu. On nepochopí a nemuže obnovit tyto

zápisy do té doby, dokud uvnitr sebe ,nevybuduje kelim (prání), adekvátní s tím, co má ten, kdo

chce jemu tyto vedomosti predat.

Predávání vedomostí musí být presné. Vždyt, bude li jazyk nepresný, dokonce

v jednom slove, nesprávne využit pro toužebný cíl, studující se ihned zaplete, a tak se zkazí

všechny pojmy vcelku.

V našem svete nejsou objekty ani síly rídící je, které by nevycházely ze svých korenu

v Nejvyšším svete, a vše, co je v našem svete, zacíná v Nejvyšším svete, a potom postupne

sestupuje do našeho sveta. Kabalisté otevreli pro sebe hotový jazyk, s pomocí kterého mohou

predávat jeden druhému své pochopení, ústne a písemne, z generace po generaci.

Toto se stalo možné proto, že je presné spojení mezi korenem z Nejvyššího sveta a vetví

v nižším svete. Toto spojení korene a vetví, které se nachází v rukou Stvoritele, nemužeme chytit ,

proto, že sestupuje ze shora-dolu.

Kabalisté použili jména vetví v našem svete, kde každé jméno jako by ukazovalo prstem

na svuj vyšší koren, nacházející se v Nejvyšším svete, a tento vybraný , pro svoji vedu, jazyk

nazvali „jazykem vetví“. Hodí se pro jakékoliv využití. Proc se tak nazývá? Protože se jména

berou z vetví v našem svete.

Proto v knihách o kabale se setkávají hrubá urcení, cizí všeobecným zvyklostem. Po té ,

co kabalisté si již vybrali jazyk vetví (tj.presné odpovídající príciny dusledku), aby odrazil z jeho

pomocí svoje výzkumy Vyššího sveta, nesmejí vynechat nejakou vetev, nevyuživ ji z duvodu

jejího hrubého názvu, aby nevyjádriv její toužební pojem. Vždyt není , v našem svete, jiné vetve,

abychom ji nahradili vynechanou.

Proto v kabale je mnoho názvu cástí lidského tela a telesných procesu. Ve skutecnosti,

všechna fyziologie – je fyziologie duševní, vychází z duševních korenu, jako i naše telo. Proto jiný

jazyk není, v principu jej nelze vybrat ani vymyslet jiný. Odkud tedy vezmeme slova nebo

oznacení, kterými bychom mohli neco pojmenovávat v Nejvyšším svete?

Mohli bychom vzít jen císla a jimi oznacit. Je 125 nebo 6000 stupnic, je 5 svetu, je

parcufim, sfirot, všechny detail\ v nich: všechno toto lze presne ocíslovat Nebo oznacit vše pouze

slovy, která neexistují v našem svete, dle jmen sfirot, i když jsou cástecne prevzata z našeho sveta,

ale je možné vymyslet nejaká podmínená oznacení.

Kdybychom takto postupovali, nemeli bychom žádné spojení s koreny pres vetve, a to

nejduležitejší, náš jazyk by se hodil jen kabalistum, pro již vešlé do Nejvyššího sveta.

Oproti, když využijeme jazyk vetví v celkovém popisování Nejvyššího sveta, mužeme

tímto popisovat Nejvyšší svet, tak, že bude ve vetší míre pochopen všemi – ve forme textu Tory,

vyprávení, ucení zákonu a podobných verzí výkladu.

Hodí se i pro lidi, absolutne nechápajících, o cem je tam psáno, nemající cíl pochopit,

ovšem vnímající duševní pojmy v takové vnejší forme, pres háv našeho sveta, stejne trochu

postoupí vpred.

Jazyk vetví funguje na všech úrovních vývoje cloveka. Je využíván kabalisty místo ciste

podmínecného, zašifrovaného jazyka, nebot ten by se hodil je pouze pro kabalisty – znalce, již

nacházejících se mezi pochopujícími.

Nemáme slova, vhodných pro naše vyjádrení duševních pojmu, nespojených s casem,

místem, pohybem, nebot náš slovník je ohranicen chápáním našeho sveta. Je težké vytvorit slova a

vysvetlit prožité pocity cloveku, který je nezažil.

Jak vyjádrit nedosažitelné pro naše orgány pocitu, presne popsat a predat jeden druhému

v správném významu? Vždyt, jen jeden pojem nebude mít pro sebe presne odpovídající souvislost

ve slove, ztratí se i presný význam celé vedy.

Jakýkoliv objekt a cinnost v našem svete berou pocátek ze souvisejícího objektu

v duševním svete. Kabalisté našli správnou cestu prenosu informací a vedomostí, jeden druhému,

vzali si za základ název predmetu a cinnosti (vetví) materiálního sveta pro popsání souvisejících

s nimi predmetu a cinnosti(korenu) v duševním svete.

Tento jazyk byl vypracován lidmi, kterí docílili duševní svety ješte pri živote v našem

svete a potom presne znající tyto souvislosti. Kabalisté jej nazvali jazykem vetví. Tento jazyk je

velmi presný, nebot je i presná a jednoznacná souvislost mezi korenem a jeho vetví, proto, že

stvoritelé jazyka se soucasne nacházeli ve dvou svetech. Proto nelze zamenovat jedno slovo za

jiné, jak se nezdálo nesmyslným: vetev musí presne odpovídat korenu.

Protikladné pojmy v nás, mají v duševním svete jeden koren. Pochopit to lze na

príkladu nebeské many. Zapojila do sebe všechny protikladné vlastnosti soucasne, i ten, kdo chtel

pocítit chut sladkého – pro ty byla sladká, chut horkého – horká atd. Vysvetlení tohoto spocívá

v tom, že clovek vnímá z duševního objektu jen to, co chce vyjmout z nekonecného množství

vlastností, když samotný duševní objekt zahrnuje v sobe soucasne všechny možné formy a

vlastnosti našeho sveta.

Dle míry práce nad sebou u cloveka se otvírají oci, zacíná pocitovat jiné svety, a takza

svuj život v tomto svete – se stává držitelem všech svetu. Zdající se nemyslný jazyk kabaly, se

stává jazykem cinnosti, myšlenek, pocitu, a protikladné pojmy v našem svete se spojují do jednoho

korene.

Duševní konstrukce

Adam Rišon

Cílem Nejvyšší síly se skládá v tom, vytvorit rovného Sobe tvoritele (tvurce).

Vzhledem tomu, že dokonalost Stvoritele se vyjadruje v odevzdání se a lásce, to i tvoritel by mel

urcite docílit techto vlastností. Nacházejíc se na více nižší úrovne ve vztahu k Nemu, to tato

úroven musí projít urcitými procesy, které mu povolí se pozvednout na úroven Stvoritele.

Jinými slovy, tvoritel se musí nutne presvedcit, že uložené do nej první pocátecní

vlastnosti jsou dokonalá, a Nejvyšší rízení sleduje nejlepší cíl. Tvoriteli je duležité pochopit, že

v každém svém stavu se nachází pod nejšetrnejším vedením Stvoritele.

Ovšem tvoritel musí pochopit sebe, , Stvoritele a cesty Jeho rízení samostatne.

Výsledkem tohoto pochopení je otevrení se pojmu dokonalosti, prijde uprímná prání pozvednout

se na úroven Stvoritele a prizpusobit se Jemu ve vlastnosti plného odevzdání se a lásky. Kvalita

tvoritele musí odpovídat vlastnostem Stvoritele v plném objemu. Na tomto se zakládá konecný cíl

vývoje lidstva.

Aby mohl privést tvoritele ke konecnému stavu, Stvoritel zavede jej do urcitého procesu:

vytvárí a vykonává nad nim urcitou cinnost. Práve tento proces i zkoumáme, provádíme to

formou, ve které kabalisté, kterí pochopili vyšší stavy, nacházejí jeho na duševní úrovni, kde není

prítomen pojem casu. Na duševním úrovni existují jen zafixované stavy, jako by skenovali tyto,

které postupne prožíváme a chápeme.

Zvedajíc se na duševní úroven, kabalista vidí všechna tvorení vcelku. Je to jako by

prohlížel kinofilm, na kterém jsou zprístupneny všechny zábery, a muže popisovat tvorení od

zacátku a obrácene. Pri ctení del kabalistu, mužeme se snažit pochopi to, co cítili oni, co prožili a

nyní to chtejí nám predat. Jestli clovek je ve stavu toto udelat , zapojuje se do procesu vedome,

racionálne, a proto rychle a srovnatelne hladce jde k predem oznacenému cíli.

Práve pro to je nutná kabala. Bez této vedy lidstvo projde stejne tyto stavy, ovšem

kvalita procházení bude jiná: hrubý válec vývoje nás bude popohánet, vyhrožujíc nás

rozmácknout, a nutit nás jít vpred podle zákonu“ odríkání, odríkání se“.

Každý stav staví cloveka do urcitých tvrdých rámcu tak, že cítíme celou jeho

nesnášivost, je nucen se zdokonalovat. V tomto prípade, abychom získali zpusobnost postupovat,

je nutné pocítit každý svuj stav jako nesnesitelný. Pro vyhnutí se tak bolestivého zpusobu docílení

konecného cíle kabalisté nám nabízejí svoji metodiku prekonávání tohoto procesu a ukazují jak

vrhnout vpred, abychom predstihli válec vývoje.

Podmínky vývoje tvoritele.

Stvoritel vytvárí odpovídající podmínky pro vývoj tvoritele a jeho prechodu

k dokonalému stavu. Jsou to dve podmínky: vnitrní, které lze nazvat tvoritelem, a vnejší,

nazýváme svety. Svety sebou predstavují vztah Stvoritele ke Svému stvorení. Skrývající se, On

jako by na Sebe pokládá plášt, vytvárí svety, realitu, obklopující tvoritele.

Mužeme si predstavit, že se nacházíme uvnitr svetu a obklopuje nás Vyšší dokonalá síla

. Tímto zpusobem, Stvoritele oddeluje od tvoritele pet svetu, vytvorených Jim speciálne pro nás.

„Svet“ v hebrejštine znamená-„olam“, ze slova „alama“, skrytí. Svet skrývá stojící za nim sílu,

která nás rídí pres plášt („vrstvu“) tohoto sveta.

Obr.10: Stvoritel, clovek a systém svetu mezi nimi.(Viz. Príloha)

Tedy, Stvoritel nás rídí pres pet „závesu“ – systému sveta: Adam, Kadmon,

Acilut,Brija,Ecira a Asija. Mužeme rící, že z jedné strany On vytvoril systém svetu a z druhé –

cloveka, skládajícího se z tela a duše.

Naše telo se nachází níž všech svetu ve stavu, který nazýváme „náš svet“. Tento svet se

neucí v kabale, proto, že se vztahuje k hmote, neschopnou duševních vzletu a pádu.

Ostatní svety, nacházející se výš našeho sveta, jsou duševními: v nich je možný

bezprostredný kontakt cloveka s Vyšší sílou. Spojení s Stvoritelem se otvírá pro cloveka s jejich

pomocí v ruzné stupnici. Povíme to tak: první svet skrývá Stvoritele pred tvorením 20 procenty,

druhý – 40, tretí – 60, další – 80, a náš svet- plne.

Systém svetu lze vyjádrit, približne, následujícím zpusobem:

Obr. 11: Svety – dílcí míry pocítení Stvoritele.(Viz.Príloha)

Podobnost vlastností

Clovek musí v sobe vyvinout vlastnosti, které by mu umožnili prekonat skryté svety.

Podíváme se na toto tvrzení prostrednictvím elementárního príkladu. Lidé nekdy ríkají jeden

druhému: „Ty mi nerozumíš“. Tedy, Stvoritel si preje, abychom se naucili Jemu rozumet. Toto

mužeme udelat jen do té míry, jak se Jemu podobáme.

Abych to pochopil, musím získat vlastnosti adekvátní Jeho kvalitám. Stvoritel si preje,

abychom se napravili, ztotožnili se s Nim, stali se takoví jako je On. Pouze po pozvednutí se na

Jeho úroven, mužeme plne pochopit Stvoritele. Tímto zpusobem vzestup po peti svetech

predpokládá postupné napodobení Stvoritele.

Tento výstup muže clovek uskutecnit, nacházejíc se v našem svete v biologickém tele,

které kabalistum zustává tím že ,jako u kohokoliv jiného.

Na jakých by duševních úrovních by se clovek nenacházel ve své duši, jeho telo

pokracuje existovat v tomto svete. Duševní vývoj se muže uskutecnit jen ze stavu „náš svet“

Spolecná duše – Adam

Abychom umožnili cloveku možnost vývoje, z prání a jejich ruznorodých spojitostí

stvoril Stvoritel Adama. Adam – konstrukce, skládající se z velkého množství jednotlivých prání,

spojených mezi sebou, podobne orgánum a bunkám našeho tela.

V pocátku bylo vytvoreno kombinované –integrované prání , nazývané Adamem.

V každém jednotlivém prání (vždyt Stvoritel nic, krome prání nevytvoril) existuje snaha podporit

jeden druhého.

Obr.12 Adam – vytvorena Stvoritelem jediná duše, skládající se z cástí (dílcích duší,

prání), obsahující v sobe všechny ostatní cásti.

Naše telo se též skládá z množství bunek, s kterého ,je každá zvlášt egoistická. Ovšem

v procesu evoluce tyto „prišli k rozumu“, že jejich vzájemný zápas vede k záhube tela a jejich

vzájemná podpora a spojení napomáhá ke spolecnému prežití.

Jestli dve bunky ,místo toho, aby spolu bojovaly se zacínají spojovat, to každá muže

jedna druhé pomoc. Prirozene, v tomto prípade si uvedomují nejen vlastní zájmy, ale starají se o

sebe. Spolecné prání bunek , stejne jako oživující je síla, se zdvojnásobuje a ve spojení se mohou

bránit jinému druhu bunek. Tak vznikají organizmy. Živý organizmus je postaven na tom, že

prijímá a vrací-jinak život a obnovení nejsou možné.

Podobným zpusobem v konstrukci Adama všechna prání se vzájemne podporují,

nacházejíc se v absolutne plné integrované spojitosti a harmonii. Adam – to absolutne zdravé

duševní telo.

Dle míry sestupu, Adam pretrpuje deformaci, zhrubnutí a mezery mezi cástemi.

Napríklad, dve prání v nem znamenají vzájemný zápas jednoho s druhým, rozdelují se, snaží se

existovat na úcet druhého.

Obr.13 : Systém Adam – projekce duševních sil do našeho sveta

Tento postupný sestup je popsán v kabale velmi podrobne. Vznik vzájemné nenávisti

mezi tvorením v procesu sestupu se nazývá pádem hríchu. Probíhá pád s úrovne stoprocentní

soucinnosti na úroven stoprocentního odtržení, egoizmu.

Nicení spojení mezi cástmi duše v našem svete se odrazilo v tom, že dnes na zemekouli

existuje šest miliard lidí, každý z nich se nachází v absolutne egoistickém stavu.

Systém Adama je projekcí duševních sil na náš svet. Tato existuje i ve všech ostatních

mezilehlých svetech, pouze tento stav je v soucasné dobe od nás skryt. Ve skutecnosti veškeré

lidstvo predstavuje sebou jednotnou myšlenku a prání, a nachází se ve stavu Nekonecného sveta,

ve kterém jsou všichni slouceny jeden s druhým do jedné duše, v jedno velké prání.

Stavba celkové duše Adam

Konstrukce Adama je roztríštena na drobná telíska, každé z nich predstavuje sebou jeho

podobu vcelku. Clovek – mikrosvet.

Celkem existuje 620 základních cástí, roztríštenost probíhá tak, že nejaká z nich se stává

u jednotlivého cloveka neobycejnou. V každém z nás je neco, co patrí osobne jemu, to, cím se

clovek liší od ostatních.

Obr.14: Jednotlivé cásti konstrukce Adam (Viz. Príloha)

Ve mne existuje stejný pocet cástí, jako v jakémkoliv jiným cloveku. Odlišující mne

telísko je prítomno i v ostatních lidech, je s tím rozdílem, že není dominující.

Ruznorodost spojitostí vytvárí individualitu každého cloveka. Každý z nás je podobný

konstrukcí Adam vcelku, proto se nazývá „Ben Adam“. „Ben“ v prekladu s hebrejštiny znamená

„syn“, Každý z nás – „syn lidský“, ovšem pri tom se projevuje nejaká ta urcitá zvláštnost Adama

na pozadí celé konstrukce.

Konstrukce Adam, krome tohoto, se delí na sedmdesát cástí – sedmdesát základních

národu sveta. Je to spojeno s existencí v její stavbe sedmi základních parametru:chesed, gvura,

tiferet, necach, chod, esod, malchut. Kabalistické termíny charakterizují duševní vlastnosti, patrící

dané strukture.

Každá z vlastností se skládá z deseti sfirot (pod.cástí) , což úhrnem je sedmdesát

základních parametru konstrukce Adam, oznacených jako „sedmdesát národu sveta“. Všeho na

svete existuje sedmdesát základních vlastností, rozdelených mezi základními národy sveta.

Obr.15: Základní pramatky konstrukce Adam (Viz. Príloha)

Konstrukce Adam se delí na množství ruzných menších konstrukcí, v závislosti od toho,

o cem je rec. Hovoríme li o množství základních prání, to celkem je jich 620.

Prohlížíme li si cloveka (prirozene máme na mysli jeho duši a ne telo), kde se nachází

sedm posledních, konecných prání, 248 vyšších prání a 365 nižších.prání. Celkem je to 620.

Taková to prísná struktura je prítomna v každém z nás.

Lišíme se jeden od druhého, a to již v pocátku. Všichni jsme vzešli ze systému jednotné

duše, mající v sobe 600000 cástí-dílcích duší, mezi kterými nejsou dve identická. Mužeme si

predstavit stavbu této duše i v jiné forme: její konstrukce seshora dolu je rozdelena na roš(hlava)ú

a guf(telo).

Jsou duše, který se vztahují k roš systému Adam Rišon, a jsou duše, vztahující se k guf.

Systém Adam Rišon je v mnohém podobný lidskému telu, majícímu více,méne duležité

orgány a bunky. Bunka, vztahující se k orgánu zraku, je duležitejší než miliarda bunek prstu –

nebot jeden orgán je významnejší druhého.

Podobným zpusobem se projevuje i ruznorodost mezi dušemi. S momentu výstupu

z celkové konstrukce nejsou si rovni. Ovšem v procesu vlastní nápravy každý z nás naplnuje sebe

do výšky Stvoritele.

Vracející se do pocátecného stavu, všichni lidé dosahují jednoho úrovne, na kterém není

nic více ci méne duležitého, a jsou si podobni.

Etapy vývoje prání

Vývoj lidstva behem tisícu let jeho existence – je vývoj a realizace ruzných úrovní

prání. Práve prání a nacházení zpusobu jejich uspokojení i urcují tu ci onu úroven vývoje

civilizace a všeho, co nazýváme technologickým a vedeckým pokrokem.

Díky tomu, že prání se postupne zdokonalují, tj. mení se od menších po vetší, lidstvo

postupuje vpred.

Kabalu delí veškerý komplex lidských prání na pet etap. Jednoduše se lze tyto etapy si

predstavit takto:

- pocátecná prání – sex, jídlo ( receno: „Láska a hlad vládnou svetem“)

- druhá etapa vývoje prání – touha k bohatství

- tretí etapa vývoje prání – snaha k moci a sláve

- ctvrtá etapa vývoje prání – snaha k vedomostem

- pátá etapa vývoje prání – snaha k pochopení Nejvyšší síly

Potreba v sexu a jídle – jsou životní prání, protože je pocitují i zvírata. Dokonce

nacházející se v plné izolaci, clovek pocituje hlad a touhu k pokracování rodu, tj.k sexu.

Prání bohatství a vedomostí – jsou již lidská prání. Proto k jejich uspokojení clovek

se musí nacházet v prostredí sobe podobných – v lidské spolecnosti.

Obr.16: (Viz. Príloha)

Narodí se clovek, jde proces vývoje živocišných a lidských prání, a následne

zjištuje, že jejich realizace jej neuspokojuje. Proto podvedomé, ale skutecné snažení, které

nemuže ihned si uvedomit a zformovat, odchází za hranice tohoto sveta.

Toto prání clovek získává ze shora. Není dáno prírodou, jako životní prání, a

nevyvíjí se pod vlivem spolecnosti, jako lidská prání.

Kabala nazývá tuto úroven prání – práním duševního sveta nebo duší cloveka.

Kabala zkoumá duševní konstrukci, kterou nazýváme „spolecnou duší“. Tato

konstrukce se skládá z 600000 cástí, každá z nich se delí na množství telísek a rozmistují se

uvnitr „pozemských prání“, tj. prání prvních ctyr úrovní.

Tvurce kabaly nazývají spolecnou, rízenou celým vesmírem, sílu, zapojující v sobe

jako skládací, všechny dílcí síly vesmíru.

Vznik nového druhu prání

Souhrn pozemských prání se nazývá v kabale „srdce“. Prání pocítení Vyšší síly (k

duševnímu nebo duševnímu prání), vznikající v nem, se nazývá „bod v srdci“.

Clovek musí behem svého biologického, pozemského života dostihnout plného

naplnení duševního prání. Bude se muset mnohokrát vracet do našeho sveta, dokud tohoto

nedosáhne. Tímto zpusobem, každá generace našeho sveta – to je tech 600000 duší , v rouše

v našem svete.

Každá generace – jsou„stojící v rade“ 600000 duší, pohybující se k naplnení

duševním svetem: telo umírá, a duše se premistuje a pretvárí se jakou roucho do nového tela,

znovu v nem pracuje pro naplnení a tas dál do doby, než na urcité etape svého vývoje se

nenaplní Vyšším svetlem.

Vetšina lidí cítí potrebu, ohranicení v rámci našeho sveta. Patrí tam tvurcí,

intelektuální, kulturní snahy cloveka a potreby výzkumu a pochopení skladby našeho sveta.

Svedcí to o tom, že duše v rouše,v tele techto lidí ješte nedocílila prání k duševnímu – páté

etapy vývoje prání. Tyto typy prání nevyvolávají v telech , ve kterých se zabydlují, úsilí

k tomu, co se nachází za hranicemi našeho sveta.

Ale jsou duše jiného typu. Nacházejí se v bílkovém svete, tato duše vyvolává u

cloveka pritahování k vyššímu a vecnému. Clovek se snaží (stejne i všichni ostatní) spokojit se

s tím, co nám dává svet, ale nic se mu nedarí. Vidí, jak jiní lidé se snaží k shromáždení,

získání, bohatství a úspechu, ale toto vše se mu zdá nic než hrou.

On se zúcastnuje techto „her“, a dost úspešne, ale uspokojení z toho nemá.

Postupne, vyzkouší sebe práve v tomto svete a je zklamaný, clovek zacíná pocitovat, že jeho

duše žádá jiné naplnení. Získajíc , konecne, prání k duševnímu, zacíná clovek cítit, že

pozemským potešením sebe naplnit již nemuže, a proto je život prázdný. A tehdy zapocne

v hledání zdroje naplnení nového – duševního – prání.

Hledání a zklamání – doprovázející nový druh prání, tak charakteristického pro naší

dobu. S poloviny XX. století a dál , vetší a vetší množství lidí získávají vyšší prání duševního,

vyvolávající v cloveku protichudnost, proto že tato vzniká v jeho srdci v kompetenci se všemi

jinými duševními prání.

Tak spouští k cloveku vyšší páté prání,které jej privádí do stavu vnitrního nepohodlí.

Práve v tomto stavu lidé pricházejí k kabale, chtejí vysvetlení, jak naplnit vzniklé

v nich prání k Vyššímu.

Vzhledem tomu, že prání k duševnímu prichází seshora , to objekty našeho sveta

nemohou být jeho plnitelem. Kabala se zabývá tím, že ukazuje cloveku, jak lze naplnit toto

nejvyšší prání, pokud vznikne.

Kabalisté, kterí získali naplnení duševního prání (slovo „kabala“ znamená obdržení),

nazývají toto naplnitel svetlem, presneji, Vyšším svetlem.

Toto Vyšší svetlo se nazývá Stvoritel, proto , že vytvárí prání a sám i jej naplnuje.

Ale jestli u cloveka toto prání nevzniká, to on pokracuje žít jako obycejní lidé v našem svete.

Hledání naplnitele a proces naplnení

Náš život – to je proces stálého hledání. Stále hledáme to, co nás muže uspokojit,

naplnit stále nová a nová naše prání, honící se za jídlem, bohatstvím, sexem, mocí,

vedomostmi. Všechna tato prání vznikají u nás stále a mení jedna druhé. Jejich naplnením se

zabýváme celý život.

Ale mnohým lidem se podarilo v dejinách lidstva naplnit i svoje duševní prání. O

tomto vyprávejí nám ve svých knihách, vyprávejí o hledání naplnitele a procesu naplnení.

Jejich vysvetlení a popisování tohoto procesu obsáhlo celou vedu, kterou nazýváme kabalou. A

tyto lidé se nazývají kabalisté.

Kabalisté nám vysvetlují, že clovek, který se nachází v našem svete, musí naplnit

svoji duši svetlem tak, aby se tato pozvedla na tu duševní úroven, na které se nacházela so

sestoupení a roucha do srdce cloveka, tj.do pozemských prání. Náš úkol spocívá v tom,

abychom navzdory všem ostatním práním , nazývané srdcem cloveka nebo telem cloveka,

jsme mohli naplnit bod v srdci Vyšším svetlem.

Kabalisté hovorí, že naplnení duše svetlem umožní pocítit Vyšší svet. To znamená,

že mužeme žít (pocitovat), nacházejíc se ve Vyšším svete, stejne jako i v našem svete,

soucasne, spojujíc v sobe oba tyto svety. Stav, ve kterém, nacházejíc se v našem svete clovek

v plném rozsahu opravuje a naplnuje svoji duši na nejvyšší duševní úrovni, nazývá se „koncem

nápravy duše“ nebo proste „koncem nápravy“.

Kabala umožnuje – z tohoto momentu, když pocituje u nás snahu k vyššímu a díky

této, získáváme první informaci o kabale – ovládnout metodiku naplnení duše, pocítit stav

plného požitku, vecnosti, absolutního poznání a dokonalosti.

Pri cem se objevuje možnost toto realizovat nyní, v tomto svete, v tomto živote, a

nevracet se znovu a znovu do tohoto „ne nejlepšího“ ze svetu, pobývajíc v hledání a utrpení od

narození až do smrti. Jak je receno: „ Zkus to a presvedc se, jak je prekrásný Stvoritel“.

Vzhledem tomu, že duše se neustále mení, vyvíjí a zdokonalují, to úkol kabaly

spocívá ve vytvorení pro každou generaci procházející jmenovite tuto metodiku ,získávajíc

vyšší naplnení. Proto se tato veda nazývá „kabala“ – získání, které ucí tuto metodiku naplnení

duše svetlem (veda o získání sveta) .

Kabala ucí nás získání Vyššího svetla a jeho plnému naplnení duše, tj. všech prání,

jak srdecných, tak i duševních. Toto je možné, nebot všechna naše prání jsou vytvorena práve

tímto svetlem. A proto jen bezprostrední naplnení jim samým i je schopné nás uspokojit.

Duševní prání – co to je ?

Jestli první ctyri kategorie prání (prání tela – k jídlu, streše nad hlavou, sexu: prání

k bohatství, prání k moci, úcte: prání k vedomostem) jsou nám absolutne srozumitelná a

pocitována, to o duševním prání nemáme žádnou predstavu.

Clovek neví, co to je duševní prání, do té doby, pokud muže uspokojit svá prání od

obklopujícího jej v našem svete. On vidí tyto objekty a presne ví, ceho chtejí dosáhnout. Ale

když u nej vznikne prání k vyššímu, nevidí v našem svete zdroj, který by byl schopen toto

prání naplnit.

Clovek se nachází ve stavu bezmocnosti a rozpacitosti: nepocituje chut k životu,

není cím jej naplnit. Je mu proste špatne, Jeho neco nekam „táhne“. Ale kam? Neví kam se má

obrátit, vždyt zdroj požitku není viden. Clovek má nejakou tu možnost na nejaký cas

zapomenout, což, jako pravidlo, i delá.

V detství si klademe otázku:“ Proc vlastne žijeme?“ Pak prichází období dospelosti,

a hormony dospívání potlacují tuto otázku, potlacují prání najít smysl a zdroj života. Naše

sexuální, intelektuální touhy odvádí nás od tohoto rešení (odpovedi). No pozdeji tato otázka

znovu vzniká a znovu nás dráždí. Ale ten, kdo trvale žádá odpoved, kdo není ve stavu zaplnit

vznikající prázdnotu, to prichází ke kabale, presneji jeho privádejí seshora: prichází cas

naplnení lidské duše.

Duševní prostranství

Když telo cloveka umírá, duše se premistuje do nove rodícího se tela. Z jednoho

života do druhého, v duši se postupne shromažduje pripravenost ke svému projevení se

v cloveku. Mnohé životy clovek prožívá, nepocitujíc svoji duši – snahu k Vyššímu svetu.

Neplette si to se svetským, pozemským „usilování k povýšenému“, pod tímto se obycejne

rozumí výtvarnictví, poezie, hudba, umení.

Clovek pocituje projevení duše jako nové prání, úsilí, jako prázdnotu, kterou neví

cím zaplnit. Z tohoto momentu zacíná hledání, které urcite musí privést ke kabale. Tak

privádejí ke kabale všechny lidi ve svete, proto, že kabala – jediná metodika naplnení duše.

Duševní prostor – je prostor vlastností, podobných fyzikálnímu poli, s maximálním

jeho projevení v centru a oslabováním od centra k okraji, až do úplného zmizení této vlastnosti

na hranici, za kterou zacíná náš svet.

Meníc svoje vlastnosti ve vztahu rídící síly, clovek se muže pohybovat v duševním

prostoru: ruznost vlastností cloveka a rízené síly vyvolává vzájemné vyloucení mezi sebou a

podobnost jejich vlastností je sbližuje. Plná shoda vlastností privádí ke sloucení.

V našem výchozím stavu, jsme protikladem vlastnostem rídící síly, proto se

nacházíme úplne mimo toto pole a nepocitujeme ji. Po pocátecné etape prípravy, získává

clovek první,nejminimálnejší podobnost rídící síle, což vyvolává prechod hranice z našeho

vyššího sveta do duševního, získání cítení Vyššího sveta.

Dále zacíná duševní cesta, kdy clovek ocividne pocituje rídící sílu (Stvoritele) a cítí

rozdílnost svých vlastností vuci jí, vedome se napravuje a približuje se k podobnosti její

vlastnosti.

Tato cesta postupného sbližování s Vyšší rídící sílou (Stvoritelem) podobností

vlastností se skládá z následné nápravy, zámeny 620 egoistických vlastností cloveka na

altruistické . V kabale se popisuje toto jako vzestup (ve svých vlastnostech) po 620 stupních.

Kabala popisuje tyto stupne, jejich zvláštnosti, metody nápravy prání na každém

z techto stupnic. Výsledkem je, že clovek pokaždé pochopí nové pocítení Stvoritele. Clovek je

povinen postupne napravit v sobe všechna 620 svých prání, tj.dojít pres všech 620 stupnic ,

nacházet se ve svém pozemském tele, žijíc v tomto svete.

Poté, jakmile clovek ukoncí svuj vzestup po duševních schodech, plne se ztotožní

s duší. Proto zmizí nutnost se znovu vracet do materiálního sveta a v roucho v tele.

Smrt cloveka – smrt tela nebo duše?

Clovek neumírá, ale jeho biologické telo. Nejdríve všichni pocitujeme jen naše telopozemská

prání. Potom v nás vzniká prání k vyššímu.

Není to pozemské prání, ale zacátek duševního – prání dosáhnutí úrovne rídící vše síly –

Stvoritele. Pokud clovek vyvíjí v sobe toto prání, to, krome vlastností (prání) svého tela zacíná

pocitovat svoji duši – cást vlastniostí Stvoritele v sobe.

Pokud se napravuje tak, že prání duševního potlacuje prání tela, a telo se plne ztotocní

s duší, to clovek cítí odumírání tela, jako by odkládání svršku s duše. Umírá telo, ale clovek se cítí

odtržený od tela ješte pri živote v nem.

Pokud žijeme uvnitre prání našeho sveta (sex, strava, bohatství, moc, vedomosti), to

získáváme naplnení pres naše telo,tj. pres pet telesných orgánu pocitu. Mužeme dráždit náš mozek

elektrickými impusy, vysílat signály pres vžité v nem elektrody, a pocitovat uspokojení, jako

získáné námi pres pet orgánu pocitu. V tomto prípade prímo pusobíme na centra uspokojení,

vysílajíc do nich stejný signál, který oni prijmají od recentoru našich peti orgánu pocitu.

Je to príklad pusobení na pres orgány pocitu, le bezprostredne pres centra uspokojení,

do kterého i pricházejí všechny signály.

Duše,zástena a požitek

Duševní prání získáváme ne pres naše telo, ale bezpostredne výše. Pro naplnení je též nutný

orgán pocitu. Tento se nazývá „zástenou“ (obrazovkou). Jakmile tento orgán pocitu se objeví v cloveku, to

ten zacíná pres nej pocitovat požitek.

Sámotný požitek se nazývá Vyšším svetlem. Pres zástenu svetlo vchází do našeho prání se jim

potešit. Samotné prání potešit se Vyšším svetlem se i nazývá duší. Svetlo jako zdroj požitku se pocituje jen

tehdy, když clovek získává doplnující orgán pocitu, schopný zachytit toto Vyšší svetlo.

Všechny komponenty: svetlo(požitek), zástena (príjmac) a duše (príjemce)- žádným zpusobem

s našim pozemským telem nejsou spojeny. Proto je bezvýznamné, nachází li se clovek v pozemském tele ci

nikoliv. Jakmile jenom vzniká spojení cloveka s Vyšším svetlem, zacíná se nim kontaktovat, napravuje

sebe tak, aby se mohl naplnit tímto svetlem. Postupná náprava k Vyššímu svetlu i odpovídající naplnení jim

se nazývá duševním vzestupem.

V tomto,ovládajícího celéloveka , procesu se telu udeluje pozornost jen jako k prostredku pro

duševní vzestup. Jinak,tato,jiný zájem nepredstavuje. Malý požitek ve srovnání s velkým se absolutne

nepocituje: jepotlacován velkým.

Proto, i když se kabalista nachází v tom že svete, co i my, on, v principu již žije ve Vyšším svete.

Ale vzhledem tomu, že jeho svet není námi pocitován, to všechna jeho vnímání sveta jsou pro nás skrytá,

tajná, postranná, tj.nacázející se na jiné strane zásteny.

Když se clovek ztotožní se svojí duší a ne se svým pozemským telem, to smrt tohoto tela se vnímá

jako výmena oblecení. Jeho pocity, které získal v tomto svete se nemení, a ten svet, ve kterém již žije,

zustává s nim i po smrti pozemského tela. Ukoncit, po zámyslu Vyšší rídící síly, svoje pozemské

putování,tj. docílit plného ztotožnení s touto sílou, muže a musí každý ze žijících na Zemi.

„ Pozemské“ a „duševní“ orgány pocitu

Ridáme se s peti orgány pocitu : zrak, sluch, jemný cich, chut a hmat. Pres tyto

získáváme do sebe, jako do cerné skrínky, nejakou vnejší informaci. Informaci, která prichází do

mozku, zpracovává se a vydává podobu souhrného obrazu okolního sveta. Tyto pocity se nazývají

„tento svet“ nebo „muj svet“. Budeme li hovorit presne, to nevím, co cítí vne sebe. Já jen urcují

svoji reakci na nejaké to vnejší pusobení.

Náš orgán sluchu je složen tak, že membrána otdeluje vnejší prostredí od vnitrního.

Membrána muže být bud více ci méne citlovou, zdravou a nebo nakaženou. V závislosti od tohoto

vnímáme zvuk jako silný, slabý, vysoký, nízký , a nebo vubec nemusí být prítomný.

Jaký zvuk uslyším, nezáleží na tom jaký je zvencí, ale od zarízení mého orgánu chápání.,tj.

závisí od mých kvalit. Pocituji ne venkovní chvení, ale reakci mého senzoru na nej. Já neco uvnitr

sebe vnímám a ríkam, že je to vnejší zvuk. To samé se týká všech ostatních našich pocitu.

Výsledne se vyjasnuje, že jsme absolutne uzavrený systém: každý z nác pocituje svoje

vnitrní reakce na vnejší, nám neznámé pusobení. A my nikdy nemužeme objektivne pocítit dení

vne nás. A vše, co pocitujeme – je jen díky tomu, že naše orgány pocitu, vodice, mozek, centra

chápání takto, a ne jinak, zpracovaly a predstavily nám informaci. Vne sebe nevíme jaká je. Jsme

uzavreni do sebe.

Idea o cloveku jako o mikrosvete, tolikrát objevující se ve filozofické lierature

dávné a nové doby, nemá tak hlubokého vysvetlení,jako v kabale.

S.N.Bulgakov 54/ . „Nevecerní Svetlo“

Co mi dává doplnující, vedome získaný orgán pocitu – zástena? Umožnuje mi získavat

informaci ne pres mých pet prírodných orgánu pocitu do mého egoistického prání (pochopit dení

jen s výhodou pro sebe, tj.neobjektivne), ale bezprostredne a objektivne. Tímto zpusobem

vycházím na pravdivé, nezkažené mými výpocty pochopení absolutního, objektivního vesmíru.

Práve toto nám i dává veda kabala. Pusobí plne na vedeckém základe, s opakovatelnými

zkušenostmi, zafixovanými údaji, vybavováním výsledku a podobne., jako u jakékoliv vedy.

Kabala nemá žádný vztah k náboženství. Žádná náboženství neucí kabale, vždyt otvírá cloveku

pravdivý vesmír, v kterém jednotná rídící síla si preje jen jedno – dovést cloveka k vlastní podobe.

Gematrie duše

Jestli dva kabalisté si prectou jedno a totéž popsání Vyššího sveta, to pocítejí nejaký ten

její obraz. Ale jak potom mužou porovnávat svoje pocity? Vždyt u každého z nich jsou svoje

pocity, uvnitr jeho duše, odpovídající jeho vnitrním vlastnostem.

Jestli jeden kabalista je výše než ten drhý na duševní úrovni (hloubka) chápání (

v kabale to znamená, že má vetší „zástenu“),to, ovšem se otevrené, znázornené obrazy se budou

lišit vetším pochopením dení.

Kvalita duše – to je souhrn jeho vlastností. V našem svete u každého cloveka v jeho

povaze se nachází celý soubor vlastností, dobrých a špatných, ale u každého se tyto nacházejí

v ruzných proporcí. Studujíc kabalu, je možné presne zjistit konstrukci duše, její soubor prání,

presne popsat a zformulovat její strukturu.

Kabala hovorí, že Stvoritelem byla vytvorena jen jedna konstrukce, jedno prání – duše,

nazývající se uAdam“. Ale v ní lze vydelit 600000 cástí – zafixovaných struktur, dílcích duší.

V každé duši (jak v celkové tak i v dílcí) existují 620 vnitrních cástí, dílcích prání. Jejich vzájemné

spojení urcuje strukturu duše.

Každá urcující struktura duše nebo každá dílcí duše, získává svuj název dle své základní,

charakteristické jen pro ní, kvality. Název odráží císelne – kolik napravených vlastností a naplnení

bylo dosáhnuto duší. Císelný význam této úrovne duše se nazývá gamtarie.

Pochopení se stává absolutním

Výsledkem své nápravy, všechny duše se spojují do jené spolecné duše „Adam“. A

tehdy mezi nimi vzniká plné propojení, jako v jednom systému. Tato konstrukce spolecné duše

plne spojuje všechny duše takovým zpusobem, že výsledkem spojení do jedné duše je, že každá

z nich pocižuje to, co pocitují všechny spolecne. A potom se pochopení stává absolutním. Tento

stav se nazývá „ konecným napravením se“. Tato spolecná duše, tvorení, vyrovnává se dle svých

vlastností a naplnení s jednotnou rídící silou, stává se rovnou Stvoriteli.

Obr.17 : Prání Tohoto sveta (Viz. Príloha)

Tyto stavy jsou všechny duše povinn docílit ne pozdeji 6000 let od výchozího bodu

„stvorení sveta“,tj. od prvního se projevení v cloveku obrácení k Vyššímu svetu. 2008 rok

odpovídá 5769 roku od „stvorení sveta“. Ale naše úsilí mohou zkrátit tuto dobu nekolikanásobne.

Kabala – veda o získání požitku

Pojem požitek se v kabale rozumí naplnení prání v jakýkoliv jejich projevech:

materiálních, morálních, intelektuálních, fyzických. Mimo tohoto, se má na mysli požitek

(naplnení) absolutní, neprestávající, vecný, dokonalý a plný.

Požitek se pocituje jen v souladu velmi silného prání – když je jasné, co si preješ – a pri

plné neprítpmnosti žádoucího. Získaný požitek ihned zmenšuje prání, co ve své rade zmenšuje i

požitek.

Maximální požitek se pocituje pri prvním kontaktu prejícího se žádoucím, podobne jako

pri prvním kousku jídla jej pocituješ v ústech. Následne ztrácí se hlad, prání se zmenšuje, probíhá

nasycení. A již nepocituješ požitek od každého kouska jídla jak tomu bylo na zacátku obeda. Proto

gurmáni si na konec obeda nechávají nejmlsnejší jídla, aby obnovili zmnšené prání velkým

požitkem.

Zacneme li zkoumat naše požitky (vedomosti, moc, bohatství, sex a jídlo), to zjistíme, že se

všechny zmenšují pri naplnení, nasycení, získání žádoucího. Nezrídka clovek pracuje desítky let,

aby získal žádoucí, ale po jeho získání, ztrácí pocit požitku.

Práve ztráta pocitu požitku vyvolává v nás elán v hledání v hledání nových požitku.

Reklama, móda a tak podobne nabízejí nám nová prání, a honba za jejich naplnení nás plne unáší,

proto, že jsme okoušení požitkem. Po získání žádoucího nám opet chybí honba za novým

požitkem. A tento proces je nekonecný. Proto clovek se nikdy neukojí: nachází se ve stálém

pohybu.

Požitek – to není nic jiného, než jako podobnost vlastnostem Stvoritele.

Rabín J. Ašlag

Kabala otvírá cloveku možnost získání nezmizejících požitku: vecných, absolutních,

dokonalých, otvírající se jako neprestávající požitek, klid a dokonalost. Proto tato metoda se i

nazvývá „veda obdržet“ (získat). Této technice obdržení se ucíme u samotné Vyšší síly. Dovoluje

nám pocítit soucasne prání i požitek, aby netlumily jeden druhého. Vzhledem tomu, že není

mezera mezi práním a naplnením, nacházíme se ve stálem klidu a požitku.

54/ Sergej Nikolajevic Bulgakov (1871-1944), ruský filozof a bohaslov, ekonom, publicista, verejný cinitel

Socium a kabala

Náš svet – to je jednotný organizmus, jehož všechny elementy se podrizují spolecnému

zákonu. Pro zachování života každý organizmus musí nutne zabezpecit a podporovat existenci

každé bunky a každého orgánu.

Nehlede na to, že jednotlivé clánky živého systému musí mít známý podíl

samostatnosti, její normální funkcnost je možná jen pri jejich spolecne, sladené cinnosti, když se

všichni doplnují a upravují jeden druhého.

Jednotný zákon vzájemné cinnosti má sílu uvnitr každého živého tela, nemene

podrizujíc se principu: „jeden pro všechny“, nebo „altruizmus“. V procesu dení života , jednotlive

skládající organizmus cásti musí „ustupovat“, „pomáhat“ jedna druhé, pusobit jedna na druhou.

Zbavíc se jednotného altruistického rízení, bunky prerustají do rakovinových a umrtvují jak celé

telo tak i samy sebe.

Vývoj, rozmnožování a realizace vnitrního programu bunky je možné jen za podmínek

její integrace do jednotného tela, každý element, který ví o potrebách druhého , cestou ústupku

napomáhá jejich uspokojení.

Spolecná zákonamernost, které se podrizuje celá živá príroda, bezprostredne kontroluje

procesy,v ní probíhající, a potlacují egoistickou funkcnost, ze které se skládají. Ten samý princip

pusobí i v neživé prírode, bez neho by nebyla možná existence ani krystalystické mrížky tvrdého

tela, ani vzájemná cinnost atomu vubec. Zákon stabilne životne cinného jakéhokoliv systému se

zakládá na tom, že každá jeho cást, budoucí egoistickou, analyzuje sebe kvuli spolecnému cíly –

podpore existence celého systému a sebe v nem.

Jeden z ukazatelu dokonalosti jakéhokoliv prírodního objektu je jeho harmonická,

vzájemná soucinnost s dalšími elementy ve spolecném systému prírody. Tato stránka výzkumu

sveta nebyla pro vedu snadnou.

Probíhající stovky let, množství vedeckých prístupu, které byly hlavne zamereny na

výzkum detailu, a ne na vzájemnou spojitost vcelku, neúspešne , jedny s druhými, byly

obmenovány. Jen v nedávné dobe nutnost analýzy globálních procesu privedla k formování

vedeckého obrazu vzájemné závislosti cástí prírody, a hloubka jejich predešlé detailne analýzy

ješte jednou zduraznila zvláštní povahu tohoto vzájemného spojení.

Prícina plná protikladu cloveka vuci Prírode, je v jeho nepochopení programu a úmyslu

Prírody.

M. Laitmann

Ocividne, u prírody, jako u celku, je stanovený vyšší cíl, a ten se skládá z privedení cloveka

( s nim i nejvíce nižších úrovní) k dokonalosti a vecnosti.

Egoizmus je soucástí našeho sveta, jeho ruzné duhy – neživý, živocišný, životný, clovek –

se liší mezi sebou velicinou prání naplnení. V neživém, rostlinném a životním – toto prání není

velké, jeho nositel potrebuje jen to, co je nutné pro podporu existence, která se nehodnotí jako

egoistická.

Egoizmem se nazývá síla, prekážející zapojení cloveka do prírodního celku a marící jeho

soucinnost s ostatními lidmi dle modelu bunek živého organizmu – s cílem privedení sebe

k odpovídajícímu spolecnému zákonu prírody.

Na rozdíl od prání na neživé, rostlinné a životní úrovni , prání cloveka neustále narustají, o

cem svedcí neuzavrený proces vývoje tvorení. Prírodní predpoklady cloveka nejsou prísne

predurceny, formují se pusobením spolecnosti (výchovou, vzdeláním, kulturním vývojem).

V cloveku se prání získávat vyvíjí natolik, že vychází za rámec potreby, nutné pro

existenci. Toto se projevuje ve vztahu k jídlu, sexu, fyzickému komfortu, v honbe za bohatstvím,

mocí, uznání, slávou, vedomostmi.

Mimo cloveka, ani jedno stvorení v prírode nemá vztah k okolí se zámerem zpusobit

škodu, zneužít, podrobit opotrebování. S výjimkou cloveka, ani jedno stvorení nepocituje

uspokojení z potlacení okolí, mít požitek t neštestí a utrpení sobe podobných.

Egoizmus – to první prícina rakoviny duše.

V.A. Suchomlinskij 55/

Egoistické využití lidských prání, tj., s cílem osobního povýšení nad ostatními, privádí ke

ztráte rovnováhy s okolním svetem. Náš egoizmus – jediná znicující síla, proto svet nemuže

existovat, pokud clovek v dalším nezmení svuj vztah ke svému prostredí spolužijících a sobe

podobných.

Rust egoizmu, z jedné strany, urcuje pokrok lidstva. Spolecne s tím, egoizmus, projevující

se jako protiklad prírode místo její podobnosti, vyvolává negativní procesy v individualizmu a

spolecnosti, a privádí lidstvo ke globální krizi.

Deprese, stále narustající spotreba drog, rozpad rodiny, teror, neovladatelnost

spolecenských rádu, nebezpecí použití jaderných zbraní, ekologické katastrofy jsou projevem této

krize.

Prevratný moment se objevil v dobe, kdy lidstvo došlo ve svém vývoji do stavu

spojeného systému, což melo za následek rozpor mezi egoistickým chováním cloveka a jeho

zapojení do spolecnosti. Nebot krize vznikla jako výsledek protikladu egoizmu cloveka vuci

spolecnému zákonu prírody, a ne jako dusledek jeho nekontrolovatelného vmešování do prírody

nebo nerovnomerného rozmístení její zdroju, to muže lidstvo privést k rovnováze jen osobní

zmena ke spolecnosti – z egoistické na altruistickou.

Clovek prestává následovat prírodu na úrovni zámeru a na této stejné úrovni,

odpovídající, se musí napravit. I dnes žijeme uvnitr svého zámeru, ale ono je egoistické,a proto

hledíme na svet práve skrz prizma samolibe.

Se zmizením zámeru clovek umírá. Známý kabalista minulého století Baal Sulam píše, že

síla života se urcuje pouze zámerem. Nakolik je velké prání cloveka si vzít vše z tohoto sveta,

natolik intenzivne v nem existuje, natolik aktivne chápe a pocituje tento svet.

Pocitování sebe a sveta se reguluje, výjimecne, silou zámeru, amplituda kolébání je závislá

na velikosti požitku, lásky k životu, nasycení. Cím více je v cloveku zámeru, tím více je schopný

života, radostného, veselého, energického a touhy v sobe pocitující. Primerene, jediné, co nutne

potrebujeme – je nalezení správného zámeru k pochopení zákonu prírody.

V cloveku je vše vytvoreno prírodou v optimálním vztahu. Potrebujeme jen presné

doladení na správný zámer (jako presné doladení hudebního nástroje zajištuje cistý zvuk). Dle

míry „naladení“ zjištujeme, že všechny naše vlastnosti, prání a veškerý egoizmus zacíná pricházet

v harmonicky odpovídající zákon prírody.

Každý okamžik clovek bud touží nebo tvorí, jev¨co nicí. Svet je naplnen protikladnými

myšlenkami, srdce bije neustále , stejne je stálý puls myšlenky. Clovek bud tvorí, nebo nicí. Jestli

myšlenka je energie a ona se nerozpadá, tak lidstvo sebevíce je zodpovedné za každou mysl! Lidé si

myslí, že jejich mysl je malá a niceho nemuže docílit. Mezi tím, je potenciál mysli velký, a pro mysl

není ani prostor, ani cas. Ale myslící neusporádane jsou podobni tem co mávají rukama ve tme a

nevidíc jaký predmet zachytí.

N.K. Jerich 56/

Proto nemá smysl se starat o neco-cokoliv, mimo správného zámeru Nežádá se od nás

žádná praktická cinnost na úrovni vzájemných vztahu. Musíme jen zmenit vlastní pochopení

55/ Suchomlinskij Vasilij Alexandrovic (1918 – 1970) pedagog, clen-dopisovatel APV SSSR

56/ Rerich Nikolaj Konstantinovic (1874 – 1947), ruský malír, divadelní umelec, archeolog,

cestovatel,spisovatel, filozof

druhého cloveka, a z tohoto nového pocitu se i budou odvíjet tá ci jiná cinnost. Miluji li

svoje díte, to udelám kvuli nemu vše. Do jaké míry mám rád cloveka, do té si preji mu prinášet

dobro.

Kdyby místo toho, abychom uskutecnili ty ci ony ciny, mysleli jeden na druhého,

pocitujíc péci, lásku a vzájemné propojení, to nedostatky tohoto sveta by se naplnovaly,

výjimecne, cinností naší mysli. Všechny sestavující skutecnosti fungují na úrovni instinktu – jen

clovek ovládá svobodou urcovat svuj vztah k jiným. Práve náš vztah k nejbližšímu z nás delá lidi.

Svet mužeme napravit jenom prostrednictvím mysle. Výsledkem bude, že i rostlinný, a

živocišný svet príjme svuj správný tvar, vyrešiv tímto problémy ekologie. Flóra a fauna trpí ne od

negativního fyzického vmešování cloveka, ale od negativní myšlenkovitého pusobení z jeho

strany.

Myšlenkovitý – znamená, smyslový. Zde není zapotrebí velké moudrosti, vysoce

vyvinutého intelektu, specializovaného ucení, rec je jen o tom, abychom krátce a dostupne

vysvetlili cloveku duvody jeho utrpení.

Uslyšet o tom to chce každý, nebot každého cloveka vzrušuje prícina jeho utrpení,

neúspech v jednáních. Na toto je jednoduché vysvetlení a souhlasí s nim všechna náboženství a

duševní metodiky: jsme pohlceni vlastním egoizmem a nenávidíme jeden druhého.

O tomto hovorí všechna ucení, ovšem kabala se liší tím, že kvalitativne a zevnitr

vysvetluje, odbud prichází prícina utrpení a jak na dané etape lze tuto situaci zmenit, abychom se

ji vyhnuli.

Bylo by spravedlivé se zeptat lidstva, na kolik desítek milionu obetí ocenuje

premenu vedomí?

N.K. Rerich

Jak by se nám nezdálo bezvýznamné s pohledu materiálního prístupu, jak by se nám

neprícili hezká, ale otrepaná hesla o správném vztahu k bližnímu, fakt zustává faktem: lidstvo,

konec koncu, musí pochopit – již na úkor velkých strádání – že náprava vlastní prírody je pro nej

neodkladnou nutností.

Clovek vždy odstrkoval od sebe tuto myšlenku, odmítal pochopit, že práve v lásce

k bližnímu je cíl jeho existence na tomto svete, a pouze altruistický vztah ke spolecnosti privádí

do souladu s jednotným zákonem prírody, jeho podobnosti Stvoriteli.

Pokud nenávidím, odebírám u sebe neco: jestli miluji, obohacuji se tím, že

miluji. Lidská nenávist – pomalá sebevražda, sobeckost – je nejvetší chudoba

živého stvorení.

F. Shiller 57/

Program tvorení se skládá z toho, že každý z nás, dríve nebo pozdeji, ale dle své vule,

vlastního prání dosahuje cíle: a jmenovite – clovek, i s nim i nejnižší úrovne prírody, prijdou do

stavu vecnosti a dokonalosti.

V prubehu dejin lidstvo nevyzkoušelo množství metod nápravy (docílení lásky

k bližnímu): od nasazování náboženské výchovy po komunistické rády všespolecenské rovnosti.

Ovšem, my vidíme, že násilním zpusobem docílit spojení nelze.

Pokud clovek nepochopí, že je nedílnou cástí celého organizmu, pokud neuvidí

zkaženost své egoistické povahy a nepochopí, že v celé prírode jen on je nenapraveným

elementem, nemuže se zmenit. Uvedomení si egoizmu, jako zla je možné jen pod vlivem

spolecnosti a kabalistických zdroju, a i v tomto je rozdíl kabaly od jiných podobných metod.

57/ Iogann Kristof Fridrich Shiller (1759 – 1805), nemecký básník, dramaturg a teoretik umení

Vzdelání.

Jestli pod hrozbou vyhubení lidstva, toto pochopí, že rešení problému spocívá,

výjimecne, v boji s vlastním egoizmem, to lidé úmelec se zacnou jeden k druhému chovat jako

z láskou. Co to dá?

Clovek je podrízen moci spolecnosti. Aby si získali úctu okolí, je ochoten vykonat to, co

se predstavuje jako pochvalném, prináší uznaní v ocích sobe podobných a vládnoucích.

V podstate, ke všemu, co vykonáváme v živote, nás zavazují vztahy spolecnosti. Tato nám diktuje,

tak zvaný „sortiment chování“, tj. soubor prostredku, umožnující pocítit, její úspechy a mohutnost.

Jen celé lidstvo vcelku je puvodním clovekem, a individ. muže se

doopravdy radovat a užívat jen tehdy, má li odvahu cítit se spolecne se všemi.

I.V. Ghete

Primerene, jestli spolecnost umelým zpusobem zmení svoji tvár, jestli kolem zacnou

hlásat lásku lidí jeden k druhému, to clovek kvuli docílení všeobecného uznání , proti své vuli

prenese tyto vlastnosti do svého jednání a ciny. Tímto zpusobem, umelé postupy ve spolecnosti se

predávají každému jejímu clenu formou životního cíle a normy chování.

Ovšem toto je nedostacující: zmeny vztahu k okolí musí být uskutecneno s cílem získání

vlastností Stvoritele, pro to je nutné, mimo jiné, ješte i císt kabalistické zdroje, nebot, tyto mají

v sobe zvláštní vliv na cloveka. Toto píše Baal Sulam:

Proc kabalisté zavázali každého ucit se kabale? Proto, že v ucení kabaly je taková

velká síla, kterou by meli poznat všichni. Tato síla prichází ke každému, kdo studuje tuto vedu.

Studující kabalu, i když ješte zatím nechápou co se ucí, díky prání pochopení

uceného, privolávají na sebe svetlo, obklopující jejich duše.

Toto probíhá proto, že každý clovek je povinen dosáhnout svého konecného,

napraveného stavu, když získává nádherná, vecná a dokonalá duševní pochopení, predem

pripravená Stvoritelem, by jimi nadelil každého z nás.

Když clovek studuje kabalu (dokonce i když ješte nemá napravitelná prání, schopných

se naplnit svetlem) to pojmenovává v dobe ucení duševní objekty, i jejich cinnost, mající vztah

k jeho duši, to obklopující jeho duši svetlo již jej osvecuje na urcitém stupni, jeho duši ne

v rouše.

Osvícení, které clovek získává v dobe ucení kabaly, pritahuje k nemu obklopující svetlo,

napravující jej svým vnejší svetelností a približuje cloveka k dokonalosti a vecnosti.

Kabala nezavrhuje jiné druhy cinnosti a neodmítá ani jedinou metodiku. Je nutné spojit

úsilí všech mravnostních ucení, abychom ovlivnili svet s cílem prehodnocení stupnice hodnot.

Musíme zmenit myšlení lidí: musíme, aby pochopili, že problémy ekologie, kultury,

výchovy, bezpecnosti jsou výsledkem neodpovídajících lidských kvalit vlastnostem prírody a

Stvoritele. Co by clovek nedelal, on vidí, že trpí nezdar v té síle, že porušuje jednotný zákon

prírody – zákon altruistické soucinnosti cástí živého organizmu.

Altruizmus – jsou ciny, namírené ne na vzájemnou pomoc, ale na spojení

všech k podobe Stvoritele.

M. Laitmann

Program vývoje lidstva byl zadán dríve, jen se nám otvírá za pomocí kabalistu,

dostupnejší každému, kdo si toto preje.

Duvody odhalení kabaly v soucasném svete.

Koncem dvacátého století ve svete probehly podstatné zmeny. „Kniha Zoar“ hovorí, že

pocínaje touto dobou i další, bude se lidstvo približovat ke stavu plné dezorientace. Lidé pochopí,

že chybovali behem tisícu let svého vývoje, vyzkoušev všemožné jeho smery: kulturní, vzdelávací,

technologické, sociální. Ani jeden z nich neprivedl cloveka k žádoucí

výsledku.

I, jak je receno v „Knize Zoar“, v této dobe zacíná všeobecná krize: staleté rodinné

stability se narušují, clovek nenachází sebe jako osobnost a je nucen se uchylovat k drogám, aby

nepocitoval tu bolest, kterou prináší život. Práve v tomto stavu se i musí odhalit veda kabala, aby

ukázala všemu svetu cestu vývoje, procházející ne v plošnosti tohoto sveta, ale vedoucí výš, do

duševního. Práve proto kabala se nyní stala tak „módní“. Ve skutecnosti , to není móda, ale

proces, který s dobou bude nabírat vetší a vetší moc. Lidé postupne zacnou chápat, co je skutecná

kabala.

Cas jednat 58/

Již delší dobu pocit zodpovednosti me podbízí k tomu, abych prezentoval širokému

kruhu spolecnosti pravdivé údaje o vede kabala.

Pred vznikem knihtisku povrchní obsahem knihy se proste neobjevovaly, nebot nemelo

smysl utrácet velké peníze prepisovateli za zboží, po kterém není poptávka.

Z druhé strany, kabalisté se snažili skrývat kabalistické vedomosti od tech, kdo

doopravdy v nich nemel potrebu. Proto jestli kabalistické knihy se objevovaly, tak byly pravdivé.

S objevením knihtisku se ve svete rozšírila nemoc „psaní knih“. Pro rozmnožování

svých knih již spisovatelé nemeli potrebu najímat si drahé prepisovatele. Cena knihy spadla a pro

nezodpovedné pisálky se otevrela možnost „delat“ knihy pro uspokojení potreby kapsy a hledání

již známého.

V dusledku tohoto, se objevili ruzného rodu „odborníci“, vydávající kvuli hledání slávy

a bohatství (každý – dle jim vybrané oblasti) vše, co bylo možné. Mezi nimi jsou znalci, kterí

jakoby znali smysl knih a proto diktovali spolecnosti, jaké knihy jsou duležité.

V posledním desetiletí podobní „znalci“ se ujali kabaly, nechápající, že predat tyto

vedomosti muže jen ten, který je získal z úst uznávaného ucitele-kabalisty. 59/

Ale „znalci“ kabaly“ potrebují popularitu a peníze, a proto se zacaly množit knihy, jejíž

autori, bez nejaké hlubší prípravy u ucitele - autority , bez duslednejšího studia zdroju, píší a

vydávají svoje absolutne negramotné spisy, neuvedomující si rozmeru škody, která se ješte násobí

i u dalších generací.

Proto, u spolecnosti úplne zvrácené reální hodnotou pravdy, se objevila taková

snadnost názoru a hodnocení, že každý, kdo ve volném case zalistoval kabalistickým textem, mohl

si udelat závery o vede, zasvecené zkoumání skryté cásti vesmíru.

To jsou duvody a donutili me pootevrít pravdivé zdroje kabaly širokému okruhu

ctenáru.

58/ Clánek byl napsán známým kabalistou minulého století Baal Sulamem. Byl preložen do ruštiny a

adoptovaný pro soucasnou generaci vedcem-kabalistou, rabínem M.Laitmanem

59/ Kabalista – clovek ovládající dodatecným, duševním orgánem pocítení – „zásteny“, umožnující zkoumat

pusobení Nejvyššího sveta na sobe.

Podmínky prozrazení kabalistických vedomostí 60/

Existují tri duvody zatajení kabalistických vedomostí:

- není nezbytností

- není možné

- osobní tajemství Stvoritele

Kabala nemá ani jeden sebemenší detail, na který by nebyly soucasne uvaleny tyto tri

duhy zákazu prozrazení. Povolení na prozrazení jakékoliv vedomosti se obdrží jen pri

vyhovení všech trí zákazu.

Zákaz „Není nezbytností“ pripouští prozrazení vedomostí jen v prípade

prokazatelné prospešnosti spolecnosti. Kabala se rídí principem „zvetšující vedomostí –

zvetšuje zármutek“ (Koelet, 1: 18). Pokud vedomosti jsou v rukou nedustojných, morálne

nízkých lidí, mohou být zneužity ke škode spolecnosti. Vidíme výsledek nekontrolovatelného

odhalení vedomostí v našem neklidném živote – v teroru, ve výrobe jaderných zbraní, v hrozbe

znicení.

Prícina se skrývá v tom, že vetšina lidí uprednostnuje jednat dle principu : „A co

z toho?“, tj. bez myšlenkovite a lehkomyslne se chovají k šírení vedomostí, ve kterých není

nutnost. Práve oni jsou zdrojem mnohých strádání na svete. Proto kabalisté prijímali mezi žáky

jen toho, kdo byl schopen uchovat vedomosti a nezverejnovat je, pokud to není nutné.

Zákaz „Není možné“ vychází z ohranicenosti jazyka, neschopného predat citlivé

duševní, jasne námi nepocítené pojmy. Vzhledem tomu, že všechny slovní snahy jsou

odsouzeny k nezdaru a vedou k chybným predstavám, svádející, zájemce , ze správné cesty.

Otevírání techto vedomostí muže jen kabalista, který dosáhl vysokého duševního úrovne a

ovládající zvláštní vlastnost otevírání vyšších vedomostí v pochopující forme.

Podmínky výkladu kabalistických vedomostí není závislé na úrovni znalostí

kabalisty, ale na vlastnosti jeho duše, jeho schopnosti prenést nepocítené ostatním. A jen pri

této schopnosti, získává povolení k prozrazení urcité cásti kabaly.

Proto, pred „Knihou Zoar“ 61/ není možné nalézt ani jeden fundamentální sebraný

spis o kabale. Ty, co existují, obsahují jen mlhavé, nedbale vyložené náznaky.

Od doby RAŠBI 62/ (II. stol. n.s.)jen ARI 63/ (XVI. stol.. n.s.) bylo povoleno

zverejnení ješte jedné cásti kabaly, i když je možné, že úroven znalostí kabalistu, žijících pred

ARI, byla nemnoho vyšší, ovšem, z již uvedeného duvodu, nebylo dovoleno otevírat svoje

vedomosti. Proto se snažili vyvarovat psaní a tisknutí cehokoliv, s výjímkou mlhavých

poznámek. Z tohoto duvodu, od doby objevení se knih ARI, týkající se kabaly, studuje se jen

„Kniha Zoar“ a knihy ARI.

Studium „Knihy Zoar“ v naší dobe je naléhave nutné na obranu proti

zlu, proto zverejnení této moudrosti práve v tak špatné generaci je nutné,

abychom získali štít udržet se za Vyšší sílu. Minulé generace byly blíže

k Stvoriteli, ale u naší, vzdálené od Stvoritele generaci, pouze kabala nás muže

uchránit.

Rabín J. Cemah 64/, „Predmluva ke Stromu života“

Zákaz „Osobní tajemství Stvoritele“ zakládá se na tom, že kabalistické vedomosti se

otvírají jen tem, kdo obetujíc zasvecuje sebe myšlence podoby Stvoriteli 65/. Proto po celá

století kabalisté prijímali v žáky jen ty, v kterých se projevovala bezvýhradná snaha

k pochopení vedomostí k své podobnosti Stvoriteli.

A vzhledem tomu, že jiné nepríjmali a skryli kabalu od širokého kruhu spolecnosti,

mnozí šarlatáni se vydávali za kabalisty, obohacující se predpovedmi, výrobou amuletu, ctením

z ocí a podobným „zázrakum“, lákající prostácky. I do dnešních dnu, jsou podobného rodu

„kabalisté“ a kupující jejich „božské“ talismany, cervené nite, svatou vodu a podobne.

Prvopocátecní utajování kabaly se urcovalo práve tímto duvodem, a práve proto

skutecní kabalisté prevzali na sebe prísné povinnosti proverování žáku. Prirozene, že byli

jednotlivci v každé generaci, studující ji, kterí po osvobození uvedených trí zákazu, otevírali

nejakou tu cást kabaly.

Clovek se zameruje na pochopení vlastností Vyššího sveta 66/ a k napodobení

Stvoritele, jen tehdy, pokud se v nem probouzí „bod v srdci“67/. Pouze takového cloveka je

možné ucit kabalu. Ostatní se zamerují ke zkoumání „magických sil“ – cinnosti ovládání a

rízení osudu, k manipulaci jinými.

Ovšem že, nejsou žádné síly, mimo psychologického presvedcení cloveka, které,

mimochodem, ve mnohých prípadech skutecne ciní „zázraky“, ale které nesmíme si plést

s Vyššími silami a vlastnostmi, což se casto deje. Proto, do dnešního dne existuje „kabala pro

spotrebitele“ a „veda kabala“. První – pro výhodu prodávající amulety. Druhá – pro skutecne

zamerené k duševnímu.

Nesmíme si myslet, že tyto tri zákazy prozrazující vedomosti kabaly, ji delí na tri

cásti-ne. Každá cást, každé slovo, pojem, urcení spadá pod tyto zákazy.

Vzniká otázka: je tato veda natolik hluboce skrytá, tak jak se potom mohly o ní

objevit pocetné spisy?

Vec se má tak, že je rozdíl mezi dvema prvními zákazy a posledním: na ten poslední

se klade základní síla, a dva první – nestálá: zákaz „ Není zapotrebí“ se s vývojem lidstva

obrací v návod – „Nutnost“ (práve tak ji získali RAŠBI a ARI, a v menší míre i jiní kabalisté).

Proto se nekdy objevují pravdivé knihy o kabale. Tak i v naší dobe zákaz „ Není

nutností šírit“ se promenuje v tvrzení „Je nutné“, a proto veda kabala se otevírá celému lidstvu.

60/ Clánek byl napsán známým kabalistou minulého století Baal Sulamem. Byl preložen do ruštiny a

adaptován pro soucasnou generaci vedcem-kabalistou, rabínem M.Laitmanem

61/ Kniha Zoar – široce známá kabalistická kniha, napsána v 120 roce n.s. Autor rabín Šimon bar Iochaj

(zkr. RAŠBI). V ní byla poprvé popsána závislost a vliv naší cinnosti na ruzné jevy, výmena informací,

vlastnostmi, kvalitami mezi dvema svety. Obsahuje, prakticky, celý vývoj událostí behem celé historie lidstva.

Kniha, ovšem, je velmi tajemná, strucná. Mimo tohoto, je mnohé z této knihy ztraceno.

62/ RAŠBI – rabín Šimon bar Iochaj , autor „Knihy Zoar“.

63/ ARI – celé jméno – Ichak Luria Aškenázi (1534 – 1572). Jeden z nejvetších kabalistu dejin lidstva.

Vytvoril zakládající systém výuky kabaly. Využiv jeho metodiku, každý clovek, ucící se kabalu, muže dojít k cíli

tvorení. Základní dílo – kniha „Strom života“.

64/ Rabín Jakov Cemah (16. století ) – kabalista, žák syna Chadima Vitalia. Narodil se Lisabonu, pozdeji

se prestehoval do Jeruzalému.

65/ Stvoritel – spolecný úmysl a príroda vesmíru, globální zákon, který vychází z nás, staví nás, vytvárí

náš Vesmír, vše rídí, vede k pocátecnému cíly – pozvednout tvorení ve vývoji na Svoji úroven.

66/ Vyšší svet – je svet cítení Stvoritele (prání dávat, vlastnost odevzdání) svet duvodu, ve kterém se

nacházejí a pusobí jen síly a city bez jejich materiálního roucha.

67/ Bod v srdci – termín „srdce“ se používá pro oznacení všech prání cloveka. Bod v srdci – zárodek

budoucí duše, zásteny (síly odporu egoizmu).

Metodika studia kabaly

Pusobení kabalistických textu

Všechny kabalistické práce obsahují popsání systému vzájemných vztahu Stvoritele a

vytvorených jim tvorení.

Mnozí z kabalistu pochopili Úmysl tvorení, popsali všechny stavy sestupu z nejvyššího

bodu spojení s Stvoritelem až po náš svet, kde se tvorení nachází v plné tajnosti.

Tyto díla zvláštne pusobí na studující, vždyt pojednávají o všech stavech, kterými musí

projít lidstvo a každý osobne, o stavech, které existují v potenciálu, ale jsou skryta od tech, kdo si

je preje pochopit.

Jestli clovek, který cte knihu, prenáší do každého slova svoje prání, snaží se co

nejrychleji prekonat tuto cestu, to pokud vyvine urcité množství úsilí, umožnuje se mu otevrení

Stvoritele.

Samotná slova pri ctení kabalistických knih již napravují cloveka, podobne když

nemocný bere léky, kterými se lécí i když neovládá vedou lécení.

RAMAZ 68/

To znamená, že pod pusobením precteného, zacal získávat vlastnosti Stvoritele a dle

zákona podoby vlastností získal objevení v sobe Vyšší síly, tj. dalšího, vyššího stavu. Žák jako by

nasmeruje svoje prání do definice, kterou kabalista uvádí ve své knize.

Je to podobné matematickému výrazu. Samo o sobe je mrtvý, neznámý, jaké stavy se

tímto popisují.Kabalistická definice jednoduše odráží spojení mezi jednotlivými cásti tvorení.

Jestli však žák se umístí do jejího nitra, nebot v procesu studia si preje pocítit tyto stavy, to touto

snahou privolává na sebe urcité pusobení textu, které mení jeho pocity a privádí jej do duševního

sveta.

Ješte jednou by chtel pripomenout, že všechny duševní stavy nebo svety (svet

v prekladu z hebrejštiny znamená „skrytý“) se pocitují v nitru našich prání-vlastností, ve vetší ci

menší míre podobných Vyšším zákonum prírody nebo Stvoriteli (príroda a Stvoritel jsou

identické).

V "Knize Zoar“ je receno, že všechny svety se nacházejí uvnitr cloveka. Je to velmi

vážný okamžik, který pomuže tem, kdo studuje kabalu, vyhnout se v procesu ucení množství chyb

a odklonu.

68/ RAMAZ – rabín Moše Zakuta (1625-1698), evropský kabalista, nar.v Amsterodamu , žil v Benátkách,

Mantle (Itálie)

Príprava a proces studia

Prípravná cást hodiny je urcena pro vyjasnení cíle prítomnosti žáka na hodinách. „S

jakým cílem nyní zacínám ucební proces a jaké výsledky ocekávám ze svých výzkumu?“ – to se

muže zdát divné, ale tato interní cinnost je nejduležitejším faktorem pro další chod výuky.

Prípravná cást výuky musí trvat nekolik minut. Po mesících vyucování ,cas na prípravu

se bude zvetšovat, nebot se objeví více presnejší definice svého stavu, více presnejší zámery

sebemenších nuancí myšlenek, zámeru, výpoctu. Je nutné prsného pochopení toho, že veškerá

informace, uvedena v textu, má na me vliv jen v míre mého prání, se mení .

Pripravit se na vyucování – to pochopit, že v ucebním textu se hovorí o mých vlastních

stavech, o mne osobne, a v žádném prípade nelze si predstavovat nejaké vnejší materiální objekty,

historické procesy, geometrické figury.

Základní cást výuky –osobní zapojení do stavu, která jsou popisována v ucebním kurzu.

Studujíc tyto ci jiné stavy, prející pochopit je citlive, žák privolává na sebe pusobení sil,

uvedených v textu.

Po prectení, se správným zámerem, materiálu , clovek silou svého prání mení vztahy mezi

sebou a polem Stvoritele.V podstate, toto je ocekávaný výsledek, který mužeme vyjmout z této

síly.

Zde, skutecne, mužeme odvodit ty samé vzorce, jako napr. ve fyzice, jen v kabale máme co

delat se silami myšlenky a prání, i když princip je stejný.

Nevíme, kdo je Stvoritel, co predstavuje sebou pole, ale svými práními, snahou jej

odchytíme, pusobíme na nej, meníme jeho vliv na nás.

Rozvrh výuky

Jako i v jiné akademické vede, získání vedomostí v kabale je stupnující proces, na

nekolika úrovních: predevším se osvojuje horní , nejlehcí úroven, výchozí údaje, zjednodušená

schémata, celkový obraz. Následne, prichází druhá etapa – podrobná analýza každého detailu,

potom, tretí – spojení všech detailu do spolecného obrazu.

Takovým zpusobem, krok za krokem se rýsuje spolecná idea systému, posléze, se

upresnují detaily, tyto procesy jsou vystiženy ne spekulativne , ale teoreticky a citlive.

Odborníkem v jakékoliv cinnosti lze nazvat toho, kdo pocituje materiál bez prístroju a výkresu –

jak se ríká , šestým smyslem.

V kabale se vyžaduje mnohonásobné pochopení textu, do doby než se objeví pochopení,

adekvátní ucebnímu materiálu. Toto mužeme srovnávat s pocity hudebníka, který cte partituru:

notové znaky jemu umožnuji získání celkového obrazu o hudebním díle.

Rozvrh hodin tkví v tom, že žák musí se ucit nazpamet všechny definice. Za jakým

cílem? Proto, aby pri ctení u nej nevznikala predstava geometrických figur, obrazy a ruzné

materiální, zpredmetnené predstavy o objektech, které se ucíme z kabalistických knih.

Po prectení definicí: „prímé svetlo“, „odrazující svetlo“, „kružnice“,“zkrácení“, žák si

musí predstavovat tyty termíny ve svém nitru, ve svých pocitech, myšlenkách, práních.

Tak napríklad: „prímé svetlo“ – znamená, že jsem pripraven prijmout naplnení vne

jakýchkoliv rámcu a omezení, „zkracování“ – znamená, že se mi moc chce, ale já sebe omezuji.

Všechna tato práce je nutná pro to, aby každé slovo uvnitr nás vyvolávalo odpovídající

citovou a ne jen spekulativní reakci.

Prechod od myšlenkové predstavy geometrických figur a výkresu k prání citove se

zúcastnovat v popisovaných procesech, vyžaduje presné vedomosti definicí každého pojmu,

použitého v této knize. Jen tehdy mužeme automaticky ve svém nitru transformovat jakýkoliv

termín. Bude vznikat jako soucást našeho duševního stavu, doprovázející definice, které jsme si

zapamatovali, a to je velmi duležité.

Úkolem studujícího spocívá v tom, aby ráz naráz priblížil si tyto definice, stále je

upresnoval, a až jeho pochopení bude nejhlubší, precházející ze spekulativní plošnosti do citové,

vnitrní.

Prístup k ucení

Žák, zacínající studovat kabalu težko pochopí, že samotné pochopení této vedy se stává

prostredkem pro zmenení sebe. Musí objevit a pocítit znacne vyšší stavy, tj., nejbližší k cíly

tvorení.

Žák musí dosáhnout takového prístupu k ucení , až tento bude vnímat jako laborator, a

sám sebe jako objekt výzkumu, který se napravuje, mení a zdokonaluje. Vždy je nutné si

uvedomovat, proc se ucíš, s jakým cílem otvíráš knihu, ceho si preješ za její pomoci docílit.

Z tohoto pohledu je nutný maximální pragmatický prístup k procesu výuky – nárocný a

cílevedomý. To i bude znamenat vysokou kvalitu vyvinutého úsilí v dobe studia, bez kterého by

clovek nemuže mít ani nadeji na jakékoliv zmeny.

V dobe studia kabaly, kdy studující vyslovuje jména svetel a nádob, ihned

Vyšší svetlo jej zacne osvecovat.

I když ono svítí z dálky, vne, nenaplniv duši, nebot ona se ješte

nenapravila pro získání tohoto svetla do nitra, ale toto osvícení postupne, dle

rozsahu studia kabaly, vytvárí v cloveku prání k duševní, vyšší existenci vlece jej

dokonalosti a otevrení Vyššího sveta.

Rabín J.Ašlag, „ Predmluva k Ucení Deseti

Sfirot“

Texty, napsané kabalisty – jsou jediným prostredkem spojení s Vyšším zdrojem. Podle

nej zkoumáme zákony Vyššího sveta, tím privoláváme na sebe jejich pusobení. Tímto, se stáváme

duvodem, na základe které se Zákon k nám približuje, a studijní procesy zacínají menit

naše pocity, nebot tyto probíhají v našem nitru. Když tyto studujeme dle prvních zdroju, hloubeji

se nám otevírají a efektivneji na nás pusobí.

Kabalistické texty jsou zdrojem sil a nashromáždení vedomostí – je druhoradá vec.

Dnes kabalistické materiály jsou preloženy do mnoha jazyku. Studovat je lze na

jakémkoliv z nich, ale základní definice, je jich nekolik stovek, je nutné si je zapamatovat v jazyce

originálu.

Cílem dané knihy – seznámit ctenáre s kabalistickými vedomostmi, ale další proces

ucení probíhá jen dle puvodních zdroju, v prekladu do materského jazyka.

Velcí lidé o kabale

Kabalisté o kabale

Obrátíme li pozornost jen k jediné nám známé otázce – jsem presvedcen, že veškeré

pochybnosti o nutnosti studia vedy kabaly zmizí z pole pozornosti. Rec je o horké, volající svojí

spravedlivostí otázce, kladené každým kdo se narodil se na zemi: „V cem je smysl našeho života?“

Rabín J.Ašlag 69/ „Predmluva k Ucení Deseti

Sfirot“

Absolutní povinnost se ukládá každému – ucit se kabalu, bez které by clovek nedosáhne

cíle svého tvorení. Proto se stále tocíme v kolobehu života a smrti, jedna generace odchází, druhá

prichází – a tak je to po naši generaci, která sebou predstavuje zbytek duší, ješte nedosáhlých cíle,

kvuli kterému byly stvoreny, nebot ješte nepochopili tajemství vesmíru v minulých generací, ve

kterých již byli prítomni.

Rabín J.Ašlag „Predmluva ke knize Ústa Moudrého“

Stejne jako celý vesmír, tak i Tora se skládá vnitrní a vnejší cásti. Studujíc vnitrní cást

Tory, její tajemství, toto vyvolává vyvýšení vnitrní cásti sveta, Izraele, nad vnejší cásti sveta –

národy sveta.

Rabín J.Ašlag „Predmluva ke Knize Zoar“

V dobe studia kabaly, když žák vyslovuje jména svetu a nádob, Vyšší svetlo jej ihned

osvítí.

I když svítí z dálky, z vnejší , nenaplnující duši, nebot tato se ješte nenapravila pro

získání svetla do nitra, ale toto osvícení postupne, dle míry studia kabaly, vytvárí v cloveku touhu

k duševní, vyšší existence a vede jej k dokonalosti a otevrení Vyššího sveta.

Rabín j.Ašlag „Predmluva k Ucení Deseti Sfirot“

Samotná slova pri ctení kabalistických knih napravují cloveka, podobne jako nemocné,

který si bere léky, lécí se i když neovládá vedu lécení.

RAMAZ 70/

Není pochyb, že nejduležitejší na svete – je studium kabaly, proto že tato má vztah ke

Stvoriteli, poskytující ji pro výuku duševní cinnosti. Tato cinnost se delí na tri cásti:

1. proste vykonávající, nevenující pozornost poznání Stvoritele,

2. filozofové, zkoumající Stvoritele, usilující o pravdu, jejich cinnost je

žádoucí, ale zámer – není

3. studující Kabalu se zámerem ospravedlnení cinnosti Stvoritele.

RAMAK 71/ „Da et Eloki Avicha“

Zjistit rízení a úmysl Vyššího Prání, který vytvoril všechna tyto tvorení – je predmetem

vedy kabala. Co ocekává Stvoritel od tvorení, jaký bude konec kolobehu sveta , jejich tajemství –

vše toto studujeme stejne jako fyziku vyšších sfirot.

RAMHAL 72/ „Daat Tvunot“

69/ Rabín Ieguda Ašlag (Baal Sulam) (1884 – 1954) – velký kabalista XX. století. Jméno „Baal Sulam“ bylo

jemu udeleno znalci Tory po napsání jim komentáre „Sulam“ (Perush Ha-Sulam) / hebrejština – zn.Schody (do

duševního sveta/) na „Knihu Zoar“. Pocítá se jako spoluzakladatel soucasné vedy kabala, nebot je tvurcem nového

prístupu k dílu ARI.

70/ RAMAZ – pabín Moše Zakuta (1625 – 1698), evropský kabalista, narodil se v Amsterodamu, žil

v Benátkách, Mantle (Itálie)

71/ RAMAK – rabín Moše Kordiovero (1522 – 1570), kabalista Cfata

72/ RAMHAL – rabín Moše Haim Lucatto (1707 – 1746) – velký kabalista Itálie. Následne se prestehoval do

Amsterodamu, a dále do Akko (Izrael), kde prožil poslední léta života

Zrození závisí, predevším na studiu vedy kabala.

Vilnouský Galon

73/

Výše uvedené rozhodnutí o zákazu verejného studia Kabaly platilo jen v urcitém období

doby – do konce r.5250 ( r.1490 – n.s.), po této dobe i dál, se toto rozhodnutí ruší a povoluje se

verejne studovat „Knihu Zoar“.

A od r. 5300 ( r.1540 – n.s.) se ucení této moudrostí hodnotí jako nejvýš preurcené a

musí všichni, dospelí i též deti, tuto studovat, jak se praví v „Reia Meemna“

Rabín A.Azulai 74/ „Predmluva ke knize Or Hama“

Je tma, zakrývající oci lidstvu, spouštecí lidi ke zkoumání prírody, od tohoto již

nepocitují Stvoritele, jako Nejvyššího rídící o vším, a myslí si, že vše je závislé na prírode,

úspechy i príležitosti. Takže i veda nám v tomto pomáhá.

A proto lidé absolutne nepocitují vnitrní rízení vesmírem. A tímto sestoupili, natolik, na

nejnižší úroven, že se zapomnela kabala, a nechápou podstatné rízení, a jdou za prírodou, a jejich

oci nevidí Vyšší rízení.

RAMHAL „Adir ba

Marom“

Približuje se doba osvobození sveta, závislá jen na Nejvyšším svetle, na otevrení kabaly

srozumitelným jazykem, aby se projevila veškerá skrytá moudrost.

Rabín A.Kuk

„Igrot“

Komu není známa moudrost kabaly, ten muže pochopit jen vnejšek, viditelné,

materiální.

Ale to hlavní – je nitro, zasáhnuté cestami vnitrního rízení.

RAMHAL „Adir be

Marom“

Do té doby, než ortodoxní judaizmus bude vytrvale odmítat studium kabaly, a nebude se

držet jen Babylónského Talmudu a bránící svoji tradicní výchovu, neotevírá se skutecný smysl

života, což nepovede k dosáhnutí cíle u všech generací a zvlášte naší.

Rabín A.Kuk „Igrot“

Beda tem, kdo je hlavní prícinou toho, že duch Mašiaha zmizí, a možná, se nikdy

nebude moci vrátit do našeho sveta , proto že vytvárejí Toru suchou, bez jakékoliv smesi

rozumu a vedomostí. Omezují se jen na výkonnou cást Tory a neprejí si snažit pochopit vedu

Kabala, poznat a naucit se tajemství Tory, a smysl prikázání. Beda jim, za vyvolávní svým

jednáním hlad, chudobu, krutost, ponížení, vraždy a loupeže ve svete.

Rabín J. Ašlag „Predmluva ke Knize Zoar“

Pokud clovek potká velké a vážené znalce Tory, ale tito se nevenují tajemstvím Tory,

jejich srdce nepochopí cloveka.

Jestli by predvídající duchovní naší generace urcili svým žákum studovat Kabalu, to by

se nesnažili k tem ci jiným moudrostem. Ale co nadeláš, když predvídající generace zavreli dvere

pred moudrostí Stvoritele, tvrdíc , že jen dosáhnutím svatého ducha mohou studovat Kabalu, a

proto všechny generace jsou v temnote. Praví Stvoritel : „Bude svetlo“ – ale svetlo není!

76/ „Maajan

Ganim“

73/ Vilnouský Galon – rabín Elijau ben Šlomo Zalkán (1720 – 1797) – veliký kabalista z Vilna.

74/ Rabín Abraham ben Mordehai Azulai (1570 – 1644) velký kabalista z Maroka

75/ Rabín Abraham Ichak Kuk (1865 – 1935) – velký rabín a verejný cinitel pocátku XX. století. Zakladatel

filozofické koncepce náboženského sionizmu. Zastával funkci rabína Jaffy (1904 – 1914), rabína Jeruzalému (1920 –

1921) a prvního hlavního aškenázského rabína mandátové Palestiny (1921 – 1935)

76/ Maajan Ganim – kniha, byla napsána rabínem Cvi Elimelehom Šapitó z Dinova (1783 – 1841). Název

doslovne znamená „zdroj sadu“ a je citátem z Písní písní (4:15): „Zdroj sadu, studnice živých vod, tekucích

z Libanonu“.

Nebyl vyslyšen hlas puvodních proroku, hlas mudrcu generací, hlas hasidu a

predvídajících, znalcu hlubokého ucení a tajemství, kterí vyzývali a vyhlašoval durazne nahlas, že

prijde konec rece Babylonského Talmudu , který ucil jen cinnosti, ona vyschne a rozdrtí se, pokud

do ní se nevlije oživující voda z oceánu moudrosti kabaly, voda vedomostí Stvoritele, ocištující,

vycházející ze Zdroje Života.

Rabín Kuk

„Orot“

Nechápající nerekne :“Jak se mohu priblížit k svatému v knihách Kabaly?“ Všichni

predvídající souhlasili, že to jsou rady špinavých a lživých sil našich dnu. I když on toto nechápe,

ale jazyk „Knihy Zoar“ napravuje duši a je dostupný všem, jak malým, tak i velkým, každému

s odpovídajícím rozumem a duší.

Rabín Cvi Girš 77/, „Anagot

Jaširot“

Nelze ohranicit výuku Tory studiem jen mechanických zákonu. Její duchovní cást v celé

šíri a objemu, hloubce i podchycení, je též povinna najít si mezi námi místo. Je to nutné v naše dny

jako duchovní naše lécení. Temito cestami šli naši praotcové, a proto mužeme si být jisti naší

cestou.

Rabín Kuk

„Igrot“

Bez vedomostí Kabaly clovek se podobá zvíreti, vždyt plní prikázání bez chute, jak jsou

tomuto nauceni jednoduší lidé (micvot anašim melumadam) , jsou podobní zvíreti, jící seno, které

je bez chute jídla cloveka. I když je zatížen všedními problémy, je povinen se venovat tomuto

ucení.

Rebe ze Zidišceva 78/ „Sur Mi Ra ve Ase

Tov“

Otocit srdce a obsadit rozum myšlenkami sveta Acilut, jehož koreny jsou tajemství

Tory, jsou u naší generace absolutne povinné pro existenci judaizmu.

Rabín Kuk „Igrot“

Studium „Knihy Zoar“ v naší dobe je travle nutné pro ubránení se zlu, nebot objevení

moudrosti práve v tak špatné generaci je nutností, abychom byli schopni se štítem se udržet za

Vyšší sílu. Minulé generace byly blíže ke Stvoriteli, ale naše generace , je vzdálená Stvoriteli, jen

kabala nás ochrání.

Rabín J. Cemah 79/ „Predmluva ke Stromu

Života“

Práve tato generace, natolik prázdná a odmítající vše, je hodna více, než jiná ,Vyššího

svetla.

Rabín A.Kuk,

„Igrot“

Odpoved všem rozumným, namítajícím výuce kabaly, že slyší, ale nevidí…, jdoucí at

chybuje, ale zjistí to, prosí o správnou cestu, tehdy se toto úsilí zapocítává a je odmenen

Stvoritelem.

Ponižující studujících kabalu v budoucnu se octnou pred soudem Stvoritele, vždyt jdou

jenom v odkryté cásti, zaslepující cloveka, a nevidí cinnost Stvoritele. Primitivizmus jejich ponetí

a myšlení – je již jejich potrestání.

Rabín Šimon Lavi 80/ „Ketem Paz“

Venec Tory – to je kabala, kterou všichni odmítají, ale ty natáhni ruku a uchop ji, vždyt

ten, kdo ji neokusil, neokusil chut svetla Tory a žije ve temnu, je to velký hrích nutit

77/ Rabín Cvi Girš ben Jakov Gorovoic (…-1873) – kabalista žijící v Polsku

78/ Rabín Cvi Girš Eihenstein ze Zidišceva (…-1831) – žák rabína Jakova Ichaka Gorovice, Predvídající

z Lublinu

79/ Rabín Jakov Cemah (16. století) – kabalista, žák syna Haima Vitalia. Narodil se v Lisabonu, pozdeji se

prestehoval do Jeruzalému.

80/ Rabín Šimon ben Lavi (1488-1588) – kabalista, narozen ve Španelsku a byl odtud vyhnán s rodinou

v r.1492. Prestehoval se do Portugalska, odtud ---do Maroka, pozdeji – do Tripolisu (Lybie)

neucit se kabale všelijakými výmysly a falzifikáty.

Toto není vina mas, ale vina jejich predvídajících, kterí se umoudrili být úspešný

v znevažování studia kabaly, nadávající na ni – být hrdý na to, že krácí v otevrené Tore, proto

nemají nutnost v kabale, ale jen v jednoduchém pochopení Tory.

„Sefer Abrit“

81/

Lékem na všechna neštestí, která ovlivnují naše veškeré pády – je studování interní cásti

Tory.

Rabín A.Kuk

„Igrot“

Kdybychom zacali studovat „Knihu Zoar“ s devítiletými, priblížili bychom osvobození.

„Keilot Jakov“

82/

Jen kabalou se osvobodí Izrael, nebot pouze to poznání Stvoritele, predané mudrci

Izraele z dávných dnu, pouze s její pomocí se otevre Stvoritel.

Baal Šem Tov 83/

V soucasné dobe je naléhavé ovládnout kabalu. „Kniha Zoar“ je povinna otevrít cestu

k bráne osvobození.

Rabín A.Kuk

„Igrot“

Zde pochop recené v „Zoar“: „Díky této knize vystoupí synové Izraele z vyhnanství“.

Tímto se setkáváme ješte v dalších mnoha zdrojích, ve kterých se hovorí, že pouze rozšírením

vedy kabaly v masách, dockáme se plného osvobození. A jak bylo pravili mudrci :“Svetlo se vrací

ke zdroji“

Jak brzy se toto uskutecní, bude záležet na povinnosti otevírat školy a psát knihy, na

urychlení šírení vedy kabaly mezi lidem.

Rabín J. Ašlag „Predmluva ke knize Strom

Života“

81/ Sefer Abrit („Kniha spojení“) – napsána rabínem Josefem Kombi (Francie ,1105 – 1170)

82/ Keilot Jakov – výklad k Talmudu. Autor: rabín Israel – Jakov Kanevskij (1899 . 1985), narozen na

Ukrajine, v jinošství se prestehoval do Erec Israel .

83/ Israel ben Eliezer ,Baal Šem Tov (zkrácene BEŠT) (1700 – 1760) – velký kabalista východní Evropy,

zakladatel hnutí hasidismu.

Filozofové o kabale

Muj ucitel Pythagora , otec filozofie, neprijal svoje ucení od Reku, ale spíše od judistu .

Proto musí být nazýván kabalistou…On byl první, kdo preložil slovo „kabala“, neznámé jeho

vrstevníkum, do rectiny slovem „filozofie“.

J.Reihli 84/ „Umení kabaly“

Kabala nás neponechá prožít svuj život v prachu, ale pozvedne náš rozum k vrcholu

poznání.

J.Reihlin „Umení kabaly“

Skutecná interpretace Zákonu (vera illlius legis interpretatio) , která byla otevrena

Moiseu v Božské otevrenosti, se nazývá „kabala“ (dicta est Cabala), což u judistu znamená

„získání“ (receptio).

G.Piko della Girandola 85/ „Rec o dustojnosti

cloveka“

Celkove existují dve vedy:….jedna z nich se nazývá kombinatorika (ars combinandi), je

mírou pokroku ve vedách… Druhá hovorí o silách Vyšších Vecí, které jsou výš Mesíce, a které

jsou soucástí prírodní magie (magia naturálie). Spolecne, u judistu, se nazývají „kabalou“.

G.Piko della Girandola „ Sebrané spisy“

Kabalou nazýváme schopnost vyjmutí všech Božských a lidských tajemství ze Zákonu

Moisea.

P.Ricci 86/

Doslovní význam TANAHu se podrizuje podmínkám casu a prostoru. Kabalistický

význam zustává naveky, bez docasných a prostorových ohranicení.

P. Ricii

Studuj Kabalu, ona ti vše vysvetlí! T. Paracels 87/ „Paragramum“

Adam – první clovek znající dobre kabalu. Znal všechna názvosloví vecí a proto

pojmenoval zvírata odpovídajícími jmény, které odpovídali jejich prírode.

K. Sprengel 88/ „Nácrt pragmatických dejin lékarství“

84/ Johan Reihlin (1455-1522) – nemecký humanista a filolog, jeden z nejlepších odborníku na starodávné

jazyky – latinu a hl.hebrejštinu a staroceštinu. Sloužil jako osobní poradce císare Nemecka a mel velmi blízko ke

špickám Platonovské Akademie (G.Piko della Girandola a další)

85/ Giovanni Piko della Girandola (1463-1494) – italský vedec epochy Znovuzrození. Jeho filozofické

názory spojují neoplatonizmus a ucení kabaly. Piko della Girandola studoval na univerzitách Boloni, Ferrari i Padui,

ovládal hebrejštinu a arabštinu. Zkoumal kabalistická díla, Tora a Korán, v originále.

86/ Paul Ricii (1470-1541) . lékar a profesor filozofie univerzity v Pavii.Byl osobním lékarem a rádcem

císare Maxmiliána I, a též osobním vychovatele, následníka prince Ferdinanda I.

87/ Teofras Paracels (1493-1541) . švýcarský lékar – prírodovedec, jeden z iniciátoru využití chemických

lécebných preparátu v medicíne. Považován za nejvýznamnejšího vedce soucasné vedy.

88/ Kurt Sprengel (1750-1816) nemecký lékar a botanik. Venoval mnoho casu výzkumu dejin medicíny a

botaniky. Proslavil se, hlavne, díky svému vkladu soucasné vede, odrážející stimulaci a povzbuzování

mikroskopických výzkumu tkání vyvinutých rostlin.

Bytí, nebo jazyk – je adekvátní subjekt vedy kabala….Proto se stává jasným, že její

moudrost ve zvláštní míre, rídí všechny ostatní vedy.

R. Lullii 89/ „ Sebrané spisy Raimunda Lullia“

Vedy, jako jsou teologie, filozofie a matematika cerpají svoje principy a koreny

z kabaly. Proto všechny tyto vedy (scientiae) jsou podrízeny této moudrosti (sapientia), a její

principy a pravidla jsou podrízena její principum a pravidlum, a proto jejich argumentace není bez

nich dostacující.

R.Lullii „Sebrané spiy Raimonda Lullia“

Kabala pojmenovává vyšší princip nevyslovitelným jménem: z jeho vyvozuje formu

emanace druhého stupne ctyr principu, které se znovu rozvetvují na dvanáct, a tyto, v první rade –

na 72 atd….do nekonecných dalších rozvetveních, a takto existuje nekonecné množství druhu a

podruhu…

A v konecném výsledku, vychází, že vše Božské lze privést k jednomu Prvnímu zdroji,

nebot jako i celé svetlo, které svítí velmi dávno a samo o sobe, i v zobrazeních, která se lomí v

množství zrcadel i ve stejném množství jednotlivých predmetech, lze dojít k jednomu formálnímu

ideálnímu principu – Zdroji všech techto zobrazení.

G.Burno 90/ „ Italské sebrané spisy“

Vzhledem tomu, že lidé nemeli správný klíc k Tajemství, to snaha po poznání byla

celkem, svedena do ruzných druhu pover a nesmyslu, z cehož vznikla svého druhu „vulgární

kabala“, která je velmi vzdálena od pravdivé kabaly, a též i ruzné fantazie pod zavádejícími názvy

magie, a toto obsahují knihy.

G.V.Leibniz 91/ „Filofická

díla“

Skutecná estetika – to je kabal

F. Slegel 92/ „ Vydání kritiky

F.Slegela“

Kabalistický prístup k TANAHu – to je germenevtika, která presvedcivou formou

odpovídá samostatnosti, prekrásnou originalitou, mnohostranností, objemností, pochopitelností,

nemeritelností jejímu obsahu.

I.V. Ghete 93/ „ Materiály k historii ucení o barvách“

89/Raimond Lullii (1235-1315) – filozof a spisovatel. Považován za predního výzkumníka své doby v oblasti

kabaly a islámu. Odmítal alchymii, analyzoval a vyvíjel ucení o logice. Toto jej privedlo k vynálezu prvního

logického stroje.

90/Giordano Bruno (1548-1600) – italský vedec, filozof, básník a astronom. Pronásledovaný katolickou

církví za svoje názory, byl nucen utéci z Itálie do Francie. Po návratu do Itálie byl obvinen z kacírství a upálen.

Giordano Bruno vyzdvihl celou sérií kosmologických teorií, prebehlých svoji dobu:teorii o existenci dalších

planet, otácení se Slunce a hvezd kolem osy, teorii o existenci ve Vesmíru nescíslného množství teles, podobných

Slunci. Bruno též odmítl chybné stredoveké rozdelení mezi nebem a Zeme.

91/ Gotfrid Vilhelm fon Leibniz (1646-1716) – vynikající nemecký filozof, fyzik, matematik, historik a

diplomat: jeden z nejuniverzálnejších a plodných vedcu XVII. stol. Leibniz zavedl termín „funkce“, rozpracoval

diferenciální a integrované výpocty, též dvojitý systém souctu, na kterých je založena soucasná oblast elektroniky a

pocítacu.

92/ Karl Vilhelm Fridrich fon Slegel (1772-1829) – nemecký kritik, filozof, jazykoved, spisovatel.. Byl

ideologem nemeckého romantizmu, spoluzakladatelem soucasné „historie ideí“ nebo „historie ducha“

(Geisteswissenschaft) a soucasné historické vedy.

93/ Iohan Wolfgang Ghete (1749-1832), jeden z nejvýznamnejších osobností kultury a svetové historie,

spisovatel, básník, dramaturg, myslitel, humanista, politik a vedec. Ghete patrí mezi nejvíce vlivné spisovatele

v nemecké literature XVIII. – XIX, století. Uskutecnil velké množství objevu v biologii, optice, akustice, geologii,

meteorologii, barevného odlišovaní, psychologii a fyziologického videní.

Kabala není produktem Stredoveku ,ani alexandrijského myšlení. Nesmazatelný odraz

jejího starožidovského puvodu a existence na rozdíl od neplatonického ucení vidíme ve zvláštním

prvobytným realizmu i celistvém monizmu tohoto svérázného chápání sveta.

Charakteristickým pro celou reckou filozofii a plne zachovalém neoplatonizmu je

protiklad mezi svetem myšlenkou chápajících vecí, oblastí pravdivého, skutecného bytí, a svetem

materiálních jevu – tento dualistický protiklad v kabale absolutne neexistuje (pro ní materiální svet

je jen poslední krajní stupen realizace a ztelesnení skutecnosti)

V.S. Solovjev 94/ „ Sebrané

spisy“

Myšlenka o cloveku jako o mikrovesmíru, tolikrát zminovaná ve filozofické literature

staré a nové doby, není nikde tak hluboce vysvetlen, jako je tomu v kabale.

S.N. Bulgakov 95/ „ Svetlo

Nevecerní“

V kabale samopoznání cloveka dosahuje vrcholu.

N.A. Bardejov 96/ „Filozofie svobody. Význam

tvorení“

94/ Vladimír Sergejevic Solovjev (1853-1900), ruský filozof, básník, publicista a literární kritik

95/ Sergej Nikolajevic Bulgakov (1871 – 1944) ruský filozof a bohoslov, ekonom, publicista, verejný cinitel

96/ Nikolaj Alexandrovi Berdjajev (1874-1948)ú ruský filozof a publicista

Citáty z clánku Baal Sulam

Noviny „Národ“

Clovek - je stvorení sociální. Muže si uspokojovat svoje životní potreby jen za pomoci

bližního. A proto podíl nozích je nutnou podmínkou pro existenci.

Fakt spocívá v tom, že individualita je bezradná v samostatném uspokojování svých

potreb a cítí potrebu ve spolecenském živote.

Vývoj národa je plne analogický cloveku zvlášt, a role každé individuality v národe je

analogická roli orgánu tela individua.

Prirozená smrt individua je výsledkem neprítomnosti harmonie mezi jeho orgány – tak

že prirozený zánik národa je výsledkem urcité poruchy, vzniklé mezi jeho orgány.

Povinnou podmínkou pro každý národ je pevná vnitrní jednota, když všechny stávající

jednotlivci jsou spojeni jeden s druhým instinktivní láskou. A málo to, že každé individuum si

bude nadelovat svoje osobní štestí štestím národa, a jeho osobní úpadek – ale bude pripraven

odevzdat ze sebe vše na blaho lidu v momentu nutnosti.

Zákon egoizmu je povinen zachovat veškerou svoji skutecnost jen do míry zajištení

minimálních potreb, a vše co je navíc mimo potrebu, stává se právem odmítnutí ve prospech

bližního.

Prítomnost myšlenek ve svete prijímá formu tocícího se kola: myšlenky, odmítnuté

v pred historickým období, zrodily se ve stredoveku, a následne byly odmítnuty, obrodily se až

v naší generaci. Toto nám ukazuje, že všechny jsou spravedlivé, a ani jedna nemá právo na vecnou

existenci.

Všechny zvírata se plne spoléhají na prírodu, nejsou schopni v cem to ji vyvíjet nebo

pusobit bez ní na sebe. Jiné je to u cloveka, který je obdaren silou myšlení. Díky zázracné

vlastnosti této síly se osvobozuje od okovu prírody, vyvíjí ji. Jeho funkce je v tom, aby sledoval

cinnost prírody a vykonával svoji cinnost stejne jako ona.

Darování Tory

Ten kdo si užívá a má požitek z težké vykonané práce kamaráda, bojí se mu pohlédnout

do obliceje, nebot jej to ponižuje, a jdoucí touto cestou, postupne ztrácí lidský vzhled.

Nenajde se na celím svete clovek, který by mohl plne splnit všechna prání kamaráda,

nebot nehlede na nic, nemuže k tomuto pridat hodnotu samostatného získání.

Máme rádi klid a nenávidíme pohyb proto, že každý náš pohyb je motivován

dosáhnutím spokojenosti.

Požitek – to není nic jiného, než podobnost vlastností Stvoritele.

Vyhnání a osvobození

Základem lidského ideálu – dustojnost, ocenení svoji slávy v pohledu lidí – jeho

cinnosti, která byla jim uskutecnena, aby se proslavil mezi lidmi. I když je nekdy pohrdán svými

soucasníky, nicméne doufá v získání uznání u budoucí generace. Váží si tohoto, jako

drahocenného kamene, prinášející cloveku velké uspokojení, dokonce i tehdy, že nikdo o nem neví

a nemuže jej ocenit.

Clánek k uzavrení Zoar

Vše, pricházející do tohoto sveta, je rovnocenným pocitem a citem, a vše, co vidí, slyší

a pocituje jeden, to vše vidí, slyší a pocitují všichni ostatní, pricházející do tohoto sveta.

Citáty z prednášek a knih M. Leitmana

Vnímáme ne to, co se deje kolem nás, ale svoji reakci na neco co pusobí z vne

Clovek nemuže nikdy dosáhnout pravdy, pokud neprojde lží.

Hodnotit nadpozemský svet muže je ten, kdo ovládá nadpozemskými vlastnostmi.

. Nic není náhodné. Náhoda – je nedostupné videní.

Ideální spolecnost – je taková, jejíž zásady se nachází výše jí, a ne v ní samé.

Egoizmus si užívá od toho, že je uvnitr cloveka, ale i proto, že není v tech ostatních.

Opravdová krize – neprítomnost pochopení toho, jak se chovat ve svete a ve

spolecnosti.

Dokonalost – je to, když mezi práním a dosáhnutým není mezera.

Svet nemá vlastní realitu – nenapravitelné chápání cloveka urcuje svet.

Altruizmus – cinnost, nasmerovaná ne na vzájemnou pomoc, ale na sjednocení všech

k podobe Stvoritele.

Láska – když nezapomeneš na sebe a kocháš se radosti jiného cloveka.

Preji si to ci nepreji, ale jsem - plodem spolecnosti.

Prícinou plných protikladu cloveka k Prírode je jeho nepochopení programu a úmyslu

Prírody.

Není minulost a není budoucnost. Jsi li slit jen ze soucasností, tak z ní vyjmi vše, tehdy

v soucasnosti objevíš Vecnost a pochopíš, že cas neexistuje.

Cesta ke svobode zacíná zbavením se diktátu umele spolecenských standardu.

Duchovní vudce – ten, kdo ti predává vedomosti o svete, spojuje Te s Vyšším, a ne jen

s samým sebou.

Svoboda se uskutecnuje je pri duchovním vývoji. Pokud tento není prítomen, stává se

z cloveka biorobot, automaticky pusobící v našem svete.

Utrpení je nutné jen proto, aby clovek pochopil nutnost se o ne zajímat.

Údery prírody dnes jsou namíreny ne již proti našemu telu, jsou namíreny na otevrení

nespokojenosti duše

Tak jak naše telo – se stravuje jídlem, tak i naše duše se stravuje myšlenkami. Vše

záleží na tom, cím ji budeme stravovat.

Skutecné zlo – není to, co se nám predstavuje dnes. Skutecným zlem se nazývá to, co

oddaluje, táhne zpet od približní se ke Stvoriteli.

Krize – je predevším ta krize ve vztahu cloveka k sobe a ke svetu. Není to krize ve vede

nebo v ekologii. Krize je v našem nitru.

Po pojmem egoizmus nechápeme vztahy lidí jeden k druhému, ale aktivní neochotu

cloveka se spojit s ostatními do jednoho celku.

Absolutní dobro - je myšlenka, tvorící tvorení , tj.egoistické prání, pobízející je k tomu,

aby by rovnomerné s touto myšlenkou

Výkladový slovník kabalistických termínu

V celé realite není nic krome „Stvoritele“ a stvorení“, „svetla“ a „nádoby“. Tímto

zpusobem se skutecnost skládá z dvou komponentu: Vyššího a nižšího. Pocetné názvy a

pojmenování jsou obsaženy v kabalistických dílech, jejich úkolem je zduraznení ruzných stránek

vzájemného vztahu techto dvou faktoru. Dále jsou uvádena základní urcující termíny:

- Vyšší síla, Vyšší svetlo, Vyšší, svetlo, Stvoritel, Tvurce, Božnost , vlastnost,

odevzdání se, síla odevzdání, prání vracet, užívat, prání dávat, Vyšší príroda, príroda

altruizmu, duchovní príroda, vlastnosti biny, Dávající, Rídící.

- Kli, nádoba, stvorení, nižší, duše, vlastnost získání, prání získat, prání užívat

si, nižší

Príroda, príroda egoizmu, materiální príroda, vlastnost malchut, dosahující.

Kabalisté provádejí rozdílnost mezi ruznorodými projevy, podmínkami a cinností,

hodnotící Vyšší a nižší. Každá získává svoje pojmenování. Takto kabalisté pomáhají tem, kdo

objevuje Vyšší svet, se v nem vyznat.

Daný slovník je napsán pro ctenáre, kterí ješte nepobývali v dosažení Vyššího sveta,

proto se v nem neklade duraz na detaily pochopení, ale uvádené názvy, jsou zpravidla adekvátní

jeden druhému.

Každý kabalistický termín je doprovázen ruzným objasnováním, které jsou podmínena

místem a cinností projednávaného objektu a též jeho vzájemným spojením s ostatními

komponenty reality. Je nutné podotknout, že definice daného slovníku jsou urcena pouze pro

pochopení dotýkajícího se v této knize.

Adam = Adam Rišon (hebr.- první clovek)

1. První clovek, který získal prání k poznání Vyššího sveta (skoro pred 6000

lety). Autor

knihy „Raziel Malah“ („Tajemný andel“)

2. Znamená „podobný Stvoriteli“ („adome le Elion“), samostatne stavící sebe

proto,

abychom se stali Jemu podobní.

3. Souhrn všech vytvorených duší, spojení mezi nimi na základe vzájemného

odevzdání.

4. Stvorena Stvoritelem jednotná duše, skládající se z cástí (dílcích duší),

obsahující v sobe všechny ostatní cásti.

5. Stvorená Stvoritelem jednotná duše, jednotné prání, naplnené spolecným

svetlem (požitkem)

Altruizmus (altruistická prání)

Prání dávat, cinnost se zámerem kvuli Stvoriteli

Altruistické nádoby

Vlastnosti Stvoritele, získané clovekem: prání dávat

Altruistická (vlastnost)

Prání dávat, zámer „ kvuli odevzdání“.

Acmuto

Nepostihnutelné jádro, podstata Stvoritele. Naše pochopení je vždy subjektivní, neboli

pocitujeme jen pusobení na nás Stvoritele, ale Jeho samotného nemužeme poznat (jako i vše co se

nachází za hranicí našeho tela). Proto vše, co existuje za rámec našich pocitu, nazýváme Acmuto.

Cas

Posloupnost cinnosti v duchovním svete

Cas, pohyb, prostor

Kategorie (parametry), existující ohledne k peti našim orgánum pocitu, v našem svete.

Pohyb znamená, že se objekt pohybuje z jednoho místa na druhé. Cas je námi vnímán jako pocit

pohybu.

Sice pojmy casu, pohybu – jsou to absolutne rozdílné veci (v našem svete), ale jsou

propojeny: jestli cas „nula“,tj. neomezená rychlost, tak se veškerý prostor stlacuje do bodu. Vždyt

je možné jej prekonat behem okamžiku se zretelem na neomezenou rychlost.

Vyšší sila (Stvoritel)

Je to spolecný úmysl a príroda vesmíru, globální zákon, který sestupuje na nás, staví nás,

stvoruje náš Vesmír, vše rídí, vede nás k pocátecnému cíli – rozvinout stvorení na svoji úroven.

Vyšší objekty

Každá síla, objekt duchovního sveta predstavuje sebou prání (hebr. „racon“), které je cástí

spolecného prání vychutnání stvorení.

Vyšší

Moje budoucnost, více dokonalý stav, Stvoritel.

Vyšší svet (duchovní svet)

1. je to svet pocítení Stvoritele (prání dávat, vlastnosti odevzdávání): svet

duvodu, v kterém se nacházím a pusobí jen síly a city, bez jeho materiálního roucha.

2. existující dle zákona vlastností odevzdání. „Vyšším“ se nazývá proto, že

vlastnosti odevzdání se stává prícinou, korenem našeho sveta, ale sám – dusledek, plne

rízený z duchovního sveta.

Vyšší svetlo (hebr. – or elion)

1. pocítení prítomnosti Stvoritele: svetlo, stvorení v nás prání dávat, správný

zámer, vše,co je nutné, abychom dostali následne po objevení Stvoritele ve svém nitru.

2. skládá se z dvou stávajících: chápající a pochopené. Vše co ríkáme o

Vyšším svetle

jsou jen dojmy chápajícího k pochopení.

Gematrie

Císelný význam písmen ve slove. Matematický záznam duchovních stavu.

Gmar tikun (hebr. – konecná náprava)

Konecný stav celého vesmíru, když nejnižší bod stvorení dosáhne stejného stavu, jako ten

nejvyšší. Plné napravení svých vlastností a ,odpovídající, plné spojení s Stvoritelem.

Hríšní pád (Adama)

Kouskování nádob (švirat kelim), výsledkem kterého se smíchaly altruistické (dávající) a

egoistické (získané) nádoby, prání.

Deset sfirot

1. ruzné vlastnosti, které prijal na sebe Stvoritel, vzhledem k stvorením.

2. cásti spolecného prání užít si svetla Stvoritele, rozdeleného dle podoby

budoucího cloveka. Kouskování nekompromisního prání na jednotlivé cásti, sfirot

(vlastností) je nutné proto, aby bylo možné prenést tato prání do cloveka, do jeho egoizmu,

a prevést jej z krajne vzdáleného stavu „tohoto sveta“ do „veta Nekonecnosti“.

Strom poznání a zla

Sfirot zeir anpin (napravená prání) a bod malhut (egoistická nenapravitelná prání) . „Jsou

plody“ tohoto „stromu“ a získat požitek poznání lze jen tehdy, když prání malhut budou

napravena.

Duchovní

Absolutní altruizmus, není vubec spojen s živým telem, jehož realizace je možná jen do té

míry, než duše bude spojena s Stvoritelem (vlastnost odevzdání), pocítí Jej, naplnena Jim.

Duchovní pochopení

1. pochopení, ve svém nitru zretelne pocitujeme zdroj toho, co chápeme.

V duchovním pochopení prináší v sobe svetlo krome požitku, presné pochopení zdroje

požitku (hloubka tohoto poznání je závislá od stupnice, na které se nacházíme) se všemi

jeho úmysly, plány. Je to založeno na pochopení prvních prícin duchovní prírody.

2. jakékoliv duchovní pochopení musí povinne odpovídat dvou kriteriím: 1 –

musí být pravdivé, a v žádném prípade nesmí být plodem predstav: 2 – nesmí vyvolávat

sebemenší pochybnost, tak jak nevyvolává v cloveku pochybnost o vlastní existenci.

Tj., nutná úroven poznání, kterou lze nazvat pochopením, odpovídající pocítenému pocitu,

srovnatelnému k reakci telesných senzoru. Úrovne poznání, které neodpovídají danému urcení, se

nazývají v kabale chápání, zkoumání a podobne.

Duchovní svety (Vyšší svety)

Všemožné cástecné míry pocítení Stvoritele. Stupne pochopení se nazývají Asia,Ecira,Bria,

Acilut, Adam Kadmon. Když clovek plne završuje nápravu, jeho stav (stupen) se nazývají svetem

Nekonecnosti.

Duchovní svet

Svet, existující dle zákonu vlastnosti odevzdání, ve kterém se nacházejí a pusobí jen síly a

pocity bez materiálních rouch. Realita, pocitovaná v dodatecném (šestém), orgánu pocitu.

Duše

Clovek (stvorení) se skládá z dvou komponentu – svetla (požitku) a nádoby (prání k tomuto

požitku), pricemž, nádoba – podstata duše, a svetlo, ji naplnující – požitek, pripravený

Stvoritelem. Duše se postupne vyvíjí v cloveku, nacházejícího se v našem svete, pokud studuje a

plní duchovní zákony.

Duše

V pocátku úmyslu stvorení byla stvorena jediná duše (prání), nazývaná Adam Rišon (První

Clovek). Rozdelila se na 600000 cástí. Nyní u každé oddelené cásti je možné realizovat cinnost na

osobní nápravu a podobat se Stvoriteli.

Prání

Nedostatek požitku a snahy k urcitému druhu naplnení (predstave, pravdepodobne nesoucí

požitek) vytvárí prání. Tak napríklad, hlad jako nedostatek naplnení, pri predstave jídla (myšlení

na jídlo) se formuje do prání najíst se.

Prání získat

Nezaplnený prostor, prázdné místo, které se snaží naplnit, získat požitek. Hmota celého

stvorení se skládá z nekolika úrovní: neživá, rostlinná, živocich, clovek.

Živocišný (úroven, stupen)

Existují ctyri stupne vývoje prání získat: neživý, rostlinný, živocišný, clovek

Živocišná úroven prání získávat plodí v každém dílcím elementu individuální pocity –

osobitý život každého, odlišující se od ostatních. Ovšem na tomto stupni ješte schází pocit prežití

bližního, tj. není nutnost strádání ani radosti za sobe podobné.

Úmysl stvorení (úmysl Stvoritele)

Stvorit stvorení s cílem dodat temto stvorením maximální požitek

Napravení

Zmena zámeru požitku kvuli sobe na zámer užívat si proto, že si toto preje Stvoritel (Vyšší

síla), privádí k získání, naplnení kvuli Stvoriteli. Následne tohoto, stvorení se stává rovným

Stvoriteli, podobá se Jemu.

Kabalista

Vedec, ovládající dodatecným duchovním orgánem pocítení – „zásteny“, umožnující

zkoumat pusobení Vyššího sveta na sobe.

Kli (mn.c. kelim) (hebr.-nádoba)

1. samostatné (uvedomení, vedome) prání získat uspokojení ze svetla.

2. složené cásti kli = prání = nástroje pochopení, které se objevují na základe

výsledku získané zkušenosti.

3. prání získat ve stvorení. Egoistická prání a snahy se nenazývají kli. Kli –

jsou napravené , vhodné pro získání svetla, prání, tj., vlastnící zástenu (sílu odporu

egoizmu), pretvárející egoizmus v altruizmus.

Klipot

Prání užít si „kvuli sobe“ oproti zákazu cimcum alef (prvnímu omezení)

Ukoncené, samostatné stvorení, které pocituje, že od nekoho neco získává. Ústrední bod,

koren, základ všech tvorení.

MAN (zkr.“mai nukvin)

Prosba nižšího parcufa k Vyššímu o možnost získání od hohma. Opravdové, hluboké prání

se napravit a priblížit se ke Stvoriteli.

Materiál stvorení

Prání získání požitku.

Hmotné roucho duše

Pocítení pocit na samém nejnižším úrovni prání (prakticky bez touhy po svetlu, Stvoriteli),

chápe se jako hmota tohoto sveta.

Mahsom

1. hranice mezi duchovním a materiálním svetem

2. hranice mezi pocitem, vznikajícím jen díky peti orgánum pocitu, pocítením

„tohoto sveta“, a pocítením v „šestém orgánu“ pocitu, pocítením „Vyššího sveta“.

Místo

Prání užít si je „místem“, ve kterém cítíme všechny naše pocity:radost – utrpení, sladké –

horké, lásku – nenávist, zlost – radost, jinými slovy strádání a nebo požitek.

Svet Nekonecnosti (hebr. – olam Ein Sof)

Stav pochopení dušemi neomezené dokonalosti a požitku z jednoty se Stvoritelem

(podobnost Stvoriteli). V tomto stavu stvorení (souhrn duší) neomezuje šírení svetla (požitku), tj.

všechna prání jsou plne uspokojena, bez omezení.

Svet, svety (hebr. – olam – ze slova alama, „skrytý“)

1. Míry, stupne skrytí Stvoritele.

2. Veškerý souhrn našich pocitu (reakcí na vnejší pusobení), vytvárí v nás

pouze subjektivní vnitrní obraz, nazývaný „náš svet“

Za pomocí kabalistické metodiky clovek vyvíjí svoje pocity a zacíná videt svet v jeho

skutecné podobe. Stav, ve kterém se nacházíme, se nazývá svetem Nekonecnosti (plné uspokojení

potreb). Ze všech této úrovne Nekonecnosti muže clovek pocítit ruzné stupne získání, pochopení a

chápaní. Tyto úrovne chápání reálné, jediné a nekonecné cinnosti, ve které existují stvorení,

nazýváme svety.

Všemožné dílcí míry pocítení Stvoritele. Existuje pet svetu (úrovní skrytí): Asia, Ecira,

Bria, Acilut, Adam Kadmon (AK).

Zámer

Predpoklad, motivace stvorení ve vztahu k získávanému svetlu (požitku).

Zámer kvuli Stvoriteli (zámer „kvuli odevzdání“)

Využití svoji prírody , vlastních vlastností s cílem poskytnutí potešení Stvoriteli. Za

pomoci zámeru „kvuli odevzdání“stvorení se stává rovným Stvoriteli, podobá se Jemu.

Naplnení

Clovek je stvoren, jako vnímající element („kli“, „nádoba“) s práním požitku. Naplnením

se nazývají zážitky, dojmy od otevírající se skutecnosti našeho prání užívat si.

Náš svet (hebr. – olam aze)

Obraz, vnímaný námi prostrednictvím peti orgánu pocitu (zrak, hmat, cich, chut a sluch).

Tento obraz je odrazem vlastností absolutního egoizmu, který není schopen do sebe získat svetlo

(požitek), a proto je pocitován jako prázdnota (strádání).

Neživá (úroven) (hebr. Domen)

Mající jedinou vlastnost – zachovat si svuj stacionární stav: získávat a užívat si, plníc ty

prání, ten program tvorení, který je ví založen.

Nic z niceho (hebr. – eš mi ain)

Vytvorené (stvorené) mimo Stvoritele prání užívat si z neexistujícího dríve, pred Ímyslem

Stvoritele: vlastnost, absolutne protikladná Jeho vlastnosti dávat.

Sestup

Odstranení z prvopocátecního stavu.

Sestup svetu ze shora – dolu

Jejich postupné vzdalování od svetla Stvoritele, zeslabení svetla na svety. Probíhalo proto,

aby bylo možné stvorit cloveka, který na pocátku nacházejíc se v plném odtržení od Stvoritele, mel

by možnost dosáhnout plného slití s Nim.

Uvedomení si zla (hebr. akarat jara)

Uvedomení si toho, nakolik moje vlastnosti jsou v protikladu vlastnostem Stvoritele (síly

biny, odevzdání)

Odlucitelný

V duchovních svetech – vzdalování, sbližování, slití – všechny tyto procesy probíhají jen

ve shode ruznorodosti nebo podobnosti vnitrních vlastností duchovních objektu. Rozdílnost ve

vlastnostech odlucuje jednu od druhé, shoda – sbližuje a vede ke slití. Prání získávat (stvorení) a

prání dávat (Stvoritel) jsou protikladem vlastností, tj.absolutne vzdáleny, vzdáleny jeden od

druhého.

Pád

Vzdálení od Stvoritele,tj. když nádoba, prání cloveka se stávají více hrubšími,

materiálními.

Parcuf (mn.c. parcufim)

1. prání kochat se Stvoritelem, vybavené zástenou (tj.schopností získat svetlo).

2. duchovní telo, skládající se z hlavy (cást, prijímající) , tela (získávající cást)

a koncetin (cásti, které vytvárejí omezení, ukoncení získání svetla).

3. prání, rozdelené dle velikosti zásteny

První omezení

Rozhodnutí nikdy více si neužívat svetla kvuli sobe

Premístení (pohyb)

Je zmena prání, provádející k objevení se, zrození nových kelim (nádob)

Vzestup

V duchovních svetech se nazývá co nejvetší spojení s Stvoritelem

Získávající kelim (nádoby)

Nádoby pochopení, ve kterých je clovek schopen ohodnotit stavy jen vycházejíc z jejich

„sladkosti“ nebo „horkosti“. Je to „telesný“, „živocišný“, tj. je to prirozená analýza. Pozvednout

se nad „živocišným“ – znamená postupovat, vycházejíc z proverky dle stupnice:pravda – lež,- blíž

ke Stvoriteli nebo dál od Neho.¨

Pochopení

Jasný pocit, pochopení zdroje užívání (Dávajícího), se všemi Jeho úmysly, plány. Hloubka

tohoto pochopení závisí na stupni, na kterém se nacházíme. Založené na pochopení prvních prícin

duchovní prírody.

Obycejné svetlo (obycejné Vyšší svetlo)

Neclenené, nerozložené na cásti, nediferencované, jakmile získávající vydeluje v tomto

jednotvárném svetle urcité kvality (odpovídající svým vlastnostem)

Proces vzdálení stvorení

Proces stvorení duchovních svetu postupne zakrývajících svetlo a tím samým vzdalující

stvorení od Stvoritele tesne do ztráty pocitu spojení s Nim (stav „náš svet“)

Kvuli odevzdání (hebr.-alˇ menat leašpia)

Zámer (úsilí) odevzdat, uspokojit Stvoritele. Využiv své prírody, svých vlastností s cílem

uspokojení Stvoritele.

Kouskování prání-nádob (hebr.-švirat kelim)

Zmizení spojující zásteny (zámer „kvuli odevzdání“) mezi jednotlivými vlastnostmi, prání,

zmizení altruistického vzájemného pusobení mezi sebou.

Kouskování prání

Zmena zámeru v prání: z „kvuli odevzdání“ k zámeru „kvuli získání“. Úsilí naplnit sebe

uspokojením sebe a požitkem, využiv k tomuto všech ostatních, ztráta úsilí ke sjednocení, kvuli

tomu, abychom dodali spokojenost Stvoriteli. Tj. ve skutecnosti se kouskuje ne prání, ale zástena,

síla odporu egoizmu: mizí spojující clánek požitku , a altruistická vzájemná cinnost se mení na

egoistickou.

Rostlinná (úroven) (hebr. – comeah)

Pocátek zrození samostatného prání, díky tomu se objevují síly prekonávající svoji snahu

požitku a cinností s práním odevzdání. Ovšem nacházejíc se na této úrovni ješte není ve stavu jít

proti prání svého okolí.

Rešimo (mn.c. rešimot)

„Duchovní gen“, „záznam“ duchovní informace. Rešimo sebou predstavuje cistou

podstatu, sílu – to, co zustává po zmizení minulé formy. Tato energie, nepremenená do vnejšího

roucha.

Svetlo

l. Pusobení Stvoritele, pocitující, jak požitek , tak prání užit si

2. prenos informací, pocitu, požitku (analogicky se svetlem v našem svete, dávající život,

teplo atd., nebo svetlo myšlenky, pochopení, vnímání)

3.síla, tvorící, napravující a naplnující stvorení: zdroj požitku

Síla Nekonecnosti (hebr. or ein sof)

Svetlo (požitek), vycházející z podstaty Stvoritele, chápané námi jako Stvoritel. Toto

svetlo, Vyšší myšlenka, Úmysl zahrnuje do sebe všechna stvorení – od pocátku až do jeho

konecného

Stavu (pocitování clovekem dokonalosti, s ohledem na plné slití se Stvoritelem)